Turistické značení

Turistické značky

Turistické značky

Jedna z věcí na kterou můžeme být jako Čechové (i Slováci) pyšní je určitě systém turistického značení pro pěší (později přibylo značení pro cyklisty, jezdce na koních, lyžaře, pomalu přibývají i trasy vhodné pro vozíčkáře atd…). Jako ta úplně první trasa se obvykle uvádí červená značka ze Štěchovic ke Svatojánským proudům z roku 1889 (dnes bohužel již pod hladinou Štěchovické přehrady). Na Slovensku byla první značená trasa dokonce ještě dříve.
Systém se ustálil na čtyřech barvách (čtverec 10 x 10 cm, prostřední barevný pás nahoře a dole ohraničený bílou barvou):

červená – hlavní páteřní trasa, hřebenovka
modrá a zelená – vedlejší trasy
žlutá – vedlejší trasa. Je to obvykle kratší trasa, ale s nějakým náročnějším prvkem jako je prudký kopec, skála, brod a podobně.
Někdy můžete vidět tzv. „volavku“ – značka dvojnásobných rozměrů, umístěná za rozlehlou loukou nebo za polem, na kterém není možno značení provést.

Značky doplňují odbočky označené piktogramy odpovídající barvy – studánky, vyhlídky, zříceniny, lesní pomníčky apod. Konec značky je vyznačen čtvercem ohraničeným bílou barvou.

Značení provádějí tradičně vyškolení dobrovolníci. Pokud dříve nedostanou hlášení o závadě, trasy se procházejí a obnovují každé tři roky. Doplní se chybějící značení (popadané stromy, natřené ploty…), staré značky zamalují a místo nich namalují nové. Na sloupy a ploty se někdy používají samolepky. Za den se dá přeznačit maximálně 5 až 6 km, podle terénu.
K zásadám značení patří například to, že za křižovatkou cest by měly následovat dvě těsně po sobě následující značky, pro jisté určení směru. Nebo že by se neměly křížit dvě trasy se stejnou barvou značky (ne vždy se to povede při velké hustotě tras).
Na křižovatkách, nádražích, náměstích, hradech a zámcích a jiných významných místech bývají umístěny rozcestníky (podle terminologie Klubu českých turistů se jim říká také směrovníky). Kromě cílů, směru, vzdálenosti (na Slovensku času) a barvy značky na nich najdete i rok jejich zřízení a někdy také nadmořskou výšku.
Čeští dobrovolníci značili i trasy na Ukrajině v okolí Koločavy, v Albánii a dokonce až v Brazílii.

Jedná se pravděpodobně o nejpropracovanější a zároveň nejstarší systém značení turistických tras na světě. Prostě bomba 🙂

Lesy umírají

Zejména smrkové. Vlivem dlouho trvajícího sucha, vichřic a řádění kůrovce. Zatímco smrky opadávají, modříny jsou zelené. Toť paradox. Málokdy se mi letos stalo, že bych šel na výlet a nepotkal přitom dřevorubce likvidující následky této katastrofy…

Rájec Jestřebí

Rájec Jestřebí

Vysočina

Vysočina

Ondřejník

Holiny na Ondřejníku

Třeboňsko

Tak jsem pobyl první týden prázdnin v kraji rybníků a cyklistů – na Třeboňsku v Lutové, poblíž Chlumu u Třeboně. Nás, pár pěšáků, jsme tam byli spíše raritní kousky, ale sem tam se mezi cyklisty i nějaký další pěškochodec vyskytnul. Jeden z výletů jsem si dal spíš západním okrajem České Kanady. Navštívili jsme též sídlo Emy Destinnové ve Stráži nad Nežárkou. Více nechť promluví fotografie…

Stráž nad Nežárkou

Stráž nad Nežárkou

Rostou!

Rostou!

Třeboň

Třeboň

Rybník Svět v Třeboni

Rybník Svět v Třeboni

Schwarzenberská hrobka v Třeboni

Schwarzenberská hrobka v Třeboni

Rybník Rožmberk

Rybník Rožmberk

Chlum u Třeboně

Chlum u Třeboně

Rybník Starý Kanclíř

Rybník Starý Kanclíř

Lutová u Třeboně

Lutová u Třeboně

Výlet Luleč – Ochoz u Brna

Snažím se každý víkend aspoň o jeden pěší výlet, takže tady je další – Luleč (okres Vyškov na Moravě) – Pístovice -Račice – Hostěnice – Ochoz u Brna (okr. Brno – venkov). Nebylo moc vedro, trochu pod mrakem, takže na 23 km procházku ideální počasí. Po mírném bloudění nepříliš dobře značenou naučnou stezkou jsme našli kostel i vyhlídku sv. Martina a poté jsem se už vydal na sólovou cestu směrem k Brnu. Krajina pěkná, sem tam i nějaké houby (babky, holubinky, růžovka…), lesní jahody a pár borůvek. K tomu spousta cyklistů a velká část cesty vedla bohužel po asfaltu… Ale jinak v pohodě. Jen nevím, jestli je úplně OK uzavřít veřejnou a zároveň turistickou značenou cestu kvůli akci – sraz veteránů a k tomu nějaký koncert v Hostěnicích – a nezajistit přitom žádnou obcházkovou trasu… Ale prošel jsem.

