Jak to všechno začalo (o muzicírování) II

1986 až současnost

Po vojně jsem ještě chvíli pokukoval po folku, dokonce jsem chvíli hrál i na baskytaru, šlo ale spíš jen o takové panelákové jamování. Chvíli jsem zkoušel se zábavovkou Akvarel, ale ozvali se bývalí spolubojovníci z okolí Křižanova. Můj návrat byl téměř triumfální 🙂 I aparatura se vylepšila – Kytaru Galaxisku jsem vyměnil za celkem obstojnou Jolanu Jantar, kombo bylo Vermona Regent 50B (B-basvé, ale jediný rozdíl oproti kytarovému byla basreflexová díra v reprobedně) a přibyly i nějaké efekty. Ručně dělaný overdrive podle přílohy Amatérského rádia z roku 1988 fungoval překvapivě dobře. Vybavení jsem doplnil o originál Boss Chorus CE-3 a později i Digital Delay DD-3, mikrofon Cutec – tehdy dostupné jedině v Tuzexu v Praze na Plzeňské. Ještě jsem dobastlil vlastní ekvalizér a síťový zdroj a docela to hrálo. Následovalo období vesnických zábav.Základ repertoáru se moc nezměnil, ale přibývaly i náročnější kousky – dokonce jsme si troufali i na Pražský Výběr ! A v té době, tak jako všechny amatérské kapely, jsme si museli udělat „přehrávky“ před komisí. A k tomu bylo taky potřeba absolvovat „kapelnický kurs“, který jsem úspěšně dokončil v brněnském OKVS (Okresní kulturní a vzdělávací středisko). Přehrávky také dopadly dobře, dostali jsme třídu 2 – tj. zlatý střed, jako všechny kapely, které hrály tak nějak „normálně“…

V kapele Mgr. Kelley

V kapele Mgr. Kelley

Kapelu jsme tenkrát pojmenovali Gemma – nic lepšího mě nenapadlo (latinsky „poupě“ a zároveň nejjasnější hvězda souhvězdí Severní koruna). Sice jsem dojížděl každý víkend z Brna a ani jsme nezkoušeli, protože bylo dost zábav, ale kapela celkem šlapala. Hráli jsme většinou ve třech – kytara a zpěv (já), bicí Zdeněk „Becher“ Konečný a basa Jarda Bruckner s různými obměnami. Jenže to už se blížil rok 1989 a já jsem pomalu zjišťoval, že mě dojíždění dost vyčerpává, ale větším problémem se zdálo být, že se ostatním členům kapely začínám vzdalovat co se týče mých hráčských schopností. Začal jsem pokukovat po něčem atraktivnějším. Sice jsme se pokoušeli i o nějakou vlastní tvorbu, ale sám jsem cítil, že to není ono. Rok 1989 a převrat se mi tak torchu hodil i jako výmluva a důvod pro ukončení činnosti v Křižanově a okolí. Zdražili vlak a benzín… mimo jiné. A tak jsem jednou otevřel Inzert Expres a zavolal jsem na první inzerát, který mi padl do oka: Basa a bicí hledají kytaru… následovalo 13 let s kapelou Mgr. Kelley. Historie kapely je popsána jinde, tak jen k mému hudebnímu vývoji a vybavení: všichni jsme v tu dobu měli jako vzor tehdejší Novou Růži s Vilémem Čokem. A tím asi taky nastal můj postupný přechod k tvrdšímu rocku.

První vystoupení Opůlpáté Blues a asi i moje první veřejné vystoupení s harmonikou

První vystoupení Opůlpáté Blues a asi i moje první veřejné vystoupení s harmonikou

S příchodem Libora Kachníka do kapely jsem začal poslouchat i kapely jako Van Halen, Annihilator nebo Megadeth a kytarové čaroděje jako Joe Satriani nebo Steve Vai. Taky jsem od Libora tenkrát koupil můj první multiefekt – Digitech RP-1 (mám jej dodnes). Kytary jsem vystřídal tyto: Jolana Jantar, Delicia Syrinx, Ibanez (typ už přesně nevím, asi EX) až k dnešní Cort Solo. Asi půl roku jsem chodil k učiteli, kde jsem si vylepšil hlavně hudební teorii (stupnice), herní techniku, techniku ohýbání tónu a cit pro rytmus. V době vrcholící ponorkové nemoci v Mgr. Kelley jsem si přičichl k blues… při přechodu k jinému připojovateli kabelové televize nám nějak neodpojili HBO (už je odpojený…) a jednoho novoročního poledne jsem jej náhodou pustil. Film Blues Brothers 2000 byl pro mě jako zjevení. Musel jsem si aspoň zkusit zahrát blues. Na inzerát jsem se ozval Vladanovi Vondráčkovi, který chtěl spíš jenom jamovat. O zaožení kapely tenkrát nebyla řeč. Jenže jsme přišli na to, že bez živé rytmiky to prostě není ono.

Opůlpáté Blues

Opůlpáté Blues

A kromě toho jsem se začal učit na foukací harmoniku, bez které blues není blues. Vznikla kapela Opůlpáté Blues. Pracovní vytížení členů kapely bohužel ukončilo činnost této skupiny, která však stále funguje jako „příležitostné uskupení muzikantů“, občas s nějakým hostem vystupuje zhruba jednou za rok obvykle někde v Brně-Líšni. Zkouším to zde i na klávesy. Stále jsem hledal kde hrát, inzeráty co jsem pročítal zněly obvykle jako: „je nám 20, hrajeme punk…“ nebo „je nám 18 a hrajeme jako Dream Theater“ (wow, really ?…) a najednou: „hledáme staršího kytaristu do blues“. Takže teď působím v kapele Bluechips jako kytarista a foukačkář, sem tam si zahalekám nějaký ten druhý hlas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *