Komparzy, komparzy…

Tak jsem se letos s tím natáčením docela rozjel. Seznam komparzů, kde bych sem měl vyskytnout je tady:

První už byl v televizi – Soud nad českou cestou
Prakticky jsem tam nebyl vidět 🙁

Další filmy, ve kterých bych se měl objevit:

https://www.csfd.cz/film/485135-marie-terezie/ – ale až Marie Terezie 2 -mučím vězně na Špilberku, natahuju ho na skřipec, hajzla! 😀 Já mu dám barona Trencka!

https://www.csfd.cz/film/377596-zatopek/ – jo, tady mě snad přehlédnout nepůjde, dělám fotografa/novináře-diváka snad úplně všude – Berlín, Londýn, Helsinki (tam dokonce i komentátora, ale bez mluvení). V kinech od 13.8.2020, resp. po Karlovarském festivalu.

https://www.csfd.cz/film/616980-veteran/ – jen davové scény – divák v divadle na koncertě sboru a návštěvník vernisáže fotografií z třetího světa.

https://www.csfd.cz/film/425895-modelar/ – davové scény – demonstrace na podporu kandidáta na prezidenta a pak posluchač na přednášce na právech (bude uveden v kinech 6.2.2020).

Další film je Comming Back (jo, ty dvě „m“ jsou tam správně!) by David Tilšer , který zatím v distribuci není.

Comming Back
Comming Back

Zahrál jsem si ve filmu

Taky se vám stává, že poté, kdy nemáte nějaký čas skoro do čeho píchnout se v jeden den sejde několik událostí a míst na kterých potřebujete (nebo chcete) být? Trochu mi to připomíná den, kdy blesk udeřil do věžních hodin v komediální sci-fi trilogii Návrat do budoucnosti. Sobota 6.4.2019 – jednak zavolal brácha, že bude oslava narozenin jeho potomků (už to nejsou děti), jenže jsem už měl v katalogu CK Primaparta avizovaný propagační výlet zdarma – jako vedoucí. A kromě toho, na hradě Pernštějn probíhal slušně placený komparz – role mnichů pro nakrátko ostříhané muže 50+ (což bylo celý víkend od pátku do neděle). A v pátek byl zápis do komparzního rejstříku České Televize. Ten výlet jsem odříci nemohl, ale nebral jsem to jako povinnost, těšil jsem se. A když jsem se tedy nemohl stát mnichem, tak jsem vzal zavděk účastí na tom castingu ČT… „Máte příští pátek čas?“… ehm… už? Jo, mám, vezmu si dovolenou. Tak jsem si zakomparzoval ve filmu Veterán Jana Hřebejka (točilo se v Janáčkově divadle v Brně). Ty vesmírné časoprostorové siločáry se fakt musejí někde stýkat. Na natáčení jsem se potkal s kamarádkou z tancování. A moje hlasová poradkyně (kterou znám ostatně taky z tancování) tam komparzila jiný den, což jsem se dozvěděl dodatečně. Jo a kdyby vás někdy taky napadlo přihlásit se – počítejte s tím, že se především furt na něco čeká. Tři čtyčminutové záběry zaberou celý den…

Filmové kraviny 2 (sci-fi)

Jasně, spousta zdánlivých volovin se dá okecat ještě neobjevenými technologiemi nebo fyzikálními jevy. Budiž.

Ale že angličtina je univerzální vesmírný jazyk o tom suktečně vážně pochybuji – proč kosmonautům co přistáli na Planetě opic nebylo divné, že opice umějí anglicky mluvit a dokonce i číst? Členové SG-1 v seriálu Hvězdná brána konverzují s monoha vesmírmnými rasami také anglicky (i když se v začátcích seriálu zdálo, že se naučili aspoň trcohu goauldsky – během pár týdnů… pak se na to vykašlali).

Operační systémy počítačů jsou ve vesmíru také zcela univerzální. Prostě se připojíte k nějakému počítači a – jste tam. Například Den nezávislosti.

Průzkum celé planety trvá asi tak tři hodiny. Ve výjimečných případech i několik týdnů (seriál Hvězdná brána). Zatímco Zemi jsme neprozkoumali ani za celou dobu existence lidstva…

Lidé na úrovni doby bronzové uvažují o své domovině jako o planetě. WTF? Ještě ani pořádně nevynalezli kolo ale je už jim jasná nebeská mechanika? (opět seriál Hvězdná brána).

Filmové kraviny

Jo, tak nějak mi dlouho straší v hlavně několik blbostí, co se nám snaží filmaři nabulíkovat.

