Šumava

Tak jsem si zase na chvilku odskočil z tanečního sálu do přírody – na týden do Železné Rudy. Tradičně s CK Primaparta, kde už pomalu začínám působit spíš jako spolupracovník.

Od doby, kdy jsem tam naposledy byl se toho dost změnilo. Dříve zarostlá nádražíčka dostala nová nástupiště a poněkud tím ztratila na romantice. Tunel pod Špičákem (1748m) už není nejdelší v republice, ale o deset metrů jej překonal Březenský tunel u Chomutova. Z lesní horské pěšiny mezi potůčky a kameny mezi Čertovým a Černým jezerem je teď promenáda (naštěstí ne asfaltovaná, ale jen z válcované šotoliny).

Rozhledna na Poledníku je vidět už zdálky přes zbytky stromů ohlodaných kůrovcem a polámaných hurikánem Kyrill. Před patnácti lety nebyla pro stromy vůbec vidět, teprve až jste přišli těsně k ní. Dříve to ale nebývala rozhleda, ale sloužila jako vojenský objekt k odposlechům rádiového provozu (expozice připomínající tuto historii je uvnitř).

Na vrchlu Špičák vyrostla předloni úplně nová rozhledna. Trochu se nahoře kýve. Ale rozhled je tam pěkný.

Konečně jsem dobyl jezero Laka, kam jsem se dlouho chystal. Pěkné. A taky Prášilské jezero. Kachny, kachny…

Houby rostly, ale kromě růžovek jsem skoro jiné druhy neviděl. Jo, to tenkrát v Kubově Huti to bylo přímo mučení. Na výletě z Volar do Vimperka a cesta lemovaná jen pravými hřiby, které jsem si nemohl vzít, protože – co tam s nimi? Na hotelu…

Z dalších zajímavostí – v Rudě se mi podařilo natrefit na parní lokomotivu 475.111, která mě celý den na výletě provokovala houkáním.
A taky na mládě užovky hladké a na opravdu velkou užovku obojkovou. Rys ostrovid ani tetřev hlušec mi (bohužel) přes cestu nepřeběhli…

Návštěva muzea lokálních bavorských drach na německé straně Alžbětína byla taky zajímavá. Jenže mi ty lokomotivy nic moc neříkaly, kdy jsem je neznal. Kromě toho červeného motoráku.

Zmizelá Šumava lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Vysoké Tatry 2015

 

Začátkem července 2015 jsem si zajel do Vysokých Tater. Vlastně se mi původně ani moc nechtělo, ale jiný letní týdenní turistický pobyt s mou oblíbenou CK Primaparta mi letos nevyšel. Nakonec, jak to tak bývá, to byla jedna z mých nejlepších dovolených vůbec. Měl jsem trochu obavy z davů lidí, ale kromě klasické západovýchodní magistrály na červené značce to nebylo tak hrozné. Bylo vedro. Ale aspoň nepršelo – kromě středy kdy jsme vtipně zařadili odpočinkový den s koupáním v termálech a prohlídku Belanských jeskyní.

Bylo docela zvláštní v krátkých rukávech překonávat sněhová pole ve výškách nad 2000 metrů nad mořem. Dobyli jsme, mimo jiné, Velkou Svišťovku, Bystré sedlo a Rysy. Priečně sedlo mi jednou před dvaceti lety stačilo. Kolmá stěna s řetězy už nějak není pro mě. Mimochodem – od roku 2013 je tahle žlutá značka (Zbojnická chata – Téryho chata) oficiálně upravena na obousměrnou. Dřív se mohlo jít jen směrem od Téryho chaty.

Cestou na Rysy nás u Popradského plesa překvapil neobvykle krotký, ale divoký pták – ořešník kropenatý – jednoduše si přišel pro svačinu… Nic podobného jsem ještě neviděl.

Obrázek vydá za tisíc slov, jak se říká, takže se pokochejte fotogalerií…

Canon EOS 750D lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>


Začátek jara a bledule

V širším okolí Brna se nacházejí dvě významné lokality s hojným výskytem bledule jarní a jako každé jaro sem vyrážejí proudy turistů obdivovat tu nádheru. Jedna se nachází mezi Vyškovem na Moravě a Křtinami – údolí Račického potoka a druhá, známější a také lépe dostupná, je v údolí Chlébského potoka u Nedvědic a tam jsem se také dnes, v první jarní den roku 2015, vydal.

