Zákazník… až na posledním místě.

Potřebujeme především jeho peníze a je nám fuk, že mu nacpeme něco, co nepotřebuje. Mám bohužel hned tři zkušenosti z nedávné doby, které jsou přesně opačné než jak se píše třeba tady.

První hráč: T-Mobile. Při změně zaměstnání jsem se také konečně rozhoupal změnit telefon, starou Nokii za něco moderně placatého, v mém případě za Xiaomi Redmi 4A (v Alfacompu – prodali mi skutečně jen to, co jsem chtěl). Vzhledem k ceně a podle ohlasů v recenzích vypadal dobře. Akorát jsem potřeboval „přecvaknout“ SIM kartu ze starého telefonu na microSD. Přímo ze staré karty to nešlo a navíc stále byl ten starý telefon ještě služební, tak jsem Xiaomi používal jen jako GPS na výletech 😀 A dlužno říci, že za tu cenu (pod 3000 v akci) by mě uspokojil už pouze v této roli… Ale po úspěšném pohovoru a změně místa jsem se vydal k prodejci (Brno, náměstí Svobody) aby mi tedy SIM kartu vyměnil. Po téměř hodinovém čekání jsem se málem zabil na barové stoličce, abych si poté vyslechl že nutně potřebuji internetový tarif. Což jsem odmítl s tím, že ne, že potřebuji vyměnit SIM kartu a dát ji do nového smartphonu. Což nakonec prodavač neochotně pochopil a mnou požadovanou činnost provedl. Dokonce se uvolil i k exportu kontaktů ze staré karty na novou, což se ovšem v novém smartphonu neprojevilo i když prodavač tvrdil, že je všechno v pořádku. Sice měl tak nějak pravdu, ale spíš bych čekal radu, jak v Androidu naimportovat stará data… Nakonec jsem si podle hesla „nejméně vysilující je spolehnout se na vlastní síly“ poradil sám, díky internetovým diskuzím (import je nelogicky v nastavení telefonu a nikoli v aplikaci SIM karta nebo v kontaktech). No tak sláva…

Jako dlouholetá oběť (nebo zákazník?) firmy UPC používám kabelový internet této společnosti. Kdysi jsem kvůli arogantnímu vystupování jejich zaměstnanců od UPC odešel k firmě Karneval…. která však, za potlesku Antimonopolního úřadu, byla po pár letech koupena opět firmou UPC. Tak jsem zase tam, kde jsem být nechtěl. Co se dá dělat.

Stroje jsou jen stroje a občas se pokazí, což jako technik samozřejmě vím. Obzvláště když se tak stane dlouho po záruce, není komu co vytknout. Zaznamenal jsem výpadky spojení, tak jsem doufal že jde o nějakou dočasnou poruchu a počkal jsem do pondělí (výpadky začaly v pátek). Mám koupený kabelový modem a za ním router a za ním pár počítačů (PC, notebook, maminka…). Tak jsem zavolal na poruchy. Ještě v průběhu čekání, než na mě přijde řada (když chcete odradit otravující zákazníky od kontaktu s Vámi, rozhodně si pořiďte call centrum s „motorovým“ odpovídačem) mě napadlo zapojit PC přímo do modemu bez routeru a vypadalo to, že problém je objeven. S tradičně arogantně působícím chlapem jsem situaci konzultoval, signál že mají v pořádku. Dozvěděl jsem se, že si mám koupit nový modem (proč, když modem se jeví v pořádku, ale chyba je zřejmě v routeru, to jsem nepochopil)… No dobrá. Šel jsem tedy koupit nový router. Internet jel hodinu… sláva, vypadá to OK… a buch 🙁 Konec… Tak co teď? Modemem to není, routerem taky ne a UPC poruchu nemá. Tak jsem laboroval až jsem zjistil že napájecí zdroj modemu dává místo 15V jen asi 6 a taky se neúměrně zahříval. Zvláštní… Tak jsem někde doma pohledal zdroj na 12V (15 jsem nikde neměl, ale říkal jsem si, že by to mohlo fungovat i tak). A ejhle! Jelo to den, dva… Nový zdroj za dvě stovky (GES – prodali mi skutečně jen to, co jsem chtěl) to vyřešil. Ale dodnes mi nejde do hlavy, proč vadný zdroj k modemu způsobil nefunkčnost routeru (takže mám teď jeden router navíc). A jak jsem se dozvěděl od kolegů, zdroje k modemům od UPC „odcházejí“ obvykle dříve, takže jsem po těch šesti letech měl vlastně kliku.

