V sobotu 11.10. jsem byl, nic zlého netuše, vylákán na turistický pochod Hodonínskem. Akci organizovali přátelé ze Slovenska, měl jsem zrovna volno a z Brna to není tak daleko, takže jsem to uvítal i jako příležitost se s nimi setkat a zároveň si udělat výlet krajem, kam příliš často nechodím (moje nejčastější výlety: Svratecko, Českomoravská vrchovina, Moravský kras, Ivančicko, Náměšť nad Oslavou…). Začalo mi být však podezřelé, že v sobotu ráno se směrem k Břeclavi začíná vlak plnit,místo toho, aby se vyprazdňoval. Stejně tak byl podezřelý spěšný vlak Brno – Čejč, který jede jen 11.10.2014… (já jsem jel pravidelným spojem). Nejsem sice úplný abstinent, ale na pití mě moc neužije… no zkrátka, šlo o tradiční pochod za burčákem. Cesta z Rohatce do Vacenovic byla celkem pohodová, naše skupina 21 turistů občas potkala nějakou menší skupinu, krajina tu připomíná spíš lesopark. Dokonce jsme viděli i nějaké houby – bedle, babky, podmásníky… A bylo na začátek října velmi neobvyklé teplo, chvílemi až dusno. Ve Vacenovicích si někteří členové výpravy stěžovali na nepřítomnost stánků s burčákem, což bylo divné. U kapličky na obrubníku jsme se občerstvili z vlastních zásob a dál jsme již procházeli mezi vinicemi za neustálé střelby
plašičů špačků. Vinohrádky, Náklo – tady jsme se zastavili u památníku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Dál Milotice a – Šidleny. Tak tady už si na nepřítomnost burčáku nikdo nestěžoval. Šidleny není obec, je to osada složená pouze z vinných sklípků. A všechny byly otevřené a s obsluhou, někdy krojovanou. Kromě burčáku a vína byly k mání klobásy, tlačenka, grilovaný sýr a další pochutiny a suvenýry… Lidí všude plno. hrála cimbálovka (hráli fakt dobře). Asi půl hodiny jsme nasávali burčák a atmosféru tohoto místa a poté se odebrali na zpáteční cestu. Někteří do Dubňan na autobus a ti zdatnější na mírně vzdálenější železniční zastávku do Mutěnic. Chtěl jsem stihnout vlak ve čtyři odpoledne z Mutěnic do Zaječí a pak do Brna. Nechtělo se mi objíždět půl Moravy přes Hodonín a Břeclav. V osadě Horní huť jsem se tedy rozloučil a
že dál budu pokračovat sám. Na cestu jsem se ptát nemusel. A vlastně jsem ani jinudy jít nemohl. Dav mě tlačil směrem, kterým jsem tušil Mutěnice (což mi šipka od cyklostezky potvrdila). U Jarohněvického rybníka jsem moje obvyklé pozorování ptactva vynechal, zaregistroval jsem jen pár přelétajících kormoránů a daleko uprostřed rybníka skupinu neidentifikovatelného ptactva. Chtěl jsem se davu trochu vyhnout, ale údaj 6,5 km na nádraží a jedna hodina do odjezdu mě od tohoto úmyslu odradily. Pokračoval jsem dál po cyklostezce, lesní cesta a silnici. V Mutěnicích to vypadalo jak na protivládní demonstraci… Desítky, možní i přes stovku autobusů a všude lidi. A burčák. Podél kolejí jsem dokličkoval mezi lidmi na dohled železniční stanice „Mutěnice zastávka“. Z dálky byla vidět pouťová atrakce s vystřelovací kabinou na
gumě. „Aha“, řekl jsem si, „ten dav asi přihlíží vystřelování nešťastníků k obloze“. Ale že by to byla až tak atraktivní ? Ne, ten dav asi tisíce lidí čekal na vlak… Naštěstí jezdily vložené spoje a ve vlaku do Zaječí jsem dokonce seděl. Rychlík do Brna nám, přes naše menší zpoždění, také neujel, takže vše dopadlo dobře…
Porovnat ceny >>
To tedy byla zajímavá turistika, kdybych to věděl, možná bych se tam také vypravil, ale na vlak bych ani tolik nespěchal 🙂
Když tak se můžeš přidat příští rok 🙂 Nakonec to byl docela zajímavý zážitek…