Luleč

Kostel sv. Martina

Kamenný žlíbek

Cestou k Ochozu u Brna

Les...

Někde nad Račicemi

Luleč

Pohled z vyhlídky sv. Martina

Luleč

Kostel sv. Isidora

Výlet Bukovinka – Vyškov

Tak jako skoro každou neděli jsem se vydal na výlet (pěšky) Drahanskou vrchovinou – Rakoveckým údolím. Začal jsem tradičně s KČT a také tradičně jsem se později oddělil. Údolí se táhne zhruba od Jedovnic do Vyškova na Moravě, my jsme výlet zahájili v obci Bukovinka (kousek od Křtin). Údolí je známé také pro hojný výskyt bledule jarní (které v červnu už samozřejmě nekvetou 😀 ) ale i bez bledulí je se na co koukat. Nad Drnovicemi jsem navštívil i rozhlednu Chocholík… Pár fotek přidávám. Jo bylo to asi 24 km.

Rakovecké údolí

Rakovecké údolí

Rakovecké údolí

Rakovecké údolí

Rakovecké údolí

Rakovecké údolí

Rakovecké údolí

Rakovecké údolí

Brouk na ostružinách

Brouk na ostružinách

Pístovický rybník

Pístovický rybník

Rozhledna Chocholík

Rozhledna Chocholík

Drnovice a Vyškov

Pohled z rozhledny Chocholík

Šumava

Tak jsem si zase na chvilku odskočil z tanečního sálu do přírody – na týden do Železné Rudy. Tradičně s CK Primaparta, kde už pomalu začínám působit spíš jako spolupracovník.

Od doby, kdy jsem tam naposledy byl se toho dost změnilo. Dříve zarostlá nádražíčka dostala nová nástupiště a poněkud tím ztratila na romantice. Tunel pod Špičákem (1748m) už není nejdelší v republice, ale o deset metrů jej překonal Březenský tunel u Chomutova. Z lesní horské pěšiny mezi potůčky a kameny mezi Čertovým a Černým jezerem je teď promenáda (naštěstí ne asfaltovaná, ale jen z válcované šotoliny).

Rozhledna na Poledníku je vidět už zdálky přes zbytky stromů ohlodaných kůrovcem a polámaných hurikánem Kyrill. Před patnácti lety nebyla pro stromy vůbec vidět, teprve až jste přišli těsně k ní. Dříve to ale nebývala rozhleda, ale sloužila jako vojenský objekt k odposlechům rádiového provozu (expozice připomínající tuto historii je uvnitř).

Na vrchlu Špičák vyrostla předloni úplně nová rozhledna. Trochu se nahoře kýve. Ale rozhled je tam pěkný.

Konečně jsem dobyl jezero Laka, kam jsem se dlouho chystal. Pěkné. A taky Prášilské jezero. Kachny, kachny…

Houby rostly, ale kromě růžovek jsem skoro jiné druhy neviděl. Jo, to tenkrát v Kubově Huti to bylo přímo mučení. Na výletě z Volar do Vimperka a cesta lemovaná jen pravými hřiby, které jsem si nemohl vzít, protože – co tam s nimi? Na hotelu…

Z dalších zajímavostí – v Rudě se mi podařilo natrefit na parní lokomotivu 475.111, která mě celý den na výletě provokovala houkáním.
A taky na mládě užovky hladké a na opravdu velkou užovku obojkovou. Rys ostrovid ani tetřev hlušec mi (bohužel) přes cestu nepřeběhli…

Návštěva muzea lokálních bavorských drach na německé straně Alžbětína byla taky zajímavá. Jenže mi ty lokomotivy nic moc neříkaly, kdy jsem je neznal. Kromě toho červeného motoráku.

Zmizelá Šumava lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Vysoké Tatry 2015

 

Začátkem července 2015 jsem si zajel do Vysokých Tater. Vlastně se mi původně ani moc nechtělo, ale jiný letní týdenní turistický pobyt s mou oblíbenou CK Primaparta mi letos nevyšel. Nakonec, jak to tak bývá, to byla jedna z mých nejlepších dovolených vůbec. Měl jsem trochu obavy z davů lidí, ale kromě klasické západovýchodní magistrály na červené značce to nebylo tak hrozné. Bylo vedro. Ale aspoň nepršelo – kromě středy kdy jsme vtipně zařadili odpočinkový den s koupáním v termálech a prohlídku Belanských jeskyní.

Bylo docela zvláštní v krátkých rukávech překonávat sněhová pole ve výškách nad 2000 metrů nad mořem. Dobyli jsme, mimo jiné, Velkou Svišťovku, Bystré sedlo a Rysy. Priečně sedlo mi jednou před dvaceti lety stačilo. Kolmá stěna s řetězy už nějak není pro mě. Mimochodem – od roku 2013 je tahle žlutá značka (Zbojnická chata – Téryho chata) oficiálně upravena na obousměrnou. Dřív se mohlo jít jen směrem od Téryho chaty.

Cestou na Rysy nás u Popradského plesa překvapil neobvykle krotký, ale divoký pták – ořešník kropenatý – jednoduše si přišel pro svačinu… Nic podobného jsem ještě neviděl.

Obrázek vydá za tisíc slov, jak se říká, takže se pokochejte fotogalerií…

Canon EOS 750D lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>