Den železnice 2014

Den železnice

Den železnice

Dne 27.9.2014 se v železniční stanici Břeclav konaly oslavy při příležitosti Dne železnice a 175. výročí jízdy prvního parního vlaku na evropském kontinentě, který tenkrát přijel z Vídně do Břeclavi. Oslavy probíhaly jednak formou výstavy stojících vozidel ve stanici, doprovodným programem a také – především – jízdami historických vlaků, parních i motorových. Takovou slávu si správný „šotouš“ (= fotograf lokomotiv ze záliby 🙂 ) nemůže nechat ujít, obzvlášť když bydlí nedaleko.

Na nástupišti mě po vystoupení z vlaku čekal opravdu mohutný dav lidí, šotouši i rodinky s dětmi, dámy a pánové v dobových uniformách i v oblecích, ochranka, železničáři, no hlava na hlavě…. Pozdravil jsem se s jedním známým spolufotografem a po vyfocení několika záběrů jsem raději zahájil zrychlený přesun do stanice Boří Les, kudy velká část historických vlaků projížděla. Po cestě trochu mrholilo, ale to brzy přešlo a já jsem 4 km pěšky přes Poštornou zdolal za 40 minut. Fotografové zde byli také, ale celkem nás kolem trati během dne postávalo asi deset až patnáct, takže oproti Břeclavi pohodička… Spěchal jsem proto, abych stihl „Papouška“ 477.043 – krásná modrá parní lokomotiva. Patrové osobní vozy jí velmi slušely… V padesátých a šedesátých letech dvacátého století bývaly takové soupravy běžné a zajišťovaly hlavně příměstskou dopravu.

Po průjezdu Papouška směrem na Mikulov se z Lednice vracel „Velký bejček“ 423.009 s historickými vozy třetí třídy. Uhlím napřed, ale to nevadí, ještě pojede znovu opačným směrem. Tak jsem se nachystal na „Sergeje“ T679.1 – diesselová lokomotiva pro těžkou nákladní dopravu. Jedna z mála zahraničních lokomotiv, které v dobách socialismu v tehdejším Československu jezdily, tahle se vyráběla Sovětském svazu a jezdila hojném počtu nejen u nás, ale i v Maďarsku a Východním Německu. Historický nákladní vlak měl jednoho Sergeje vepředu a druhého vzadu, jak se odborně říká „na postrku“.

Po Sergejích jel od Břeclavi Velký bejček způsobně komínem dopředu 🙂 Občas jsem dělal informačního průvodce udiveným cykloturistům, kteří křížili koleje a divili se, co že se to tady děje a na co s těmi foťáky na krku čekáme.

Pak následovala polední pauza. Po svačince jsem se přesunul z východní části stanice k odbočce do Lednice na západní straně Bořího Lesa. Poté co se Velký bejček vrátil z Lednice jsme s ostatními fotografy vyhlíželi opravdu zvláště vyhlížející motorový vůz zvaný „Věžák“ M120.417 – přezdívka je samozřejmě kvůli neobvykle umístěnému stanovišti strojvedoucího ve věži na střeše nad vozem, podobně jako lodní můstek pro kapitána… Stroj krásný svou neobvyklostí. Vyrobený ještě před Druhou světovou válkou…

Další obdivuhodný stroj který se přiřítil čtyřicetikilometrovou rychlostí z Břeclavi byl Kocúr – 314.303 – v Česku suverénně nejstarší provozuschopná lokomotiva a možná nejstarší provozu schopný stroj vůbec. Smekám před Valašskými  nadšenci, kterým se ji podařilo zprovoznit. Byla vyrobena v roce 1898 !

Oslav se zúčastnila i rakouská strana. Po návratu Sergejů z Hrušovan nad Jevišovkou přijela jejich parní lokomotiva 78.618 . Přiznávám že se v rakouských a německých strojích příliš neorientuji. Připadají mi všechny dost podobné.

