Dnes trochu vyzpovídám profesionálního tanečníka z Národního divadla Brno, který si „odskočil“ ze svého trvalého angažmá a jen tak mimochodem vyhrál (v páru s Lenkou Hůlkovou) mezinárodní soutěž v pole dance – PolEmotions, která proběhla v rámci tanečního veletrhu Dance Life Expo.

Kdy a jak tě napadlo že bys zkusil pole dance ? (pole dance – tanec na svislé tyči)

Poprvé mě to napadlo asi před třičtvrtě rokem, když jsem začal učit v Centru tance. Pak jsem to z důvodu pracovního vytížení musel posunout a reálně jsem se tomu začal věnovat asi až tři týdny před soutěží. Největší zásluhu na tom má samozřejmě přítelkyně, bez ní bych asi dodnes na (svislou) tyč ani nesáhl.

Kdo měl nápad na příběh neopětovatelné lásky mezi ježkem a veverkou ? Což mi připadá hodně originální.

Ten nápad přišel tak trochu sám o sobě, když jsme se přítelkyní (Lenkou) dohadovali o tom co bychom mohli vymyslet na přihlašovací video, tak aby to bylo originální, posunulo nás do finále, a já jsem jen tak ze srandy řekl: „No, to už můžeme rovnou natočit přihlašovací video o tom jak se veverka zamilovala do ježka a vlastně jim to nemůže klapat, když ona je na stromě a ježek na zemi…“ Oba jsme se tomu zasmáli, pak jsme se pozastavili, koukli na sebe a Léňa řekla: „Počkej, to ale není špatný nápad!“ Video jsme natočili s tím, že pokud postoupíme, tak ve finále budeme dělat něco jiného, ale nakonec nám nedalo a dotáhli jsme to do konce.

Inspirovala tě k tomu tvoje současná divadelní role v pohádkovém baletu Louskáček ? Protože i vaše soutěžní vystoupení byla vlastně pohádka…

Abych pravdu řekl, tak vůbec ne. V Louskáčkovi tančím úplně něco jiného.

Kdo navrhoval kostýmy ?

Kostým veverky, navrhla a ušila sestra Lenky, Jitka Hůlková (Bespoke design) a můj kostým (bodliny, hlava) byl půjčený z Národního divadla Brno.

Choreografie je tvoje vlastní, dělali jste ji společně s Lenkou Hůlkovou, nebo byla od někoho jiného ?:

Lenka si vymýšlela to co dělala na tyči a já zase to co jsem dělal na zemi. Choreografii společných částí jsme vymýšleli oba.

Jak jsem si pročítal soutěžní podmínky Polemotions, docela mě zarazilo, že kromě vás ostatní soutěžící tak málo využili velké volnosti v provedení vlastního vystoupení, co se týká stylu tance, kostýmů, hudby, příběhu, sólo, pár, smíšený pár…. Myslím že jste byli v soutěži dokonce jediná dvojice, je to tak ?

Byli jsme jediná smíšená dvojice, ale jinak dvojic tam bylo víc. Ve finále čtyři, v semifinále jich bylo mnohem víc. Ale když už jsi narazil na ta pravidla, tak podle nich jsme ani dvojice nebyli! Byli jsme vedení jako Pole dancerka (Lenka) a já jako její „taneční rekvizita“. Ono totiž dvojice v Pole dance znamená že dva lidi spolu dělají prvky na jedné tyči, nebo synchronizovaně na dvou. Kdybychom jsme se tak zapsali, já bych dostával bodové srážky za to, že nejsem na tyči. Upřímně ani nevím jak nás hodnotili, ale byl bych opravdu moc rád, kdyby tenhle styl Pole dance byl takový náš malý autorský počin 🙂

Na vítězné vystoupení Lenky a Pavla se můžete podívat tady:

Ještě jednou gratuluji k prvnímu místu. A teď něco o obecnějšího. Když tě tak člověk vidí na jevišti, nemůže ho nenapadnout: věnuješ se kromě baletu i nějakému silovému sportu ? Třeba vzpírání nebo kulturistice…

Abych pravdu řekl, tak na nic jiného než na divadlo, učení, pole dance a přítelkyni čas nemám. Žádný silový sport nedělám. To, že člověk od malička trénuje 6-8 hodin denně, mu tu hezkou postavu udělá…

Vím že vedeš kurzy baletu pro veřejnost v Centru Tance, myslíš že amatérští zájemci o tanec mají v Brně dost možností k vyžití ?

Co se týká komerčních stylů tance, určitě, ale když jde člověk víc po té kvalitě a kráse, chce se třeba naučit moderní techniku Graham, musí už bohužel do Prahy.

A co jiné taneční styly ? Moderna, jazz, muzikál, street , hip hop nebo třeba swing… Věnuješ se některému z nich ? Nebo některé z nich vyloženě nemáš rád ? 🙂

Samozřejmě jako profesionální tanečník umím různé styly moderního tance, neoklasický balet, lidovky, trochu jazzu – vlastně všechno co jsem se učil na konzervatoři, ale kdyby ses mě zeptal třeba na break dance, hip hop a podobné styly, tak ty neumím. Obdivuji je, chtěl bych se je naučit, ale času je málo a jak se říká „člověk žije jen jednou“.