Paradoxně to nakonec vypadá, že by mi koupě nového modemu problém taky vyřešila, ovšem v tom případě bych vyhodil dobrý modem pouze s vadným síťovým adaptérem..

A ta třetí zkušenost – alespoň se týkala přímo kupovaného zboží – router v Alze: „Tak přidáme tam tu prodlouženou záruku na pět let za nějakých 120Kč?“ Nevím.. starý router vydržel 6 let (a stále drží i když je ve skříni), tak se mi ta nabídka jevila spíš jen jako: „Nechcete si ten router koupit o něco dráž?“…


Xiaomi Mi Router 3 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak jsem kupoval notebook

Protože jsem se odhodlal k založení živnosti (zatím při zaměstnání) – ne že by to byla životní nutnost – ale připadalo mi vhodné pořídit si notebook. Byl jsem zvyklý nakupovat v Alfacompu, míval kamennou prodejnu nedaleko mého zaměstnání. Jenže byli vyhlášeni e-shopem roku 2013 a tak se je konkurence rozhodla zlikvidovat tím, že je prostě koupí. Skvěle se to povedlo firmě TS Bohemia. Teď existují dva e-shopy, ale oba sídlí v jedné výdejně. Už se nejedná o prodejnu. Sice mají obrovskou halu, ale ta je zaplněná zcela zbytečnou výstavou zboží (ani jsem si nevšiml, co tam vlastně vystavují…). Na konci haly jsou tři automaty na žraní peněz a přepážky s podavači. Myslím s lidmi, co podávají zboží z regálů ze skladu. Funkce prodavače byla likvidací Alfacompu zrušena.

Nechtělo se mi tahat s sebou tolik peněz, tak jsem zaplatil převodem na účet a čekal… Hm, prý mám zboží připravené k odběru, ale můžu si ho vyzvednout až po zaplacení proforma faktury. No dobře, to je logické… Tak jsem zase čekal. A vono nic. Hm, tak jsem zavolal na číslo, co mi přistálo v e-mailu a že ten chlap prý nic neví, tak mě přepojí na účetní. Hele, peníze už na účtu mají ! Nevíte prosím, proč mi to prostě nedali vědět e-mailem nebo SMSkou ?  Z Alzy přijde SMSka s PINem, tu zadáte ve výdejně do automatu, dostanete stvrzenku, na tu dostanete zboží a jdete… V Alfa-TS-Compu-Bohemia nikoliv, Mimochodem, u mé objednávky v e-shopu na internetu je stále jen „Přijata“, ale není tam „Zaplacena“.

No, sláva. Takže peníze tam jsou. Číslo objednávky mi automat nesežral. Hm, nojo, měl jsem tam strčit do čtečky čárový kód z vytištěné proforma faktury. Dobře, moje blbost… Tak jsem si ji odskočil vytisknout a vrátil se. Čtečka čárového kódu… hádejte co ? Nic. Nesežrala to. Tak jsem chvíli stál u výdeje a čekal. A čekal. A čekal… pak jsem se tedy zeptal vedle sedícího podavače, jestli mi někdo vydá zboží. „No to musíte támhle“ a ukázal mi na další podavače, sedící pod cedulí „Objednávky“. Objednávky co ? Objednávky přijímáme, vydáváme, pálíme, skartujeme nebo tetujeme na čelo ? No fajn, konečně se mě někdo ujal a já dostal kýžený notebook…

Tak trochu se mi zdálo, že jsem objevil ne díru, ale rovnou propast na trhu – normální počítačovou prodejnu v Brně – a že bych to mohl při mém začínajícím podnikání využít. Škoda že už nějakou funkční prodejnu nemám, mohl jsem rozjet franšízing (sdílení existující značky pro nové podnikatele) na czc.cz, mají tam v podmínkách mít nějakou prodejnu aspoň 1 rok …