Říkal jsem si, že to vezmu po modré směrem na Skorotice přes kopec, že tam nebudou lidi. No, byli 🙂 Když jsem pak sbíhal k silnici se zelenou značkou do Chlébského, zastavil jsem se na focení krásného lýkovce. A u potoka už se tao začalo bělat. Mám pocit, že bledule pomalu postupují směrem k Nedvědicím, dříve rostly hlavně v severovýchodní části údolí. Lidí a aut bylo hodně, k příležitosti kvetoucích bledulí se na začátku údolí dokonce sezónně otevírá stánek s občerstvením. Takže jsem zalehl a fotil… Až mě to přestalo bavit, zvedl jsem se a pokračoval po zelené a červené směr Kačiny a Hrádky, kde jsem odbočil na neznačenou lesní silničku směrem na Osiky. Sakryš i tady jsou lidi… Ale pojal jsem to společensky a s náhodným takysólovým turistou jsme za družného hovoru dorazili do Lomnice u Tišnova, odkud jsme šli opět každý svou cestou. Po cestě jsem fotil další jarní květiny jako plicník lékařský, podběl jarní a jaterník podléšku. A ze Štěpánovic potom vlakem domů…


Stále žiju…

Zdravím případné návštěvníky blogu a zároveň za návštěvu děkuji. Poněkud jsem v přidávání článků polevil, ale to neznamená, že bych chtěl blog nechat „vyhnít“. Myslím že ze starých příspěvků je stále co vybírat. Možná je to i ročním obdobím a počasím, že inspirace trochu vyschla, ale věřím že ne na dlouho. Další nápady se mi už v hlavě rodí.

Stále se věnuji turistice i fotografování (a přispívám do microstock fotobank).

Nedávné taneční vystoupení na večírku Centra Tance Brno dopadlo dobře a možná přijde v tomto mém oboru menší překvapení (i já se nechám překvapit…).

Stejně tak jsem nezanevřel na hudbu, i když kapelu Bluechips čeká delší odmlka, protože kapelník se chystá k chirurgickému zákroku, který ho na čas „vyřadí z provozu“…

Samsung UE40H6200 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Silvestr v Podlesí

Jak je u mě už tradicí, Silvestra jsem strávil se svou oblíbenou cestovkou Primaparta tentokrát v centru Českomoravské vrchoviny, v hotelu Podlesí u Sněžného. Vánoce byly teplé a „na blátě“, alespoň tady jsme si to trochu vynahradili. Napadl sníh. Tradičně jsme ve dne vyráželi na turistiku (Buchtův kopec, Devět skal, Dráteničky, Malínská skála…) a večer disco… Jeden večer jsme, ještě s jedním kolegou, obstarali s kytarou a se zpěvem…

SALOMON Eskape Aero lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Prodloužený víkend v Českosaském Švýcarsku

Státní svátek 28. října jsem využil k pobytu v krásném, ale stále ještě trochu pozapomenutém koutě naší země – v Českosaském Švýcarsku. S cestovní kanceláří Primaparta (jak je u mě obvyklé) jsem se vydal do Krásné Lípy, což městečko nedaleko Rumburka. Kdysi průmyslové, po odsunu německého obyvatelstva po Druhé světové válce chátrající, ale nyní z popela znovu vstávající. Z původního průmyslu nezbylo téměř nic, nyní žije tato oblast především cestovním ruchem.

Po příjezdu a vybalení jsme se s kamarády chopili kytar a tvořili kulturní program. Druhý den ráno jsme se vydali na výlet na rozhledny. Počasí nám bohužel nepřálo, byla mlha. Alespoň že nepršelo…Červená značka z Krásné Lípy směrem na západ vede údolím potoka Křinice a je lemována zajímavými stavbami (v těchto místech běžnými) – podstavovými domy. Některé jsou zrenovované, jiné polorozpadlé. Je zde i komín, který zbyl z bývalé Jaegerovy továrny – zde byly vynalezeny a vyráběny spodky – jégrovky. Z hradu Krásný buk toho moc nezbylo. Jen kopec s asi dvěma kameny. Zajímavé bylo, že jeden z našich průvodců se „přiznal“, že je potomkem majitelů a že je tedy vlastníkem části některého z těch šutrů 🙂 Poté jsme v houstnoucí mlze vystoupali k rozhledně Vlčí hora. Kvůli výhledu nemělo smysl lézt nahoru, ale někteří tak učinili.

