Monthly Archives: Květen 2014

Z Ořechova do Věžné

by

0

Předpověď počasí na dnešek ještě před pár dny vypadala, že by člověk měl z domu vycházet raději v brnění, případně ve skafandru. Meteorologové slibovali bouřky a krupobití. Už ráno bylo jasné, že se naštěstí mýlili. Cesta vlakem z Brna do Ořechova (okres Žďár nad Sázavou, trať č. 250)

Ořechov

Ořechov

proběhla standardně a na zastávce jsme hledali místní značení naučné stezky, protože jsme chtěli jít jinudy než přes Svatou horu. Namířili jsme odhadem na polní cestu. Sice to nebyla ona, ale otevřely se nám z ní krásné výhledy na Ořechov a okolí. Nakonec jsme se i k místnímu značení probojovali a poté co jsme prošli obcí Kadolec i na červenou značku směr Dolní Libochová. Jarní příroda se probudila v plné síle. Na poli, kupodivu, žito a pšenice, žádná řepka… A všude něco kvetlo nebo zpívalo. Kytky tak dobře neznám, ale o zpěv se starali: budníček menší, budníček lesní, pěnkava obecná, kos černý, sýkora koňadra a do toho křičeli káňata lesní a strakapoudi velcí, po cestě jsme pak potali několik ťuhýků obecných a ještě pár dalších, které jsme nepoznali… Poté jsme prošli Dolní Libochovou – zajímavá obec postavená kolem břehů Dolnolibochovského rybníka. U osady Krčma jsme se rozhodli značku opustit a pokračovat k

Dolní Libochová

Dolní Libochová

osadě Podmitrov po cyklostezce, abychom nemuseli brodit. Samotné brodění by tolik nevadilo, ale po bouřkách byla voda poměrně hluboká a hlavně kalná a nebylo vidět na dno. U Podmitrova přecházíme z červené značky na modrou. Do Věžné 7 km a vlak jede za 2,5 hodiny, pohoda… Po přechodu lávky jsme se ocitli v trochu tajemné obci Habří. U potoka je zde úplný konec silnice. A na návrší nad obcí starý polorozbořený statek, kde určitě straší… Restaurace a prodejna u ekofarmy už bohužel nefunguje, někdy jsem si tady koupil sýr. Škoda. Před Stříteží sněžilo… Nee, to byly kopretiny. Na louce obrovská spousta kopretin.

Nasněžené kopretiny u Stříteže

Nasněžené kopretiny u Stříteže

Krása. No a pak následoval závěrečný sešup lesem k železniční zastávce Věžná. Když je sezóna, rostou tu houby. Hlavně suchohřiby. Je 25. května, což je na houby dost brzy, ale touto dobou už sem tam bývají. Čest lesa zachraňuje alespoň jedna malinká okousaná holubinka a zlomená muchomůrka šedivka. Vláček – domov – to byl ale hezký den 🙂

Husky Sloper černá 45l lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Tancování v televizi… !

by

0

Je to sice jen takový krátký prostřih a v záři reflektorů se tam těžko hledám, ale v pořadu „Tečka páteční noci“ na stanici ČT Art jsem se mihnul v oboru „scénický tanec“, když Honza vykládá o letních uměleckých workshopech „Rockové kurzy“ , kteroužto akci doporučuji všem, kdo mají tvořivého a jinak uměleckého ducha.

Viz z archivu ČT Art – Tečka páteční noci v čase 30:39-31:00. I když v originále jsme tancovali na Apocalypticu…

Jsem umělecky vytížen…

by

0

Práce mě od uměleckých aktivit vyloženě zdržuje. Včera zkouška v Centru Tance (v Brně nám zrušili pololetní večírek, prý jeden o Vánocích stačí. V Praze a v Plzni si ho nechali), dnes zkouška s Opůlpáté Blues, zítra zkouška s Bluechips, pozítří zkouška v tanečním studiu NoFeet a v pátek hraní s Opůlpáté Blues v Dělnickím domě v Brně Líšni. O víkendu se snad budu chvíli flákat a třeba si najdu čas na sepsání dojmů a setřídění fotek z pobytu v Českém ráji o květnovém prodlouženém víkendu… O projektech s osmibitovmi mikropočítači a mikrokontroléry, na které padá prach, ani nemluvě….

Fotografování

by

0

Fotit jsem začal především kvůli jednomu z mých největších koníčků, železnici (dnes už nadšení trochu vyprchalo…). V začátcích jsem používal kinofilmový přístroj Smena 8M a po našetření financí k němu přibyla zrcadlovka Zenit TTL. A také vlastní fotokomora v koupelně. Jo, kdo nezažil, neuvěří. To byly časy. Fotky byly někdy upatlané, někdy neostré, někdy obojí, ale ten pocit, že jste si to všechno udělali sami se popsat nedá. Ale také jsem fotil na barevné diapozitivy – výhodou byla skladnost, jednoduchost a láce při vyvolání (to jsem nechal na profesionálech) a barva. Nevýhodou nunost přesnější expozice a potřeba něčím diapozitivy prohlížet nebo promítat.

V době kolem „revoluce“ však začaly černobílé fotky nějak upadat a všude se přecházelo na barvu. Pořídil jsem si lepší foťák – Pentax MZ-10 – a fotil jsem ba barevný kinofilm. Myslím že to byla doba, kdy dost fotografů svou činnost omezila. Na barevnou fotokomoru si troufal málokdo a černobílé mizely někde v propadlišti dějin. A nechat si všechno vyvolávat v „komunálu“ byl jednak risk, že vám to při vyvolávání zkazí a taky že přijdete o pocit z vlastní tvůrčí práce. A tak fotografové čekali, co bude…. A naštěsí bylo. A byl to strmý pád cen digitálních zrcadlovek. A tak jsem také neodolal a zakoupil (po krátké epizodě s kompaktem Benq) zrcadlovku Nikon D60 v double-zoom setu, tedy s objektivy 18-55 a 55-200. Otevřely se mi nové možnosti. Už není potřeba rozmýšlet každý záběr a šetřit políčky filmu (tedy záběr si rozmýšlím vždy, to bych kecal…). Ale fotím i to, na co bych si dřív netroufl. Ptáky, pokusy s makro, ale i krajiny a stále ještě lokomotivy, letadla na leteckém dnu… i když jsem pořád amatér a vždy jím zůstanu.

Časem přibyl ještě levný teleobjektiv Tamron 70-300 a pevná světelná „pětatřicítka“ na 1,8. Nejnovější přírůstek je Nikon 18-200, původní objektiv 55-200 ze setu jsem již prodal.

Nikon D5300 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>