Protože se i já věnuji tanci a u Pavla jsem byl na čtyřdenní letní škole, chodím pravidelně na modernu a na jazz, tak samozřejmě vidím že v tanečních sálech je absolutní převaha děvčat, pokud tam vůbec nějací kluci jsou. A také vím že mužů – tanečníků – je nedostatek a sám bys na pololetní vystoupení Centra Tance nějaké potřeboval. Co bys vzkázal mužům – potenciálním tanečníkům, nebo tanečníkům jiných stylů ?

No, ať se toho nebojí a jdou tančit. Pomůže jim to nejen zdravotně, ale hlavně i s atraktivitou. Když chlap umí tancovat a může říct sám o sobě ze je tanečník, má u ženské hned několik bodů k dobru… Anebo se mýlím?

Jak se ti líbí nový park před Janáčkovým divadlem ?

Park vypadá hezky, určitě to divadlu pomůže nejen s návštěvností, ale abych pravdu řekl, ještě jsem si nenašel čas na to si ho projít, podívat se na tu moderní „kašnu“ takže vlastně pořádně nevím.

Na jaká další představení, kromě již zmíněného Louskáčka, bys ještě chtěl případné čtenáře pozvat (nejlépe na ta, ve kterých sám vystupuješ 🙂 ) ?

Na všechna. Nejen protože ve všech vystupuji, ale hlavně proto, že náš repertoár je opravdu krásný a není představení o kterém bych mohl říct, že ho nemám rád…

Děkuji za rozhovor.

Já děkuji za zájem o rozhovor!

Na závěr bych rád zmínil své webové stránky: www.pavel-kolar.eu a stránky přítelkyně, na kterých si čtenář může objednat naši vítěznou choreografii pro svoji akci (ples, firemní večírek, párty atd.): www.eleanorpoleshow.cz.

Stejně jako na loňském ročníku jsem se i letos soustředil hlavně na workshopy. Byl jsem zvědav jak a co učí ti slavnější lektoři… Přihlásil jsem se hned na tři master classy. První ,hned ráno, byla Qaša, o které jsem se na blogu už zmiňoval v článku o jazz dance. Pár dní před workshopem sice Qaša změnila styl na „contemporary„, ale to myslím nebylo tak podstatné. Hodina byla rychlá a náročná, jak se u master classu dá předpokládat, ale myslím že taneční variaci stíhalo jen pár lidí z davu. Bohužel bylo tak narváno, že jsme se tak tak vešli a jelikož jsem byl až na kraji, občas jsem skončil u baletní tyče a dál už jsem nemohl… Ani dělení na dvě skupiny situaci úplně nevyřešilo, nehledě k tomu, že při dělení na skupiny se část tanečníků vlastně jen zadarmo fláká… Až na tohle se mi hodina líbila, Qaša je určitě schopná i charismatická lektorka a samozřejmě i choreografka a tanečnice.

Následující Workshop probíhal pod vedením mexického lektora Fernanda Domingéze. Nevím jestli to bylo jen tím, že Qaša měla hodinu hodně dynamickou a pak mi Fernando připadal pomalejší ve srovnání s ní a nebo skutečně není všechno zahraniční zlato, co se třpytí a my v Česku máme lepší lektory. Tím ovšem nechci říct, že by jeho hodina byla vedená špatně, nebo že by Fernando byl špatný tanečník nebo pedagog, i závěr jeho taneční variace už byl trochu náročnější, ale ta předchozí hodina měla podle mého názoru o dost větší šťávu.

No a já jsem byl už taky vyšťaven a propocen 🙂 takže jsem se odebral užívat si tanečního veletrhu jako divák. Potkal jsem pár známých z tanečních studií, některé z nich v roli pořadatelů, brigádníků – prodavačů a podobně. Trochu mi dělalo problém najít jeviště, kde se něco děje. V pavilonu B bylo největší pódium, kde se odehrávaly větší akce, ale hlavě všude kolem byla hlava na hlavě. Právě se chystal „flashmob“ (skupinový tanec i s diváky) s Geňou Genzerem z Novy (i když na to nevypadá, vystudoval taneční konzervatoř !). Na mě až příliš velký spektákl, proto jsem se radši přesunul na Theatre Stage (divadelní jeviště), kde právě začínalo společné vystoupení tanečních skupin moderny – Taneční divadlo Bralen z Bratislavy a skupiny Maximvs Davida Strnada. A dobře jsem udělal. Hodina a půl pestrých choreografií s výrazem i myšlenkou, technicky výborně provedené… Prostě nádhera. A protože mám už i nějakou tu taneční zkušenost za sebou, i když jen jako hobby tanečník, obdivoval jsem kromě technického provedení také paměť tanečníků… Já mám problém pamatovat si tříminutovou choreografii a oni tady předvedli pásmo o devadesáti minutách… bravo !