Jo, takže v Bořím Lese se ničeho nového už nedočkám, takže mířím zpět do Břeclavi. Další historické vlaky jezdily směrem na Hodonín. Bohužel se nedá stíhat všechno a kromě toho, tímto směrem je koridor a těžko by se tam hledalo pěkné místo na focení. A navíc by to bylo „pod dráty“, což parním lokomotivám sice nevadí, ale není to prostě nějak ono…

V Břeclavi jsem si ještě udělal kratší túru na výstavu do depa (fakt nešlo vymyslet pro veřejnost nějakou kratší cestu ?). Opět davy lidí, takže na focení to zrovna ideální nebylo, ale dětičky se taky chtějí podívat a vyfotit před mašinkou… Už se mi začínají dělat mžitky před očima, je toho vážně hodně. Za depem mimo přístupný prostor ještě stojí rakouský „Hrbáč“, který jezdil i v Československu pod označením 375.0, za ním Kremák, Štokr, v depu rakouská hodně stará pára, kterou neznám, dvě Šlechtičny, tři Bardotky (čtvrtá se jela připravit na zvláštní vlak do Brna), Bobina…. jo a Modrý šíp, Taky krásný motorový vůz, určený pro rychlíky. Hurvínek, Kredenc…. německá parní rychlíková „nulajednička“… krásný rakouský elektrický „Krokodýl“… a stačí. Jede se domů.

Obrazový atlas Železnice lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Ohlédnutí za Rockovými Kurzy 2014

 Akce s názvem Rockové kurzy existuje již osmnáctý rok a letos jsem se jí zúčastnil již čtvrtý rok po sobě. Celý název zní „Rockové kurzy a Letní umělecká dílna“ od odby, kdy k hudebním oborům, jako jsou kytara, klávesy, baskytara, bicí, zpěv, tvorba hudebních textů nebo zvukařina přibyly i obory nehudební – kresba a malba, tvorba šperku nebo (můj nejoblíbenější) scénický tanec. Rockové kurzy (dále jen RK) to je deset dní nabitých workshopy, kdy se hraje, zpívá, maluje, fotí, tancuje a po večerech debatuje a také hraje na

Rockové kurzy

Rockové kurzy

terase až do brzkých ranních hodin. Pro účastníky (důvěrně se jim říká „kurzáři“) není problém si popovídat a zajamovat s muzikanty z první ligy – třeba s perkusistou od Čechomoru, vokalistkou od Kamila Střihavky, klávesistou od Felixe Slováčka nebo kytaristou z „Uvolněte se prosím“, který si zahrál v kapele i s Karlem Gottem 🙂 Atmosféra je nepopsatelná, to se prostě musí zažít… A tak zatímco někteří muzikanti svou účast na kurzech zkracují, protože mají „kšeft“ s kapelou, já to dělám obráceně. Oznámím kapelníkovi, že jsem na RK, takže proto nemůžu hrát na našem koncertě, jehož termín se kryje s RK. Slovo „rockové“ je třeba brát hodně s rezervou, stylově nejsou workshopy omezeny. Lektoři na úvodním a závěrečném jamu předvádějí skladby spíše ze škatulek „jazzrock“ a „fusion“, při kterých se lektor basové kytary Honza Tulenko často utrhne při hře ze řetězu při prezentaci kusů od Marcuse Millera a lektor kytary a autor celého projektu – kytarista Honza Militký – jen v pozadí sekunduje lehkým doprovodem s ostatními členy lektorské kapely 🙂