Dále jsme šli po naučné stezce ke studánce „Veronika“ a dále po Koeglerově naučné stezce. V Zahradách u Rumburka mě zmátly rezavé koleje a rozpadlá staniční budova na nádraží. Řekl jsem si, že trať je tady asi už zrušená a zdokumentoval pár fotografií. Pokračovali jsme po žluté značce a za pár minut se s hukotem vynořil z mlhy historický motorový vůz – „Hurvínek“. A já byl s foťákem sto metrů od trati a koukal naštvaně na vláček jen přes kmeny stromů blízkého lesíka… No, stávají se i horší věci 🙂

Pod Dymníkem je golfové hřiště s umělým Stonehenge a také restaurace, kde jsme se občerstvili a já si trochu brnknul na místní piáno… Rozledna byla, jak jinak, v mlze. Stejně jako na Vlčí hoře mě ale trochu udivil místní zvyk zasklívání vyhlídkové terasy na vrcholu. Což má celkem tři důsledky – jeden příznivý: netáhne tam. Ale také dva nepříznivé: zevnitř je sklo zamlžené, takže není nic vidět ani když není mlha a další věc – nelze pořádně fotit výhledy. No, třeba se nad tím někdo zamyslí… Poté jsme se vrátili po modré do Krásné Lípy a opět jsme uzavřeli večer s kytarou.

Druhý den jsme se přesunuli vlakem do stanice Jedlová, což je zajímavá uzlová železniční stanice uprostřed lesů. Odbočují zde trati do tří směrů – na Nový Bor, Českou Kamenici a Rybniště, odkud se trať dále rozvětvuje na Varnsdorf a Rumburk.

Mlha byla stejná, možná větší než předchozí den. Ale i tak jsme se statečně vyšplhali na kopec Jedlová se stejnojmennou rozhlednou. Jako vždy, nebylo nic vidět… Při sestupu se však sluníčko troch ukázalo a my jsme si mohli prohlédnout kapli a křížovou cestu na Křížové hoře po které jsme pak sestoupili do Jiřetína. Naší vedoucí se podařilo domluvit mimosezónní prohlídku středověké štoly sv. Jana Evangelisty, což byl zajímavý zážitek. Jen škoda, že po výstupu z podzemí opět zašlo slunce za mraky. Zřícenina hradu Tolštejn byla naše další zamlžená zastávka. Z Jedlové jsme se vrátili vlakem. Večer tentokrát problěhl ve stylu oldies disco.

Poslední den pobytu se najednou vyjasnilo, i když byla zima. Byl jsem velmi zvědav na fakultativní výlet autobusem na německou stranu – do Saského Švýcarska. Přes Jetřichovice (tam jsem s touto cestovkou před pár lety také byl, doporučuji !) a Hřensko (všude vietnamští trhovci s trpaslíky = ostuda !) jsme dorazili do Bad Shcandau. Po krátké prohlídce města a části lázeňské kolonády následoval přesun podél Labe do Postelwitz – k východišti turistické trasy do skal zvanyých „Schrammsteine“ – zjizvené kameny, kde jsme nemohli minout zdejší nejznámnější vyhlídku „Falkenstein“. Tentokrát nám počasí přálo i když bylo větrno, chladno a směrem k západnímu obzoru toho nebylo proti slunci přes opar příliš vidět. Výlet jsme zakončili ve vesničce Schmilka, odkud nás autobus odvezl zpět. Ti nejstatečnější (včetně mě) pak ještě do půlnoci poskakovali v rytmu diska…

Z Krásné Lípy do Brna je kupodivu dobré vlakové spojení s jediným přestupem v Kolíně. Trochu nepříjemná je krátká doba na přestup na EC Vindobona, která nám ujela, ale naštěstí za chvíli po ní jede další „obyčejný“ rychlík. Jen člověka trochu zamrzí, že se ČD hodně zlepšily, co se týká čistoty a modernizace vlaků, ale nezájem a neprofesionální přístup některých zaměstnanců (což byla podle mě jediná příčina našeho zpoždění) jim ještě stále trochu kazí jméno…

