Umělá inteligence, neboli AI, je něco jako Vladimír Iljič Lenin v dobách socialismu. Taky jste se báli otevřít konzervu, aby na vás nevykoukl. Ale holt už je jednou tady a vypadá to, že hned tak nezmizí. Tak nezbývá než se s ní naučit žít. A jako s každým novým vynálezem nebo objevem – dá se využít kreativně a pozitivně, stejně tak se dá zneužít. Jo, používám ji (nejdřív Gemini a pak jsem přešel na Claude) – vrátil jsem se k bastlení (elektronika ze záliby) a používám ji jako rádce při stavění a vymýšlení zapojení a také k programování. Momentálně mám rozestavěný retro mikropočítač s procesorem 8085. A díky AI už mi na něm frčí jednoduchý operační systém (tzv. monitor). Jestli je to z mojí strany lenost používat vlastní hlavu, nebo kreativní využití, posuďte sami. Programování v assembleru není žádná legrace. A kdybych to neuměl vůbec, tak bych ani nevěděl, co mám po té AI vlastně chtít. Skuteční programátoři AI používat musí, protože čas jsou peníze a s AI mají práci hotovou za mnohem kratší dobu. Pro nás, amatéry, se dá používat i zdarma, samozřejmě s nějakými omezeními.

Zneužití a co je špatně – samozřejmě fake videa, zejména politická, nebo falešné podvodné reklamy. Fujtajbl.

Hodně kontroverzní téma využití AI je v umění – v literatuře, hudbě, grafice, fotografii… Sám jsem muzikant i fotogragf a snad se nikdy nesnížím k tomu, že bych dílo AI vydával za svoje vlastní (Suno..). A jak jsem kdysi psal o zhmotnění témat ze sci-fi, tak tohle mi připomíná počítač „Bard“ z povídkové knihy Kyberiáda od Stanislawa Lema. Dva „konstruktoři“ s podivnými jmény: Trurl a Klapacius, vytvořili robota, automat, který psal literaturu a nahradil spisovatele. Fakt jsem se toho dožil! Což s sebou ale nese mnoho otázek morálních, etických, právních atd…