Jak jsem si konečně potykal s RAWem

Jak se tak dívám do složek s fotkami, koukám že na svého Nikona D60 fotím už přes šest let. Fotím do formátu RAW+nejmenší JPG (větší JPG současně s RAW nejde v Nikonu D60 nastavit). RAWy jsem vlastně ukládal pro „strýčka Příhodu“. Fotky z dovolených a výletů, ptáci, letadla, lokomotivy, sem tam kytka nebo zvíře… Většinou jsem je potřeboval rychle poslat na Rajče, aby si je mohli prohlédnout ostatní účastníci akcí, případně jsem je prostě jen archivoval. A ty JPG se mi zdály dobré i když se občas stala drobná nepříjemnost, že byla celá sada fotek trochu do modra a podobně… I když jsem věděl, že vyvážení bílé dodatečně v PC není takový problém. Ale pořád jsem se sám před sebou vymlouval, že to zabere spoustu času a že na to nemám vhodný program… Je fakt, že se softwarem na zpracování RAW jsem docela bojoval. Od různých freewae (RAW Therapee, UF Raw modul pro Gimp ve verzi 0.12…) až po nějaké ty zkušební verze (Nikon NX capture…). O Adobe Photoshop kvůli ceně nemá moc smysl uvažovat. Stejně mi nic moc nevyhovovalo. Buď mi připadaly programy nedotažené, nestabilní, měly málo funkcí, nebo byly naopak pomalé a těžkopádné…

Přepálená F-16 v JPG

Přepálená F-16 v JPG

Vůbec největší problém bylo zjistit co s tou fotkou mám vlastně dělat. Pročítal jsem tutoriály na webu a stejně jsem z nich nebyl moc moudrý.

Tuším že od verze 12 vlastním program Zoner Photo Studio a ten jsem časem povýšil na verzi „PRO“, která je sice nejdražší, ale jediná umí zpracovávat přímo formát RAW. Nedávno mi v e-mailové schránce přistál nějaký newsletter od Zoneru, vlastně už ani nevím přesně který to byl… Jen vím že tam byla zmínka o modulu RAW, o klávesové zkratce Shift+O a jiné maličkosti. Nakonec mě i jiná vylepšení (například přiřazování GPS souřadnic k fotkám) přesvědčila o upgrade z verze 14 na verzi 16.

Tak jsem to vyzkoušel a hele – ono to najednou fungovalo ! Přepaly, barevná křivka, barevné kanály, vyvážení bílé, projasnění stínů, redukce šumu (podle mě od Zoneru obzváště povedená !), simulace barevných filtrů… a najednou jako bych si koupil nový, o třídu lepší foťák.

F-16 po úpravách z RAWu

F-16 po úpravách z RAWu

Akorát ten čas, trochu ho to samozřejmě pořád zabere… Že to ale tomu strýčkovi Příhodovi trvalo.

Pro čtení newsletteru od Zoneru nemusíte být majitelem Photo Studia, články si můžete přečíst na http://www.milujemefotografii.cz. Je to spíše pro začátečníky a pokročilejší amatéry, rady, tipy, inspirace a podobně. Profesionálové nechť se poohlédnou jinde (případně ať tam sami napíšou článek 🙂 ).

Zoner Photo Studio 17 PRO ZPS17-BOX-01 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jana „Jaja“ Vaňková

Od jedné z lektorek v tanečním kurzu jsem se kdysi dozvěděl o existenci televizní reality show s názvem „So You Think You Can Dance“ – „Tak ty si myslíš, že umíš tancovat“ (například na Google či Youtube k nalezení i podle zkratky SYTYCD). Jedná se vlastně o obdobu X-Factoru, jenže tady se nezpívá, ale pouze tancuje. Soutěž vyhlašuje americká televizní stanice Fox. Podobně jako X-Factor se soutěž pořádá i v jiných zemích, nikoli však v ČR. Nejbližší show tohoto formátu je k vidění v Polsku. V prvním kole předvede tanečník porotě svůj nejčastěji sólový, ale i párový nebo skupnový výstup. Stylově je tanec témeř neomezen, tancuje se balet, jazz dance, contemporary, street, hip hop, step, společenské tance… Pokud se tříčlenné porotě tanečník hodně líbí, pošle jej rovnou do užšího výběru v Las Vegas, pokud váhá a chce dát performerovi ještě šanci, následuje ještě jedno kolo „choreography“, kdy při skupinovém tanci na předepsanou choreografii porota vybírá další finalisty a ty méně zdatné vyřazuje. Oproti X-Factoru je zde cítit mnohem silněji a kolegiálněji provázaná taneční komunita, kdy si jeden druhému nezávidí a všichni tanečníci se vzájemně podporují. Vždyť dopředu ani neví s kým pak budou třeba v semifinále tancovat. Tady je vzájemná důvěra klíčová a při akrobatických prvcích může jít někdy i o život…