Tak jsem notebook slavnostně doma vybalil z krabice – pozapojoval, spustil… hele, naběhl FreeDOS – von to fakt někdo používá ? Zamáčkl jsem slzu při vzpomínce na pionýrské doby začátků „písíček“ a jal se instalovat Windows 7. Jo, jsem konzerva, nějak na osmičky pořád nemám náladu. Notebook je Hewlett Packard HP 350 G1, čtyřjádrový Intel, 4GB paměti, 750GB disk, to je pěkné. Až na ten monitor. Stařičký HP6715b, který mám s XPčkama kvůli starším programům, programátorům pamětí a podobným historickým záležitostem, má rozlišení 1680×1050 a tento nový má 1366×768 – při stejné úhlopříčce. Čili skoro jako čtrnáctipalcové CRT monitory v pravěku… No, ale na kancelářskou práci a sem tam něco malého nakreslit v Inkscape nebo v Corelu to bude stačit.

HP 350 F7Y99EA lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

3D tisk – sci-fi v přímém přenosu

Celá zadní část vytisknuté motorky

Celá zadní část vytisknuté motorky

Možná už jste o tom někde zaslechli, je to skutečně žhavá novinka a v mnoha ohledech pole nezorané, zatím také opředené spoustou mýtů a pověr (je to drahé, není to pevné, není to přesné, je to zátěž pro životní prostředí – nic z toho není pravda !). Dnes jsem to zažil na vlastní kůži a jen jsem zíral. Vyrábět součástky z plastu, co je na tom tak zvláštního ?, řekne te si… Jenže jaké a jakým způsobem, to je oč tu běží. Pokud zadáte zakázku do lisovny plastů, pak má smysl objem výroby řádově ve stovkách kusů nebo více, jinak se nedoplatíte… Ale co když potřebujete jen jeden kus ? Nebo pět ? Nojo, ale nebude to nekřesťansky drahé, když je to taková novinka ? Ne, právě v kusové nebo

3D tisková hlava v provozu

3D tisková hlava v provozu

malosériové výrobě tkví jedna z velkých výhod 3D tisku. Takže konec chození kolem horkých cívek z plastů, jdeme na to…

Materiálů pro 3D tisk můžete zvolit několik. ABS plast je velmi často používaný materiál, může mít různé barvy, je pevný a je zdravotně nezávadný. PLA plast je vyroben z přírodních materiálů a je ekologicky recyklovatelný, přitom také pevný. To samozřejmě není vše, lze tisknout i z gumy (například různá těsnění apod.), ze dřeva či z kamene (!), což je dřevěná nebo kamenná moučka s pojivem, i když tohle je opravdu drahé, to je pravda.

Při vstupu do kanceláře firmy Trispit jsem si pověsil mikinu na vytisknutý věšák. V tiskárnách se zrovna rodil model motocyklu. Opravdu nádherný, skutečná zmenšenina originálu. Zakladatel firmy a jeho táta mi představili další možnosti, co lze 3D tiskem vyrobit. Obyčejná barevná

Funkční francouzák - vytisknutý jedním vrzem...

Funkční francouzák – vytisknutý jedním vrzem…

karabinka (s nápisem podle přání a v libovolné barvě) za 40 Kč není zas tak moc a dostal jsem jich pár jako upomínku… Noha k žehlícímu prknu, těsnění do těla mobilního telefonu, figurka pilota do modelu letadla, součástky na modely RC automobilů, zmenšeniny dopravních kuželů na modelářské automobilové závody, dětská stavebnice, přívěšky na klíče, vícebarevné plastické logo firmy, těla USB disků, designové vázičky, plastová bižuterie a spousta dalších zajímavých předmětů na mě koukaly z poliček. Myslel jsem, že Štěpánovi (to je majitel) přednesu spoustu nápadů, co by se ještě dalo vyrábět, ale nic nového bych mu neřekl, všechny už realizoval i beze mě 🙂 O pevnosti vytisknutých předmětů jsem se přesvědčil neúspěšným pokusem o zlomení