Do letošního roku se workshopy odehrávaly v penzionu Brněnka ve Velkých Losinách v krásném kraji pod Jeseníky. Když jsem sem přijel poprvé v roce 2011, zažil jsem dejavu – vlastně tu nejsem poprvé! Vždyť tady jsem už byl. Někdy před osmatřiceti lety… na soustředění s dětským pěveckým sborem. V paměti mi z té doby uvízly jen dvě věci: Velké Losiny a dřevěné chatky za ubytovnou. Ty chatky… jo, v těch jsme přece tenkrát bydleli! Je

zámek Velké Losiny

zámek Velké Losiny

vidět, že tohle místo je prostě nasáklé múzami už z dávné minulosti. Že by v tom měli prsty duchové upálených čarodějnic? A nebo se naopak tímto způsobem kají jejich kati? Ale čarodějnice se zde již neupalují. V losinském zámku vám průvodce poví, jak to tenkrát bylo. Ruční papír se tu však vyrábí stále. Můžete si jej i v prodejně vedle muzea papírnictví koupit. Ve Velkých Losinách byly RK bohužel naposledy. Příští rok se stěhují na Šumavu. Dříve bývaly u Prachatic, teď budou pravděpodobně v Domažlicích.

Co se týká hudebních oborů, workshopy nejsou příliš vhodné pro ty, kteří nikdy na nic nehráli (snad s výjimkou oboru „perkuse“). Pokud jste v životě nedrželi (například) kytaru v ruce, tak se tam tam na ni z nuly skutečně hrát nenaučíte. Ale pokud už chvíli na něco hrajete, můžete tu načerpat inspiraci, rozšířit si obzory, odbourat zlozvyky nebo prostě navázat nová přátelství. U nehudebních oborů to však zpravidla možné je. Sice se z vás přes noc nestane Picaso ani Harapes, ale něco se naučíte a možná vás chytne něco, o čem jste předtím neměli ani tušení, tak jako mě chytil tanec.

No a já jako vášnivý pěší turista a milovník Jeseníků jsem si neodpustil několik výletů. Hned v neděli dopoledne jsem se vydal na okružní výlet přes Rapotín, Kamenitý kopec a Maršíkov

z ranní procházky

z ranní procházky

zpátky k Brněnce. Přes den už pak v týdnu moc času nebylo, tak jsem to vyřešil ranními procházkami před snídaní – celkem tři vycházky od Brněnky přes hotel Diana na kótu „Prameny“ a zpět, každá celkem 8 km. A v pátek se mi povedlo utrhnout na půldenní výlet na Vřesovou studánku a Červenohorské sedlo. A konečně jsem si tak projel i celou želeniční trať ze Šumperka až do Koutů nad Desnou…

Tentokrát jsem si kromě mých tradičních oborů zpěv a tanec vzal i „kresbu a malbu“ kvůli rozšíření obzorů a také kvůli lektorovi Trigovi, což je velký srandista a zajímavý a kreativní člověk (to se ovšem dá říct o všech lektorech RK). Škoda, že jsem tam nechal moje dva výtvory – abstraktní obraz s hudební témaikou a komiksové auto v ulicích Detroitu, když to ještě bylo „rock city“ (jak zpívá skupina Kiss) a nikoli ghost city jako dnes…

Celá akce končí tradičně závěrečným vystoupením jednotlivých oborů (akce je veřejná) a prezentací libovolných hudebních i jiných seskupení. Obor „tanec“ byl bohužel zastoupen tak

Kraken blahopřeje...

Kraken blahopřeje…

skromně, že naše choreografie ani oficiálně prezentována nebyla 🙁 Na zpěvácké vystoupení jsem si vybral skladbu Dreamer od Ozzyho Osbourna a myslím že se mi povedla, jak jsem usoudil z reakcí publika. Stejně tak při vystoupení volných formací s podporou dalších muzikantů i prezentace Černé růže od Kamila Střihavky a na závěr jsem si dal Led Zeppelin na foukačku.