[embedyt]http://youtu.be/KbdgAo-e7YY[/embedyt]

Ale zpět k tomu, proč jsem nadepsal článek dívčím jménem. SYTYCD nesleduji pravidelně, ale když mi na Facebooku vyskočilo okno s videem a česky znějícím jménem, zpozorněl jsem: „Where are you from…?“ „I am from the Czech Republic…“ – wow… charismatická Jana z Děčína se dostala až sem. A nejen to. Svým výkonem ve free stylu kombinovaného z hip hopu, electric boogie (tanec připomínající animovanou figurku, animation) a krump přesvědčila porotu k přímé cestě do Las Vegas a stala se okamžitě miláčkem publika. Nakonec bohužel nedosáhla na TOP20 a první diskuse pod zveřejněným seznamem dvaceti finalistů zněly: „Kde je Jaja ?“, „My chceme Jaju“… Už samo semifinále je ovšem obrovským úspěchem a myslím že Jaja udělala pro propagaci České republiky víc než všichni politici za psledních dvacet let dohromady, nehledě k tomu že, po takové prezentaci v (pravděpodobně) nejsledovanější taneční show na světě, dostane v jakémkoliv tanečním studiu okamžitě práci jako lektorka (spíš se o ni budou přetahovat) a nebude mít problém se zúčastnit třeba natáčení videoklipu v taneční company nebo i sólově s kteroukoliv hudební hvězdou… Aspoň myslím 🙂

LG 49LB550V lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Brno žije swingem

Od střední školy hraju na kytaru, posledních 14 let hlavně blues, k tomu foukací harmoniku, pár měsíců se snažím škádlit piáno a s tím mě okouzlilo i boogie woogie, chodím do dvou tanečních studií na kurzy scénického tance… takže jsem nemohl nezaznamenat akci CA Ballroom 052„swingová tančírna pod Petrovem“ v Brně v Denisových sadech. V altánu se nejen tancuje, ale i učí (zdarma !), bar s občerstvením k dispozici… Nedovedu si představit stylovější místo pro podobnou akci. Sklaní tanečníci a instruktoři ve stylových kostýmech, muži jsou elegantní a ženy krásné… Trochu mě ovšem děsí počet přihlášených účastníků na Facebooku, který se už přehoupl přes číslovku 800 (osm set !), přítomno ale bylo odhadem osmdesát tanečníků a další lidé posedávali kolem na lavičkách nebo jen tak na trávě. I tak byl už docela problém se při výuce charlestonu vzájemně nepokopat. Brňané prostě swing milují. Akce probíhá celé léto každé úterý od 19 hodin do půlnoci. Zhruba půlhodinová výuka začátečníků probíhá od cca 20:20, pokročilejších pak od 22:00 hod. Pořádá studio SwingWings z Václavské 6 (jo, tam jak chodím do Centra Tance a chodil jsem do No Feet, než se přestěhovali na Žlutý kopec).

Miller Glenn: Glen Island Special 3 CD lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

SEO – zabiják internetového obsahu ?