Vytisknutá stavebnice i s ukládací krabičkou

Vytisknutá stavebnice i s ukládací krabičkou

stojánku na mobilní telefon. Co je také úžasné – dají se tisknout i funkční věci, jako nářadí, převodovky nebo ložiska. Jedním tiskem naráz ! Například kuličkové ložisko se netiskne po jednotlivých kuličkách – tiskárna to zvládne „z jedné vody“… Modely pro tisk se buď kupují v 3D bankách na internetu, nebo se skenují z předloh. Jednodušší tvary se dají (předpokládám) nakreslit přímo v tiskovém programu. Oprava od Štěpána: „V článku jsem si všimnul chybičky, že se modely skenují nebo stahují a kupují, občas kreslí. Opak je pravdou, modeluje se cca 90%, skenování se moc nepoužívá ani v průmyslu.

No a pak jsem přišel na řadu já. Posadili mě na otáčivou židli a nasnímali laserem (nebo čím, žádný paprsek jsem neviděl). Ano, bylo to stejné jako ve filmu Tron – jenže dokonalejší. Ale naštěstí se tentokrát nasnímal jen můj vnější obraz a moje tělo i vědomí zůstalo nezměněné na židli, zlý počítač mě nevysál a nic se mi nestalo 🙂 Koukal jsem na svůj 3D obraz v počítači. Vlastní bustu zatím ale ještě nemám, protože obě tiskárny jely na 100% a na mě zatím nebyl čas. Vytisknu se pak přes noc…

Jo a co mě ještě napadlo – už je prakticky jasné, že si 3D tiskárnu poveze i posádka astronautů, kteří poletí na Mars, aby si mohli sami vyrobit jen ty náhradní díly, které jsou skutečně potřeba a

3D tisková hlava v provozu

3D tisková hlava v provozu

netahali s sebou haldu zbytečné zátěže. Super nápad ! Proč super, to zjistíte po shlédnutí filmu

Apollo 13, kde astronauti vyráběli náhradní vzduchový filtr z tvrdých desek sešitu letového plánu… K tomu mi ale vytanula na mysli myšlenka, co se stane, když se jim v půli cesty pokazí 3D tiskárna… ?

UP! mini lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Prokrastinace

Mám v úmyslu učit se kreslit v Corelu. Ale místo toho prokrastinuju sledováním videí o prokrastinaci na Youtube… Prokrastinuju = nechce se mi. Nevím proč je kolem toho taková věda. Je to něco jako selfie, taky módní slovo. O nebezpečí selfií se tu časem možná taky rozepíšu. Jsou to nebezpeční živočichové. Paraziti přežívající v trávícím traktu. Něco jako škrkavky. Rozepíšu se, pokud ovšem zrovna nebudu prokrastinovat…

Konec prokrastinace – Petr Ludwig lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Kterak jsem utrpěl technologický šok…

Jsem fanda do počítačů i do nových technologií. Jenže taky stárnu. A tak mě technologie občas dokáží i šokovat. Ten první šok jsem utrpěl, když jsem viděl poprvé v činnosti navigaci v autě. Říkal jsem si: ježišmarja, jak „oni“ vědí kde jsme ? A jak vědí že ta zatáčka před námi je zakroucená právě takhle ? A ještě nám vynadají, že jedeme blbě a přitom mají pravdu. To je šílený…
Ale to ještě nic nebylo proti šoku nedávnému. Jsem fanda sci-fi, takže vím o existenci jediné klasické české kosmické sci-fi „Ikarie XB-1„, která je stejně stará jako já. Ve své době to byla bomba, ale dnes už (narozdíl třeba od o pět let mladšího filmu Vesmírná Odysea) vyvolá na tváři pousmání nad naivitou tehdejších kulis. Což ovšem nemění nic na tom, že jeho autor – režisér a scénárista Jindřich Polák – u nás patřil k nejvýznamnějším průkopníkům české filmové sci-fi a fantasy. No a tomuto pánovi tak nějak zbyly kulisy z Ikarie a tak s nimi ještě natočil pohádku „Klaun Ferdinand a raketa“ (nebo to s těmi kulisami bylo obráceně ? Nějak mi nesedí roky vzniku těch filmů), mám dokonce i brožovanou knížku. No a v tomto filmu byl v raketě umístěn „lechtostroj“, kulovitá místnost do které klaun Ferdinad vešel a v tom ho začala osahávat tykadla vysouvající se ze stěn. Ferdinand si pomyslel, že šlo jen o to lechtání, chichi, tak stroj nazval lechtostrojem. Jaké pak bylo jeho překvapení, když za místností začaly na pásu vyjíždět malé figurky – kopie klaunů Ferdinandů. Ten stroj kopíroval věci a dokonce i lidi (které ale zmenšoval) poté, co si je tykadly osahal. Při návratu na Zemi pak posádka rakety lechtostrojem kopírovala hračky a shazovala je dolů, aby dala najevo své mírové úmysly… No a pak jsem narazil na tohle: http://www.bitrebels.com/technology/most-realistic-3d-printed-action-figures/ (na internetu k nalezení jako „3D print of people“ apod…). Po oskenování laserem vás 3D tiskárna vytiskne úplně přesně. Vyrobí vaši dokonalou zmenšeninu včetně oblečení, zavazadel a vašeho psa, zatímco lechtostroj dělal jen stylizované loutky. Cítíte ten paradox ? Z vesmírné sci-fi se zatím v reálu nic nezhmotnilo. Skutečností, a to dokonce mnohem dokonalejší, se stal ten lechtostroj z POHÁDKY ! …

