Mezinárodní den tance

Letos poněkud posmutnělý. Kvůli pandemii se moc netancuje. Taneční studia sice nabízejí online lekce, ale tak nějak to jde mimo mě. Chybí mi zpětná vazba od lektora a tak vůbec…

Mezinárodní den tance vyhlásil Mezinárodní divadelní ústav. 29. dubna 1727 se narodil významný choreograf Jeann Georges Novarra.

Trocha toho bilancování…

Ještě je leden, tak se pořád docela hodí ohlédnout se za uplynulým rokem. A jak tak koukám, byla to vlastně docela jízda. V březnu úspěch v prvním i druhém kole castingu na muzikál Raportér a následné zrušení natáčení z důvodu odstoupení ČT ze spolufinancování… (koukám, že se tam objevil rok natáčení 2018 – že by to ještě nebylo ztraceno?). Pak účast na základním kole Porty (bez postupu). Konkurz na muzikálovou sezónu 2017-2018 v Městském divadle Brno , kde jsem sice uspěl v taneční i pěvecké části, ale z důvodů potřeb divadla a finálního obsazení rolí… zase nic. Hned poté následoval Workshop ProArt festival (Brněnská část), kde jsem si tu hudební zkušebnu MdB s Alešem Slaninou (a s Tomášem a Janou) přece jen na týden vyzkoušel 🙂 a pak úspěšné závěrečné vystoupení studentů, kde byl jako zlatý hřeb celého večera zařazen mnou vymyšlený mimický komediální výstup (režie – Štěpán Pácl). Jen ty honoráře tady pořád tekly obráceně. Zcela netaneční, neherecká a nehudební vsuvka na podzim – po pětadvaceti letech opouštím staré zaměstnání u DPmB, uspěl jsem na pohovoru u Thermo Fisher Scientific… A zpátky k tancování – účast na taneční soutěži Naruby a čtvrté místo. A do toho ještě turistika a nějaký ten tělocvik. Zcela jsem zazdil přispívání fotek do fotobank, snad se letos dokopu… Takže to byl myslím docela dobrý rok 2017 🙂

Hudba a tak…

Kromě tancování a závěrečného večírku Centra Tance mě zas nějak začala nabíjet hudba. Kapely moc nefungují, tak jsem začal tvořit sám. Sedm skladeb je hotových (akordy, texty, melodie), takže ještě čtyři a mám materiál na autorské CD, jupí 🙂 Dal jsem si pro kompozici deadline do konce února, tak uvidíme…

Dlouho už nebyla na dosah žádná výzva v podobě soutěže, castingu nebo konkurzu… A hele, muzikál (zřejmě jde o titul „Raportér“) hledá kompars a zpívající epizodní role. V Brně! … no, tak taky uvidíme 🙂

Shakespeare a já…

Ano je to tak. A vlastně pořád nevycházím z údivu. Jo, mám dvě maturity elektro, řidičák na náklaďák, radioamatérskou koncesi, průkaz vedoucího souboru lidových hudebníků a licenci cvičitele body&mind. Takže naprosto běžné předpoklady pro… divadlo 😀 Protože jsem letos poprvé po pěti letech vynechal Rockové Kurzy a taky proto, že s překvapením zjišťuji, že se snažím nacpat na „prkna, která znamenají svět“ (zatím jsem zkusil dva konkurzy v MdB), přihlásil jsem se na ProArt Festival, obor herectví. Ať taky trochu tuším, vo čem jakože to divadlo vlastně je. S naprosto skvělou a neskutečně trpělivou (a vlastně i trpící – zasvěcení vědí proč to píšu) lektorkou – herečkou Kamilou Valůškovou. Za šest dní, nebo spíš za míň, protože se muselo dělat hodně škrtů a změn ve scénáři, jsme ještě se dvěma mladými děvčaty a jednou zkušenější paní, nastudovali několik obrazů ze hry „Sen noci svatojánské“. Občas jsem se musel hlídat, abych nedopadl jako Karel Infeld Prácheňský a nevžil se do role až příliš. Půl hodiny před představením jsme se bavili s Kamilou u kafe a když jsem jí nevzrušeně oznámil, že jsem nikdy předtím divadlo nehrál, zatvářila se jako pětileté dítě, kterému vzali jeho nejmilejší hračku. Její oči říkaly: „Já blbec se dřu pět let na DAMU a tady ten úředník nikdy nehrál a dá na první dobrou takovouhle kládu!“… 😀 No trošku jsem si zapřeháněl… ale moc zase ne.

No, prostě… když jsem se do role krejčího Klubka položil a diváci se smáli (tam kde se měli smát) – na Shakespeara! Wow… nirvána je slabé slovo. Jsem chycen, jsem uchvácen… jo, divadlo.

Snad bude fungovat tenhle odkaz na fotky na Facebooku.