Labutí píseň „Panťáků“.

Poslední měsíce provozu před zrušením čekají elektrické jednotky 560 (dříve SM488.0) pro příměstskou dopravu, známé pod přezdívkou „Panťák“. První dva prototypy byly třívozové, další pětivozové a v poslední verzi šestivozové. Od roku 1966 odvozily tisíce cestujících v osobních vlacích v okolí Brna především ve směrech na Žďár nad Sázavou a na Břeclav. Před několika lety byly převedeny na směry Letovice a Křenovice. Na svou dobu byly poměrně moderní, například centrální pneumatické zavírání dveří nebylo v šedesátých letech úplně obvyklé. Ovšem nástup a výstup cestujících komplikovaly strmé schůdky (v tomto směru byly pokrokovější, dnes již zrušené, „Žabotlamy“ EM475.1, resp. 451 a 452, které lze považovat za částečně nízkopodlažní). Umakartový interiér a nebo brzdící soustava se skřípějícími brzdovými špalky se už ale vážně do jednadvacátého století moc nehodí. Na některých výkonech je již nahradily dvousystémové jednotky RegioPanter. Náhrady Panťáků – nové červenobílé RegioPantery – pod obchodním názvem „Moravia“ (řada 530 a 550, napájení pouze 25kV/50Hz) se již v plzeňské Škodovce montují a některé už testují na zkušebním okruhu. Jedna souprava SM488.0 je v původním nátěru již vyhrazena jako muzejní exponát.

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560 – muzejní exponát

Turistické značení

Turistické značky

Turistické značky

Jedna z věcí na kterou můžeme být jako Čechové (i Slováci) pyšní je určitě systém turistického značení pro pěší (později přibylo značení pro cyklisty, jezdce na koních, lyžaře, pomalu přibývají i trasy vhodné pro vozíčkáře atd…). Jako ta úplně první trasa se obvykle uvádí červená značka ze Štěchovic ke Svatojánským proudům z roku 1889 (dnes bohužel již pod hladinou Štěchovické přehrady). Na Slovensku byla první značená trasa dokonce ještě dříve.
Systém se ustálil na čtyřech barvách (čtverec 10 x 10 cm, prostřední barevný pás nahoře a dole ohraničený bílou barvou):

červená – hlavní páteřní trasa, hřebenovka
modrá a zelená – vedlejší trasy
žlutá – vedlejší trasa. Je to obvykle kratší trasa, ale s nějakým náročnějším prvkem jako je prudký kopec, skála, brod a podobně.
Někdy můžete vidět tzv. „volavku“ – značka dvojnásobných rozměrů, umístěná za rozlehlou loukou nebo za polem, na kterém není možno značení provést.

Značky doplňují odbočky označené piktogramy odpovídající barvy – studánky, vyhlídky, zříceniny, lesní pomníčky apod. Konec značky je vyznačen čtvercem ohraničeným bílou barvou.

Značení provádějí tradičně vyškolení dobrovolníci. Pokud dříve nedostanou hlášení o závadě, trasy se procházejí a obnovují každé tři roky. Doplní se chybějící značení (popadané stromy, natřené ploty…), staré značky zamalují a místo nich namalují nové. Na sloupy a ploty se někdy používají samolepky. Za den se dá přeznačit maximálně 5 až 6 km, podle terénu.
K zásadám značení patří například to, že za křižovatkou cest by měly následovat dvě těsně po sobě následující značky, pro jisté určení směru. Nebo že by se neměly křížit dvě trasy se stejnou barvou značky (ne vždy se to povede při velké hustotě tras, tady mi to ovšem připadá už jako trapas…).
Na křižovatkách, nádražích, náměstích, hradech a zámcích a jiných významných místech bývají umístěny rozcestníky (podle terminologie Klubu českých turistů se jim říká také směrovníky). Kromě cílů, směru, vzdálenosti (na Slovensku času) a barvy značky na nich najdete i rok jejich zřízení a někdy také nadmořskou výšku.
Čeští dobrovolníci značili i trasy na Ukrajině v okolí Koločavy, v Albánii a dokonce až v Brazílii.