3D Factories ProfiMaker 0,2 mm lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Plky o grafickém vektorovém software

Jak tak surfuju po netu, studuju tutorály a diskuse, znásilňuju (konečně) fotky v RAWu, začíná se pomaličku zvedat můj zájem o počítačovou grafiku. Dokonce jsem se již zaregistroval na čtyři fotobanky a poslal tam první fotky… A také jsem zjistil, že fotí kdekdo, zatímco je mezi kupujícími větší zájem spíše o vektorovou grafiku než o fotky a konkurence není v grafice tak velká jako u fotografů. Etalonem pro grafickou vektorovou tvorbu je program Adobe Illustrator, jenže firma Adobe již tento program neprodává. Pouze pronajímá (a to i v době modelu klasického prodeje nepatřil právě k nejlevnějším). Takže teď platíte furt, i když jej momentálně nepoužíváte, i když jste jeho vývoj už dávno zaplatili a přeplatili, furt… a jednou do měsíce se MUSÍTE připojit k internetu kvůli autorizaci, jinak přestane program fungovat. Tisícovka měsíčně. Což je pro hobby grafika, ale i OSVČ „freelancera“ nebo autora nepřijatelné. Naštěstí jsou tu alternativy jako CorelDraw! (v tom jsem už něco málo dělal), nebo například Xara (po instalaci zkušební verze šla z disku hned pryč, nelíbila se mi), a dále alternativy zdarma, kde jednoznačně vede Inkscape a pak je tu ještě trochu pozapomenutý Zoner Callisto (atd…). U Inkcsape mě trochu štvalo, že je jednak dosti pomalý a také že vývoj asi nepokračuje zrovna nejrychleji, verze 0.46, 0.47… 0.48 byly vzdálené od sebe spíše roky než měsíce a nevzbuzovaly tím moc optimismu a nadějí pro budoucnost. Ale vypadá to na docela zásadní obrat. Verze 0.49 nebude. Bude rovnou 0.91 ! Čili téměř finální. V odkazu si můžete přečíst o zásadních změnách. Ještě aby tak vývojáři doladili export z Inkscape do formátu EPS8 nebo 10 tak, aby jej přijímali ve fotobankách a divize Illustratoru z Adobe může jít prodávat na ulici hamburgery… A v některých bankách dokonce berou už i formát SVG, což je nativní formát Inkscape (určený pro webovou vektorovou grafiku). Teď se v tom ještě naučit kreslit a mít nějaké nápady… no, nějaké už mám 🙂

Sakryš, když takhle o grafice, tak kdy si teda konečně udělám pořádnou grafiku do záhlaví tohoto blogu ????

Doplnění k pomalosti Inkscape: 64 bitová verze je o poznání rychlejší a také mám pocit, že narozdíl od 32 bitové verze dokáže využít více než jedno jádro procesoru.