Tady zpívám Střihavku s kapelou:

To, že tady napíšu, že RK přišel popřát k osmnáctinám i mimozemský Kraken, to vám opravdu nic neřekne, pokud nejste na místě a nevidíte to na vlastní oči. Podobně jako Vánoce v červenci i s padajícím sněhem, ty jsem tu už taky zažil…

Jsem opravdu zvědav na příští ročník v Domažlicích. Změna je to veliká, ale jak praví klasik: změna je život…

Pokusy o produktovou fotografii

Kupodivu není ani tak problém s osvětlením nebo s nedostatečnou fotovýbavou. Makročočky se jakžtakž použít dají, osvětlení se dá použít venkovní, pozadí je ohnutý karton… Největším problémem je pro mě – prach ! To by člověk nevěřil, jak jsou ty součástky zaprášené, to se pak ani nedá vyretušovat. Takže příště nejdřív pořádně očistit.

Nikon 35mm f/1.8G AF-S DX lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Plky o grafickém vektorovém software

Jak tak surfuju po netu, studuju tutorály a diskuse, znásilňuju (konečně) fotky v RAWu, začíná se pomaličku zvedat můj zájem o počítačovou grafiku. Dokonce jsem se již zaregistroval na čtyři fotobanky a poslal tam první fotky… A také jsem zjistil, že fotí kdekdo, zatímco je mezi kupujícími větší zájem spíše o vektorovou grafiku než o fotky a konkurence není v grafice tak velká jako u fotografů. Etalonem pro grafickou vektorovou tvorbu je program Adobe Illustrator, jenže firma Adobe již tento program neprodává. Pouze pronajímá (a to i v době modelu klasického prodeje nepatřil právě k nejlevnějším). Takže teď platíte furt, i když jej momentálně nepoužíváte, i když jste jeho vývoj už dávno zaplatili a přeplatili, furt… a jednou do měsíce se MUSÍTE připojit k internetu kvůli autorizaci, jinak přestane program fungovat. Tisícovka měsíčně. Což je pro hobby grafika, ale i OSVČ „freelancera“ nebo autora nepřijatelné. Naštěstí jsou tu alternativy jako CorelDraw! (v tom jsem už něco málo dělal), nebo například Xara (po instalaci zkušební verze šla z disku hned pryč, nelíbila se mi), a dále alternativy zdarma, kde jednoznačně vede Inkscape a pak je tu ještě trochu pozapomenutý Zoner Callisto (atd…). U Inkcsape mě trochu štvalo, že je jednak dosti pomalý a také že vývoj asi nepokračuje zrovna nejrychleji, verze 0.46, 0.47… 0.48 byly vzdálené od sebe spíše roky než měsíce a nevzbuzovaly tím moc optimismu a nadějí pro budoucnost. Ale vypadá to na docela zásadní obrat. Verze 0.49 nebude. Bude rovnou 0.91 ! Čili téměř finální. V odkazu si můžete přečíst o zásadních změnách. Ještě aby tak vývojáři doladili export z Inkscape do formátu EPS8 nebo 10 tak, aby jej přijímali ve fotobankách a divize Illustratoru z Adobe může jít prodávat na ulici hamburgery… A v některých bankách dokonce berou už i formát SVG, což je nativní formát Inkscape (určený pro webovou vektorovou grafiku). Teď se v tom ještě naučit kreslit a mít nějaké nápady… no, nějaké už mám 🙂

Sakryš, když takhle o grafice, tak kdy si teda konečně udělám pořádnou grafiku do záhlaví tohoto blogu ????

Doplnění k pomalosti Inkscape: 64 bitová verze je o poznání rychlejší a také mám pocit, že narozdíl od 32 bitové verze dokáže využít více než jedno jádro procesoru.

Doplnění k Inkscape: verze 0.91 má zpoždění. Zatím je k dispozici verze 0.48-5-1 (32 bitová).