Jedna z nich je filmový výtah. Párkrát v životě jsem výtahem už jel i když bydlím v přízemí a momentálně pracuji v suterénu. Nevím jak vy, ale já jsem nikde neviděl výtah, u něhož by se dala zevnitř kabiny odklopit střecha. Ani pro případnou údržbu by to nemělo smysl, mnohem pohodlnější i bezpečnější je najet střechou výtahu do úrovně prahu dveří a dveře otevřít. Takže jediným smyslem otevírací střechy je skutečně pouze umožnit únik hlavnímu hrdinovi. Za všechny jmenujme například Matrix, 1. díl (1999, bratři Wachowští (dnes už jsou to tedy sestry, mimochodem))…

Další zajímavost – v bankách a tajných střediscích špionážních služeb je velmi důležité vytvořit větrací systém tak, aby se do něj spolehlivě vešel lupič i s nářadím a nebo ještě lépe – s nářadím a pomocníkem. Viz například Mission Impossible.

Filmové kamery: Bezpečnostní kamera někde na benzince nebo u vchodu do hotelu normálně zaznamenává v rozlišení nějakých 320×200 pixelů (dobře, ty novější třeba 1280×720, ale to stále na věci nic nemění), což k rozlišení obličeje tak nějak stačí. Ovšem agenti umějí čarovat a dokážou pomocí pár kliknutí myší z tohoto obrazu vykouzlit data, která tam vůbec nejsou, takže z neexistujícího obrazu dokážou přečíst i text na malém papírku (CIA, FBI, NASA, Google i Hasselblad blednou závistí…). Například film Next s Nicolasem Cagem.

Trocha toho bilancování…

Ještě je leden, tak se pořád docela hodí ohlédnout se za uplynulým rokem. A jak tak koukám, byla to vlastně docela jízda. V březnu úspěch v prvním i druhém kole castingu na muzikál Raportér a následné zrušení natáčení z důvodu odstoupení ČT ze spolufinancování… (koukám, že se tam objevil rok natáčení 2018 – že by to ještě nebylo ztraceno?). Pak účast na základním kole Porty (bez postupu). Konkurz na muzikálovou sezónu 2017-2018 v Městském divadle Brno , kde jsem sice uspěl v taneční i pěvecké části, ale z důvodů potřeb divadla a finálního obsazení rolí… zase nic. Hned poté následoval Workshop ProArt festival (Brněnská část), kde jsem si tu hudební zkušebnu MdB s Alešem Slaninou (a s Tomášem a Janou) přece jen na týden vyzkoušel 🙂 a pak úspěšné závěrečné vystoupení studentů, kde byl jako zlatý hřeb celého večera zařazen mnou vymyšlený mimický komediální výstup (režie – Štěpán Pácl). Jen ty honoráře tady pořád tekly obráceně. Zcela netaneční, neherecká a nehudební vsuvka na podzim – po pětadvaceti letech opouštím staré zaměstnání u DPmB, uspěl jsem na pohovoru u Thermo Fisher Scientific… A zpátky k tancování – účast na taneční soutěži Naruby a čtvrté místo. A do toho ještě turistika a nějaký ten tělocvik. Zcela jsem zazdil přispívání fotek do fotobank, snad se letos dokopu… Takže to byl myslím docela dobrý rok 2017 🙂

Hudba a tak…

Kromě tancování a závěrečného večírku Centra Tance mě zas nějak začala nabíjet hudba. Kapely moc nefungují, tak jsem začal tvořit sám. Sedm skladeb je hotových (akordy, texty, melodie), takže ještě čtyři a mám materiál na autorské CD, jupí 🙂 Dal jsem si pro kompozici deadline do konce února, tak uvidíme…

Dlouho už nebyla na dosah žádná výzva v podobě soutěže, castingu nebo konkurzu… A hele, muzikál (zřejmě jde o titul „Raportér“) hledá kompars a zpívající epizodní role. V Brně! … no, tak taky uvidíme 🙂

Nesmysly ve sci-fi filmech

 S nástupem internetu se vlastně na televizi ani moc nedívám. Ale občas si nějaký film pustím. Mám rád (mimo jiné) sci-fi. Zkratka „science – fiction“, což česky znamená „vědecko – fantastický“. Podle termínu „vědecko-“ usuzuji, že by děj filmu měl být logický, uvěřitelný a fyzikálně vysvětlitelný a obhajitelný. Pokud to děj filmu vyžaduje, lze použít fantazii a vložit do děje nějaký dosud nevynalezený nebo neobjevený prvek.