Doplnění k Inkscape: verze 0.91 má zpoždění. Zatím je k dispozici verze 0.48-5-1 (32 bitová).

CorelDRAW Graphics Suite X5 CZE (CDGSX5SPCZPLEU) lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak si (při)vydělávat na internetu

Většinou jde spíš jen o přivýdělek. Tentokrát nemám na mysli podraz typu „binární opce„, jde o příjmy z legální kreativní umělecké a autorské činnosti. První hudební CD na kterém jsem se vyskytl – „Vlastní peří“ hudební skupiny Bluechips – jsme ani nezadávali do lisovny. U amatérské skupiny to nemá valný smysl, při prodejích v řádech jednotek kusů (a to jsem možná ještě optimista). Pár kusů pro kamarády a pro promo jsme vypálili a opatřili obalem vytisknutým přímo z PC, oficiálně je ale celé CD ke stažení v elektronické formě na serveru FairPriceMusic, slibně se rozjíždí i projekt ProdejHudbu.cz. Upřímně řečeno, mám dojem že se z našeho CD zatím neprodalo nic.

Další zajímavou možností pro fotografy a počítačové grafiky je prodej vlastních děl přes mikrofotobanky. Zákazníci zde vyhledávají a kupují fotografie a grafiku většinou pro komerční účely, takže je dobré tomuto jejich záměru nahrávaná díla přizpůsobit. Většina fotobank má poměrně přísná pravidla pro přijetí fotek či grafiky a také je velmi přísně hlídán „copyright“ – jen při náznaku kopírování můžete přijít doživotně o účet… Proč ale nosit dříví do lesa, vše je výborně napsáno na blogu Petra Václavka, kterému se povedlo mít fotobanky dokonce jako hlavní zdroj příjmů.

Další možností je psátvydelavat články na internet za peníze, tedy stát se copywriterem, jak jsem se zmiňoval zde . Ale tady moc vysoké příjmy nejsou, protože málokdo z našinců je asi schopen psát tak dobře anglicky (nebo jiným než rodným jazykem), aby mu anglická média jeho dílo přijala a český trh je na nějaké větší výdělky příliš malý. Zatímco hudba, fotografie i grafika jsou zpravidla díla jazykově neutrální, takže prodávat je přes internet do USA, Brazílie nebo třeba Japonska není problém.

Jo a ještě přípodotek: zatím jsem si žádným z výše uvedených způsobů nevydělal ani halíř 😀

Internetoví vizionáři lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

SEO – zabiják internetového obsahu ?

  • SEO –search engiine optimization – optimalizace www stránek pro vyhledávač
  • Linkbuilding – zpětné odkazy, které mají zvýšitnávštěvnost vašich www stránek
  • Copywriting – psaní popisu zboží, článků a recenzí na objednávku
  • Mikrostránky – jedna www stránka (bez podstránek), která má za cíl zvýšit návštěvnost a prodej zboží či služeb…

Takto nějak podobně lze popsat poslední trendy toho, co se poslední dobou na internetu děje. Jenomže… Kam se poděly informace ? Myslím skutečné informace, ne jen pochvalné ódy na zboží a služby. Je pochopitelné, že firmy chtějí co nejvíce prodat a tak se snaží pomocí výše popsaných nástrojů umístit na předních pozicích v internetovývh vyhledávačích. Není to ale popření původního smyslu internetu jako média ? Trochu mi to připadá, jako by roznašeči reklamních tiskovin vzali útokem knihovny a začali obracet poměr letáků a knih ve svůj prospěch. Jako by v katalogovém šuplíku knižních titulů připadla jenda kniha na dvacet plakátů z Tesca, Alberta a Ikey… Je tohle pokrok ? A když si můžete za stopadesát korun koupit pět tisíc „lajků“ na Facebook nebo pět stovek „lajků“ do kruhu na Google Plus, pak to nevypovídá vůbec nic ani o úspěšnosti nebo oblíbenosti dané stránky nebo firmy. Tímto způsobem si dokonce snaží zajistit zdánlivou popularitu i někteří nepříliš známí a méně úspěšní umělci, především z hudební branže.