CorelDRAW Graphics Suite X5 CZE (CDGSX5SPCZPLEU) lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak si (při)vydělávat na internetu

Většinou jde spíš jen o přivýdělek. Tentokrát nemám na mysli podraz typu „binární opce„, jde o příjmy z legální kreativní umělecké a autorské činnosti. První hudební CD na kterém jsem se vyskytl – „Vlastní peří“ hudební skupiny Bluechips – jsme ani nezadávali do lisovny. U amatérské skupiny to nemá valný smysl, při prodejích v řádech jednotek kusů (a to jsem možná ještě optimista). Pár kusů pro kamarády a pro promo jsme vypálili a opatřili obalem vytisknutým přímo z PC, oficiálně je ale celé CD ke stažení v elektronické formě na serveru FairPriceMusic, slibně se rozjíždí i projekt ProdejHudbu.cz. Upřímně řečeno, mám dojem že se z našeho CD zatím neprodalo nic.

Další zajímavou možností pro fotografy a počítačové grafiky je prodej vlastních děl přes mikrofotobanky. Zákazníci zde vyhledávají a kupují fotografie a grafiku většinou pro komerční účely, takže je dobré tomuto jejich záměru nahrávaná díla přizpůsobit. Většina fotobank má poměrně přísná pravidla pro přijetí fotek či grafiky a také je velmi přísně hlídán „copyright“ – jen při náznaku kopírování můžete přijít doživotně o účet… Proč ale nosit dříví do lesa, vše je výborně napsáno na blogu Petra Václavka, kterému se povedlo mít fotobanky dokonce jako hlavní zdroj příjmů.

Další možností je psátvydelavat články na internet za peníze, tedy stát se copywriterem, jak jsem se zmiňoval zde . Ale tady moc vysoké příjmy nejsou, protože málokdo z našinců je asi schopen psát tak dobře anglicky (nebo jiným než rodným jazykem), aby mu anglická média jeho dílo přijala a český trh je na nějaké větší výdělky příliš malý. Zatímco hudba, fotografie i grafika jsou zpravidla díla jazykově neutrální, takže prodávat je přes internet do USA, Brazílie nebo třeba Japonska není problém.

Jo a ještě přípodotek: zatím jsem si žádným z výše uvedených způsobů nevydělal ani halíř 😀

Internetoví vizionáři lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak jsem si konečně potykal s RAWem

Jak se tak dívám do složek s fotkami, koukám že na svého Nikona D60 fotím už přes šest let. Fotím do formátu RAW+nejmenší JPG (větší JPG současně s RAW nejde v Nikonu D60 nastavit). RAWy jsem vlastně ukládal pro „strýčka Příhodu“. Fotky z dovolených a výletů, ptáci, letadla, lokomotivy, sem tam kytka nebo zvíře… Většinou jsem je potřeboval rychle poslat na Rajče, aby si je mohli prohlédnout ostatní účastníci akcí, případně jsem je prostě jen archivoval. A ty JPG se mi zdály dobré i když se občas stala drobná nepříjemnost, že byla celá sada fotek trochu do modra a podobně… I když jsem věděl, že vyvážení bílé dodatečně v PC není takový problém. Ale pořád jsem se sám před sebou vymlouval, že to zabere spoustu času a že na to nemám vhodný program… Je fakt, že se softwarem na zpracování RAW jsem docela bojoval. Od různých freewae (RAW Therapee, UF Raw modul pro Gimp ve verzi 0.12…) až po nějaké ty zkušební verze (Nikon NX capture…). O Adobe Photoshop kvůli ceně nemá moc smysl uvažovat. Stejně mi nic moc nevyhovovalo. Buď mi připadaly programy nedotažené, nestabilní, měly málo funkcí, nebo byly naopak pomalé a těžkopádné…

Přepálená F-16 v JPG

Přepálená F-16 v JPG

Vůbec největší problém bylo zjistit co s tou fotkou mám vlastně dělat. Pročítal jsem tutoriály na webu a stejně jsem z nich nebyl moc moudrý.

