Nahrávání o týden odloženo kvůli lehkému nachlazení. Tak jsem si koupil PASTELKY proti nachlazení…

Totální mix všeho 😀

Tak nám včera zabili poslední telefonní budku v ČR. Za poslední dva roky ji prý nikdo nepoužil. Odpočívej v pokoji…

Microsoft slíbil, že Windows 10 budou jistojistě už ty úplně poslední Windows a budou se už jen vylepšovat a udržovat – na věky věků. Takže příští čtvrtek nám představí Windows 11. Asi.

Někdy se cítím jako vyvrhel, protože: nemám psa, nejezdím na kole, ba nemám ani auto (mám řidičák) a netěžím kryptoměny. No nejsem divnej?

Nedávná lapálie se zánětem šlach na zápěstí mě vyřadila z tancování (tam tedy zaúřadoval víc lockdown) a z učení na kytaru (jako že já učím). Ale pomalu se vracím k „normálu“. Je to trochu nezvyk, po včerejším tancování mě ještě docela bolí člověk, ale to chce holt trénink. Snad to toho covid (nebo něco) zase nehodí vidle.  Jo, trénink se píše správně s „k“ na konci.

A blíží se nám další ProArt festival.

Aneb „ve válce múzy mlčí“. Není sice válka, ale aktuální stav se jí v ledasčem podobá… válka se zákeřným virem.

V den vyhlášení omezení pohybu byly první na řadě – divadla, kina, koncerty a také sportovní akce. Záleží na úhlu pohledu – tyto akce byly zakázány jako nejzbytečnější(?), ale také z hlediska šíření viru nejnebezpečnější. A to že byly na řadě první také může znamenat „nejzranitelnější“, nebo „nejkřehčí“. Čím jiným si doma taky zpříjemnit celonárodní karanténu než poslechem hudby nebo filmy? A kdo je asi tvoří?

Umělci na volné noze, ale také majitelé fitcenter, taneční studia nebo cestovní kanceláře (restaurace atd…) ze dne na den musely zavřít.

Nedávno jsem konečně začal učit na kytaru (a byl tak trochu donucen učit i na ukulele, takže jsem se jedno odpoledne na něj učil hrát a další odpoledne už sám učil 😀 ). A pak jsem se zúčastnil jednoho konkurzu, zatím ani nemá smysl psát kde, prostě jeden den nadšení byl vzápětí vystřídán zklamáním… Skončila i ta kytara. Takže nezbývá než doufat, že je to stav dočasný a že bude líp…

ve Zvánovicích. Zajímavý kraj nedaleko Prahy, kde se narodil Josef Lada (Hrusice), chodil Kocour Mikeš (Mnichovice atd…), vaří se velkopopovický Kozel (Velké Popovice 😀 ) , kam jezdí RNDr. jiří Grygar na kole do práce (hvězdárna Ondřejov) a kde bydlí například Miro Žbirka (Jevany)…

A je tu zase konec roku, toto letí. Zatímco vloni jsem se skoro vznášel v euforii, letošní rok zas taková hitparáda nebyl. Nové zaměstnání mi sežralo víc energie, než jsem čekal a tak jsem jej změnil podruhé. Chvíli jsem zase zabral na fotobankách a přibylo mi dalších sto dolarů za honoráře. Hudba a divadlo – tam už to tak slavné nebylo. Straší mi v hlavě nové melodie, ale nedaří se mi splácat texty. Aspoň jsem ty hotové skladby „zoficiálnil“ a zaregistroval na OSA (statistika použití děl = 0). Ano, přiznávám svou účast na castingu do Hlasu Československa. Porota sice ukázala palec nahoru, ale do dalšího kola jsem se nedostal. Z TV Nova jsem se dozvěděl, že scie vybrali někoho jiného, ale „v každém případě je můj hlas velmi zaujal“. Tak nějak nevím co si o tom mám myslet. Kdyby prostě napsali, že vybrali někoho lepšího, nemám s tím problém. Ale když je můj hlas zaujal, měli mi třeba nabídnout místo v dabingu, žejo…

Jo a nachodil jsem přes 1000 km pěšky po vlastech Českých, Moravských a Slezských.

Na taneční soutěži Naruby jsem byl počtvrté, ale poprvé jen jako divák (poprvé fotograf, podruhé a potřetí v taneční skupině). Taneční veletrh Dance Life jsem letos úplně vynechal – byl jsem na srazu spolupracovníků cestovní kanceláře Primaparta. Nová zkušenost, byl jsem u zrodu katalogu na příští rok. V srpnu bych se měl na turistickém pobytu v Jeseníkách objevit již v roli jednoho z vedoucích.