Jedná se pravděpodobně o nejpropracovanější a zároveň nejstarší systém značení turistických tras na světě. Prostě bomba 🙂

Zemřel Sir Clive Sinclair

Celým jménem Sir Clive Marles Sinclair, narozen 30.6.1940 v Surrey, zemřel 16.9.2021 v Londýně po dlouhém boji s rakovinou. Pokud patříte ke generaci, která vyrůstala někdy v 80. letech minulého století a byli jste trochu technicky založení, tak ani v dobách socialismu se snad nedalo nesetkat s mikropočítačem ZX80, ZX81 a hlavně ZX Spectrum nebo s některými z jejich klonů. Původní záměr bylo vyrobit co nejlevnější, ale stále funkční počítač pro výuku programování, což se mu podařilo. Samotný Sinclair nesl nelibě jejich úspěch především na poli počítačových her. Jenže s odstupem času a při pohledu do minulosti byla vlastně jeho vize naplněna vrchovatě. Mnoho dnešních programátorů dnes vzpomíná na svoje začátky, kdy nebýt právě některého ze Sinclairových počítačů, možná by se dnes věnovali úplně jinému oboru… Budiž mu tedy země lehká a díky za všechno.

ZX Spectrum

Multižánrové workshopy

Pokud třeba nevíte co podniknout o prázdninách a zpíváte, hrajete (hudbu nebo divadlo…), tancujete, zkuste buď Rockové kurzy nebo ProArt festival. Na obou akcích máte šanci získat nové zkušenosti pod vedením lektorů z top ligy, ke kterým se „běžný smrtelník“ jinak dostane jen těžko. Ale to samozřejmě není jediný důvod k účasti. Rockové kurzy slibují například 1/4 Pražského Výběru, (zatím neohlásily kterou) no a mně se letos poštěstila na ProArtu 1/3 BSP. Ta prostřední…

Tak různě…

Totální mix všeho 😀

Tak nám včera zabili poslední telefonní budku v ČR. Za poslední dva roky ji prý nikdo nepoužil. Odpočívej v pokoji…

Microsoft slíbil, že Windows 10 budou jistojistě už ty úplně poslední Windows a budou se už jen vylepšovat a udržovat – na věky věků. Takže příští čtvrtek nám představí Windows 11. Asi.

Někdy se cítím jako vyvrhel, protože: nemám psa, nejezdím na kole, ba nemám ani auto (mám řidičák) a netěžím kryptoměny. No nejsem divnej?

Nedávná lapálie se zánětem šlach na zápěstí mě vyřadila z tancování (tam tedy zaúřadoval víc lockdown) a z učení na kytaru (jako že já učím). Ale pomalu se vracím k „normálu“. Je to trochu nezvyk, po včerejším tancování mě ještě docela bolí člověk, ale to chce holt trénink. Snad to toho covid (nebo něco) zase nehodí vidle.  Jo, trénink se píše správně s „k“ na konci.

A blíží se nám další ProArt festival.

Nový překladatel

Už ani nevím jak dlouho tu s námi existuje Google Translator. Na takové to občasné přeložení a základní pochopení smyslu textu to celkem stačí. Ale nedávno se objevil DeepL. Zásadní rozdíl je v tom, že DeepL se dokáže sám učit, nasosávat informace z celého internetu a pak svoje výsledky korigovat podle kontextu. Zatímco jsem četl v téhle diskusi pod článkem, co DeepL přeložil špatně, tak se to mezitím sám naučil správně. Není to přímo umělá inteligence, ale dobrý příklad strojového učení. Doporučuji vyzkoušet. P.S. Google má oproti DeepLu výhodu více různých jazyků, ale to časem DeepL dožene – a nebo se to naučí sám? Jo a Google umí přeložit rovnou celou webovou stránku, do DeepLu musíte text nahrát nebo vlepit Ctrl+V.