Tuším že od verze 12 vlastním program Zoner Photo Studio a ten jsem časem povýšil na verzi „PRO“, která je sice nejdražší, ale jediná umí zpracovávat přímo formát RAW. Nedávno mi v e-mailové schránce přistál nějaký newsletter od Zoneru, vlastně už ani nevím přesně který to byl… Jen vím že tam byla zmínka o modulu RAW, o klávesové zkratce Shift+O a jiné maličkosti. Nakonec mě i jiná vylepšení (například přiřazování GPS souřadnic k fotkám) přesvědčila o upgrade z verze 14 na verzi 16.

Tak jsem to vyzkoušel a hele – ono to najednou fungovalo ! Přepaly, barevná křivka, barevné kanály, vyvážení bílé, projasnění stínů, redukce šumu (podle mě od Zoneru obzváště povedená !), simulace barevných filtrů… a najednou jako bych si koupil nový, o třídu lepší foťák.

F-16 po úpravách z RAWu

F-16 po úpravách z RAWu

Akorát ten čas, trochu ho to samozřejmě pořád zabere… Že to ale tomu strýčkovi Příhodovi trvalo.

Pro čtení newsletteru od Zoneru nemusíte být majitelem Photo Studia, články si můžete přečíst na http://www.milujemefotografii.cz. Je to spíše pro začátečníky a pokročilejší amatéry, rady, tipy, inspirace a podobně. Profesionálové nechť se poohlédnou jinde (případně ať tam sami napíšou článek 🙂 ).

Zoner Photo Studio 17 PRO ZPS17-BOX-01 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Fotografování

Fotit jsem začal především kvůli jednomu z mých největších koníčků, železnici (dnes už nadšení trochu vyprchalo…). V začátcích jsem používal kinofilmový přístroj Smena 8M a po našetření financí k němu přibyla zrcadlovka Zenit TTL. A také vlastní fotokomora v koupelně. Jo, kdo nezažil, neuvěří. To byly časy. Fotky byly někdy upatlané, někdy neostré, někdy obojí, ale ten pocit, že jste si to všechno udělali sami se popsat nedá. Ale také jsem fotil na barevné diapozitivy – výhodou byla skladnost, jednoduchost a láce při vyvolání (to jsem nechal na profesionálech) a barva. Nevýhodou nunost přesnější expozice a potřeba něčím diapozitivy prohlížet nebo promítat.

V době kolem „revoluce“ však začaly černobílé fotky nějak upadat a všude se přecházelo na barvu. Pořídil jsem si lepší foťák – Pentax MZ-10 – a fotil jsem ba barevný kinofilm. Myslím že to byla doba, kdy dost fotografů svou činnost omezila. Na barevnou fotokomoru si troufal málokdo a černobílé mizely někde v propadlišti dějin. A nechat si všechno vyvolávat v „komunálu“ byl jednak risk, že vám to při vyvolávání zkazí a taky že přijdete o pocit z vlastní tvůrčí práce. A tak fotografové čekali, co bude…. A naštěsí bylo. A byl to strmý pád cen digitálních zrcadlovek. A tak jsem také neodolal a zakoupil (po krátké epizodě s kompaktem Benq) zrcadlovku Nikon D60 v double-zoom setu, tedy s objektivy 18-55 a 55-200. Otevřely se mi nové možnosti. Už není potřeba rozmýšlet každý záběr a šetřit políčky filmu (tedy záběr si rozmýšlím vždy, to bych kecal…). Ale fotím i to, na co bych si dřív netroufl. Ptáky, pokusy s makro, ale i krajiny a stále ještě lokomotivy, letadla na leteckém dnu… i když jsem pořád amatér a vždy jím zůstanu.

Časem přibyl ještě levný teleobjektiv Tamron 70-300 a pevná světelná „pětatřicítka“ na 1,8. Nejnovější přírůstek je Nikon 18-200, původní objektiv 55-200 ze setu jsem již prodal.

Nikon D5300 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>