  • SEO –search engiine optimization – optimalizace www stránek pro vyhledávač
  • Linkbuilding – zpětné odkazy, které mají zvýšitnávštěvnost vašich www stránek
  • Copywriting – psaní popisu zboží, článků a recenzí na objednávku
  • Mikrostránky – jedna www stránka (bez podstránek), která má za cíl zvýšit návštěvnost a prodej zboží či služeb…

Takto nějak podobně lze popsat poslední trendy toho, co se poslední dobou na internetu děje. Jenomže… Kam se poděly informace ? Myslím skutečné informace, ne jen pochvalné ódy na zboží a služby. Je pochopitelné, že firmy chtějí co nejvíce prodat a tak se snaží pomocí výše popsaných nástrojů umístit na předních pozicích v internetovývh vyhledávačích. Není to ale popření původního smyslu internetu jako média ? Trochu mi to připadá, jako by roznašeči reklamních tiskovin vzali útokem knihovny a začali obracet poměr letáků a knih ve svůj prospěch. Jako by v katalogovém šuplíku knižních titulů připadla jenda kniha na dvacet plakátů z Tesca, Alberta a Ikey… Je tohle pokrok ? A když si můžete za stopadesát korun koupit pět tisíc „lajků“ na Facebook nebo pět stovek „lajků“ do kruhu na Google Plus, pak to nevypovídá vůbec nic ani o úspěšnosti nebo oblíbenosti dané stránky nebo firmy. Tímto způsobem si dokonce snaží zajistit zdánlivou popularitu i někteří nepříliš známí a méně úspěšní umělci, především z hudební branže.

Nové Město – Sklené

Krátce z poslední květnové soboty roku 2014: S Klubem Českých Turistů jsem se vydal na výlet do Nového Města na Moravě – kraj který jsem si zamiloval. Už ve vlaku jsem byl jak u vytržení pohledem na krásnou pestrou krajinu s mnoha kopci, políčky, lesy, vesnicemi a sem tam s rybníčkem. Zahlédl jsem i mnoho ptáků, převážně dravců. Myslím že oblast mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Novým Městem by si zasloužila podrobnější průzkum, co se ptactva týče…

Nové Město na Moravě

Nové Město na Moravě

Ale zpět k výletu: tentokrát se nevydáváme směrem, který je tu pro turisty (a v zimě lyžařů nejobvyklejší – tj. na sever, směr Skihotel, Fryšava, Vlachovice apod… ale naopak míříme městem na jih. Zde se napojujeme na červenou značku, které se my budeme držet celý den, i když ona nás párkrát opustí 🙂 Na rozcestníku zjišťujeme, že seznamovské mapy trasu poněkud podcenily a na rozdíl od avizovaných 20km jich máme do Skleného nad Oslavou před sebou pětadvacet (nic se neděje, trasa se dá zkrátit…). Takže vyrážíme. Hned na kraji města část z nás značku ztrácí a pokračuje po silnici. V Petrovicích ji opět nalézáme. Cesta vede střídavě po silnici a lesních a polních cestách většinou otevřenou krajinou s pěknými výhledy. Počasí je příznivé, není moc vedro a na obloze je hromada fotogenických bílých mraků. Kvete lupina – vlčí bob, kopretiny a spousta dalších květin. V Obytčově pak míjíme zajímavý kostel, který je někdy spojován se slavným jménem Santini.

Lupina - vlčí bob

Lupina – vlčí bob

Procházíme pod železničním mostem a u křížku se zastavíme na krátké občerstvení z vlastních zásob. Fotka mostu bez vlaku je jak flaška bez chlastu…. Konečně se dočkám i projíždějícího osobáku a nás pár zdatnějších pokračuje v cestě. V Ostrově nad Oslavou míjíme další Santiniho stavbu, tentokrát nikoli kostel, ale méně nápadný hostinec u silnice (dnes tam hostinec už není). Moderní restauraci pak necháme ostatním, kteří domů pojedou vlakem z Laštoviček. Les mezi Ostrovem a Skleným je vyhlášená houbařská oblast, jenže spíše podzimní, na suchohřiby… Nacházím jednoho hřiba kováře a dva sice velké, ale nepříliš vzhledné klouzky. Mrázkova louka, lesní chatová osada, závěrečné stoupání a křižovatka přes nedávno vybudovanou lesní „dálnici“ (kvůli lesní technice?, otočil by se tam i kamión s návěsem…) a v dohledu je už nádraží ve Skleném.

Kostel v Obytčově

Kostel v Obytčově

Začíná trochu poprchávat. Slyším divné skřeky – a hele, trojice čejek chocholatých, ty nebývá vidět moc často… Na nádraží mě dobíhá ještě jeden turista, ve  vlaku se scházíme i s těmi, co nastupovali v Laštovičkách a my míříme zpátky domů do Brna.

Progres bunda s AERO OS trek črv šedá lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>