Mezinárodní den tance

Tak zítra tady máme další posmutěnlý Mezinárodní den tance, bohužel opět pouze online. Byl v roce 1982 vyhlášen na počest tanečníka Jeana Georgese Noverry na den jeho narozenin, 29. dubna. Slaví se samozřejmě tancem, workshopy, „flashmobem“ apod. Letošní ročník si u nás vzala na starosti organizace Art4People.

Programy zdarma

Když už jsem na chvíli odbočil k softwaru, plácnu sem pár tipů na programy legálně zdarma, které většinou sám používám. Mám na mysli programy pro Windows.

Kancelářský balík, který nahradí Microsoft Office – Existuje jich víc, ale já jsem si oblíbil LibreOffice. Kromě toho, že je zdarma, tak v něm otevřete a také uložíte soubory ve formátu Microsoftu. Ač by se mohlo zdát, že pochází z prostředí GNU/Linux, prapůvod tohoto softwaru sahá ještě do dob MS-DOSu a programu StarWriter.

Na grafiku jsou k dispozici dvě stálice, tentokrát skutečně od Linuxové komunity pocházející. Pro bitmapovou grafiku je to GIMP a pro vektorovou Inkscape. Gimp umí dokonce pracovat s vrstvami a to lépe než třeba placený Zoner.

Na kreslení jednodušších schémat a podobných věcí se mi líbí Diagram_Designer.

Na prohlížení obrázků už je sice ve Windows program „Fotky“, ale já jsem si víc oblíbil IrfanView.

Pro muzikanty: na psaní not MuseScore a (nejen) na kytarové tabulatury zase TuxGuitar, který dokonce dokáže otevřít tabulatury z placeného Guitar PRO.

Přehrávač „všeho“ – mp3, flac, AVI, mpg, CD, DVD… VLC MediaPlayer.

Jednoduchý programátorský editor PSPad – umí toho docela dost, umí (mimo jiné) zvýrazňovat syntaxi, a můžete si jej nakonfigurovat podle svého.

Ale je to „něco za něco“. Jednak mi u těchto programů ne vždy sedí ovládání a občas se zdají být v porovnání s placenými bratry poněkud těžkopádné až líné. Hlavně u těch původně Linuxových.

Co umí Windows 10 a možná jste o tom nevěděli

Po dlouhé době opět nějaký můj občasný a velmi nesourodý grafomanský výkřik… 😀

Editace videa

Jednoduchý editor videa je přímo v zabudovaném prohlížeči „Fotky“. Spusťte aplikaci „Fotky“, vpravo nahoře dejte „Nové video“, založte nový projekt a v knihovně projektů dejte „Přidat“. Můžete stříhat, přidávat a posouvat zvuk atd…

Metadata EXIF a IPTC u obrázků

Pokud fotíte momentky z dovolené, dovádějící děti do rodinného alba nebo párty na Facebook, asi jste o EXIF ani IPTC nikdy neslyšeli a potřebovat to nebudete. Když se ale digitální fotografií zabýváte hlouběji, tak tento seznam informací o pořízeném snímku, použitém fotoaparátu, objektivu, autorovi atd. občas potřebujete buď prohlédnout, nebo nějak změnit.

Ve Windows 10 je to jednodušší než jste si možná mysleli. Stačí v průzkumníku pravým tlačítkem myši kliknout na soubor a vybrat „Podrobnosti“. A voilá – všechny informace si můžete nejen přečíst, ale i editovat! Někdy bude trochu problém se zorientovat v českém názvosloví, například klíčová slova jsou zde uvedena jako „Značky“.

Není to samozřejmě tak přehledné tak komfortní jako v nějakém editoru fotek s katalogem (Zoner, Lightroom…).

Metadata ID3 tag u mp3

Je to úplně stejné, jako jsem popsal výše u obrázků. Umí to samozřejmě i pokročilé přehrávače jako VLC MediaPlayer nebo Foobar2000.

Takže pokud potřebujete třeba jen u jednoho souboru rychle zeditovat metadata, tak než se začněte shánět po nějakém softwaru „třetí strany“, zkuste tuhle možnost. S největší pravděpodobností to půjde.