Dance Life Expo 2014

Pak jsem hledal, hledal, až jsem našel přednášku na téma „pitný režim a doplňky stravy pro sportovce“. Možná to zní nudně, ale pár výživového poradce a poradkyně mluvili fundovaně a zajímavě a ochotně odpovídali na všetečné dotazy (neprávem) skromně obsazeného minihlediště. Po nich následovaly na témže místě ukázky moderny Taneční Konzervatoře Brno, ale to už jsem se pomalu opět přemisťoval do classic & modern studia na můj poslední workshop s výše zmíněným Davidem Strnadem – jazz dance. A byl to pro mě zlatý hřeb večera. Davidova hodina měla neskutečnou atmosféru, lektor sršel vtipem, který přitom prokládal vážnými myšlenkami z tanečního a divadelního života, ale samozřejmě že se hlavě tancovalo 🙂

Trochu mě mrzí, že jsem vlastně nikde nenašel žádné vystoupení streetařů nebo třeba orientu. Ale celá akce trvá tři dny a další vystoupení a workshopy se konají ještě v neděli.

Takže se opět těším na DLE 2015.

Ročníková práce studentky JAMU… a to jsem dodatečně zjistil, že autorka celého projektu, Zuzana Vrajíková, je pro mě již známá tvář z tanečního studia No Feet. A nebo z Centra Tance ? Možná z obou…

Brněnské divadlo „Na Orlí“ bylo našlapáno k prasknutí. Nebyl jsem tam od začátku, trefil jsem se akorát do přestávky před kategorií moderní tanec – skupiny 11-15 let. Pozdravil jsem se s několika dalšími známými a zaujal místo na boku hlediště vstoje u opony, abych mohl fotografovat. Úroveň tanečníků, stejně jako celé akce, byla velmi vysoká, přestože neproběhlo žádné vyřazovací předkolo. Jak sama autorka projektu v programu uvedla, akce přerostla v něco mnohem většího, než původně organizátoři čekali. Napadlo mě srovnání s komerční soutěží So You Think You Can Dance . Talentovaných tanečníků máme v České republice opravdu mnoho a přitom nemají kde uplatnit svoje umění. A právě soutěž Naruby tuto mezeru tak trochu vyplnila, o čemž svědčí i to, že se sem sjeli tanečníci ze všech koutů republiky.

Kromě vlastní zvědavosti mě na akci přitáhla i účast dvou tanečních skupin, kam jsem byl v minulosti… ehm… oficiálně přizván na konkurz 🙂 což jsem, sice polichocen, ale zdvořile odmítl se slovy, že „až v příštím životě“… Byla to skupina Klam! pod vedením Anety Kamenské, mojí lektorky z Centra Tance Brno, a skupina ALA ART Aleny Zolákové, která bývala lektorkou tamtéž. Pro obě skupiny to byla vůbec první soutěž od svého založení, takže jsem jim v duchu držel palce (ale to já stejně všem). Holky si určitě ostudu neudělaly. Cenu sice v kategorii skupin nezískaly, ale myslím že o ty ani tak v této soutěži nešlo. Nakonec se zaslouženého druhého místa v sólových vystoupeních moderního tance dočkala alespoň Barbora Březinová z ALA ART – nadějná umělkyně o které myslím ještě v budoucnosti uslyšíme. Bylo vidět, že jeviště je prostor, kde se cítí jako doma a že do tanečního výrazu dává úplně všechno. Na třetím místě se pak umístila Tereza Blahušová ze skupiny Klam!. První místo si vybojovala „Soldier Woman“. I když hlavní kritérium pro hodnocení nebylo, podle slov poroty, technické provedení tance, rozhodně pro vítězku byla skvěle zvládnutá technika s akrobatickými prvky v tomto případě velká výhoda.

Příliš jsem nezáviděl porotě, která po ukončení bloku jedné každé kategorie musela během několika minut rozhodnout a udělit ceny. A výborní byli všichni bez výjimky.

Kdo se mi líbil nejvíc opravdu nemohu říct. Jedno vystoupení lepší než druhé a každé přitom jedinečné a originální. I když oficiálně se soutěžilo v kategoriích klasika (balet) na moderní hudbu a moderní tanec na klasickou hudbu, styl nebyl úplně vyhraněný a tak jsem mohli vidět v kategorii moderního tance třeba i jazz nebo step, baletní čísla zase občas přecházela do moderny.

Neuniklo mi, že většina cen putuje na severní Moravu. O dalších jménech, městech a tanečních školách se nemá cenu rozepisovat. Kromě toho že si je nepamatuji, tak konečné pořadí se jistě brzy objeví na oficiálních stránkách soutěže.

O naprosté nenasycenosti zájmu amatérské taneční veřejnosti o moderní tanec svědčí i to, že již za týden je na brněnském výstavišti další taneční megaakce „Dance Life Expo“ a přesto bylo na jevišti i v hledišti plno. A také si myslím že by o podobné akce mohla projevit zájem například televizní stanice ČT Art… Třeba se dočkáme při druhém ročníku.

Oficiální  sestřih ze soutěže:

A toto byla věcná cena za druhé místo 🙂 :