Canon EOS 600D lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>


Burčákový pochod 2014

Burčákový pochod 2014

Šidleny

V sobotu 11.10. jsem byl, nic zlého netuše, vylákán na turistický pochod Hodonínskem. Akci organizovali přátelé ze Slovenska, měl jsem zrovna volno a z Brna to není tak daleko, takže jsem to uvítal i jako příležitost se s nimi setkat a zároveň si udělat výlet krajem, kam příliš často nechodím (moje nejčastější výlety: Svratecko, Českomoravská vrchovina, Moravský kras, Ivančicko, Náměšť nad Oslavou…). Začalo mi být však podezřelé, že v sobotu ráno se směrem k Břeclavi začíná vlak plnit,místo toho, aby se vyprazdňoval. Stejně tak byl podezřelý spěšný vlak Brno – Čejč, který jede jen 11.10.2014… (já jsem jel pravidelným spojem). Nejsem sice úplný abstinent, ale na pití mě moc neužije… no zkrátka, šlo o tradiční pochod za burčákem. Cesta z Rohatce do Vacenovic byla celkem pohodová, naše skupina 21 turistů občas potkala nějakou menší skupinu, krajina tu připomíná spíš lesopark. Dokonce jsme viděli i nějaké houby – bedle, babky, podmásníky… A bylo na začátek října velmi neobvyklé teplo, chvílemi až dusno. Ve Vacenovicích si někteří členové výpravy stěžovali na nepřítomnost stánků s burčákem, což bylo divné. U kapličky na obrubníku jsme se občerstvili z vlastních zásob a dál jsme již procházeli mezi vinicemi za neustálé střelby

Burčákový pochod 2014

Šidleny

plašičů špačků. Vinohrádky, Náklo – tady jsme se zastavili u památníku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Dál Milotice a – Šidleny. Tak tady už si na nepřítomnost burčáku nikdo nestěžoval. Šidleny není obec, je to osada složená pouze z vinných sklípků. A všechny byly otevřené a s obsluhou, někdy krojovanou. Kromě burčáku a vína byly k mání klobásy, tlačenka, grilovaný sýr a další pochutiny a suvenýry… Lidí všude plno. hrála cimbálovka (hráli fakt dobře). Asi půl hodiny jsme nasávali burčák a atmosféru tohoto místa a poté se odebrali na zpáteční cestu. Někteří do Dubňan na autobus a ti zdatnější na mírně vzdálenější železniční zastávku do Mutěnic. Chtěl jsem stihnout vlak ve čtyři odpoledne z Mutěnic do Zaječí a pak do Brna. Nechtělo se mi objíždět půl Moravy přes Hodonín a Břeclav. V osadě Horní huť jsem se tedy rozloučil a

Burčákový pochod 2014

Šidleny

že dál budu pokračovat sám. Na cestu jsem se ptát nemusel. A vlastně jsem ani jinudy jít nemohl. Dav mě tlačil směrem, kterým jsem tušil Mutěnice (což mi šipka od cyklostezky potvrdila). U Jarohněvického rybníka jsem moje obvyklé pozorování ptactva vynechal, zaregistroval jsem jen pár přelétajících kormoránů a daleko uprostřed rybníka skupinu neidentifikovatelného ptactva. Chtěl jsem se davu trochu vyhnout, ale údaj 6,5 km na nádraží a jedna hodina do odjezdu mě od tohoto úmyslu odradily. Pokračoval jsem dál po cyklostezce, lesní cesta a silnici. V Mutěnicích to vypadalo jak na protivládní demonstraci… Desítky, možní i přes stovku autobusů a všude lidi. A burčák. Podél kolejí jsem dokličkoval mezi lidmi na dohled železniční stanice „Mutěnice zastávka“. Z dálky byla vidět pouťová atrakce s vystřelovací kabinou na

Burčákový pochod 2014

Dav v Mutěnicích

gumě. „Aha“, řekl jsem si, „ten dav asi přihlíží vystřelování nešťastníků k obloze“. Ale že by to byla až tak atraktivní ? Ne, ten dav asi tisíce lidí čekal na vlak… Naštěstí jezdily vložené spoje a ve vlaku do Zaječí jsem dokonce seděl. Rychlík do Brna nám, přes naše menší zpoždění, také neujel, takže vše dopadlo dobře…

Stojan na víno BANQUET 27W20016L, dřevěný, Brillante lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>