Králem uvěřitelné klasické vesmírné sci-fi je podlě mě Vesmírná Odysea. Dnes již nežijící autor – Sir Arthur C. Clarke – byl velký vizionář a také vynálezce (připisuje se mu například vynález telekomunikační družice). Když se na film z roku 1968 podíváte dnes, připadá vám… úplně normální. Nemá žádné logické chyby a všechno funguje jak má. Vesmírná cesta ubíhá velmi pomalu. Gravitace se vytváří rotací kosmické lodi. Ve vesmíru je ticho. Rádiové vlny letí k Zemi skutečně rychlostí světla a tak trvá pár hodin než se loď se Zemí spojí… Jo, může to být ale někdy nuda, takový vesmír…

Matrix – není klasická vesmírná sci-fi s „emzáky“ (m.z. = mimozemšťané), ale má s ní mnoho společného. Ovšem koncept života v paralelní počítačové simulaci je vyloženě geniální a na pár detailů mu vlastně taky nemám co vytknout… Až na osobní kabinový výtah – typickou rekvizitu akčních filmů. Kdo z vás už jel ve výtahu, který má otevírací strop ? A když má otevírací strop, jak je ke tedy k tomu stropu upevněno nosné lano, které nese celou váhu výtahu i s cestujícími ?

Hvězdná brána byl nejprve samostatný film a poté byl natočen i seriál. K cestě vesmírem se používá brána. Dědictví po dávné zaniklé vyspělé civilizaci. Lidstvem zatím nepochopená a nevynalezená technologie, kterou se teprve učíme používat. Samotný princip funkce brány lidstvu ještě není znám, takže se tím dá okecat i absence dilatace času (která se pak v seriálu občas v rámci děje vyskytne). To je pro sci-fi také docela dobrý koncept. Ovšem trochu mě dráždí zbraně Goualdů, kteřé mají údajně vyspělejší technologii než my. Zejména zcela nepraktická tyčová zbraň, která má velmi záhadnou vlastnost – a to tu, že je extrémně nepřesná při střelbě po pozemšťanech… Podobně fungují zbraně padouchů v akčních filmech. A Goualdi jsou taky padouši. A jak to, že vyspělejší civilizace neovládá technologii dálkově naváděných zbraní (radarem nebo teplem naváděné rakety…), takže dokážou střílet jen na přímou viditelnost ??? To se týká i mnoha dalších filmů tohoto žánru.

Film Serenity, kterému předcházel seriál Firefly, který snad ani v Česku oficiálně nebyl uveden. Naprosto skvěle vystižené charaktery jednotlivých postav členů posádky, výborně. Zamilujete si je. Sci-fi western, taky dobré, je to originální a akční… Jenže… cesta z jedné strany Galaxie na druhou trvá asi jako cesta tramvají z jednoho konce města na druhý. A teorii relativity budeme prostě ignorovat. Čas plyne všude a vždy stejně, bez ohledu na rychlost pohybu kosmické lodi. Žádný paradox dvojčat…

Den nezávislosti. No… už víme že mimozemšťané používají počítače Apple, operační systém OS X a síťový přenosový protokol TCP/IP. Stejně jako část obyvatel Země. To je ale náhoda ! Takže vytvořit a nahrát jim virus do řídícího systému, který se ani nikdo neobtěžoval předem analyzovat, je otázkou prár minut pro geniálního programátora. Valstně proč ne. Vždyť pilota práškovacího letadla přeškolíte na nadzvukovou stíhačku, včetně obsluhy zbraňových systémů, taky během půl hodiny…

Bitevní loď – tak to je vyloženě lahůdka pro člena Saturninovy Společnosti pro odhalování nesmyslů v románech (zde ve filmech). Parní lokomotiva, aby mohla vyjet ráno na trať, se musela zatopit nejméně večer před výjezdem. A to byl kotel udržovaný a procházel pravidelnými prohlídkami. Bitevní loď Missouri měla však kotle velmi zvláštní. I když byly několikanásobně větší než kotel parní lokomotivy a i když byly odstaveny bez údržby deset let, loď je připravena k vyplutí za pár minut… Vyhození kotvy má za následek přibití křižníku ke dnu moře a k otočení mnohasettunového kolosu kolem osy… Když do podzemního kabelu pustíte proud, začnou kolem něj hořet stromy… elektromagnetické vlny jsou vidět jako jasný svítící paprsek… který se pohybuje asi tak rychle, jako vrtulové letadlo…

Jo, asi si říkáte že jsem hnidopich. Asi jsem. Jenže ze sebe nerad nechám dělat vola. A vám ty nesmysly nevadí ?

Sci-fi kolekce 3 DVD lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>