Ročníková práce studentky JAMU… a to jsem dodatečně zjistil, že autorka celého projektu, Zuzana Vrajíková, je pro mě již známá tvář z tanečního studia No Feet. A nebo z Centra Tance ? Možná z obou…

Brněnské divadlo „Na Orlí“ bylo našlapáno k prasknutí. Nebyl jsem tam od začátku, trefil jsem se akorát do přestávky před kategorií moderní tanec – skupiny 11-15 let. Pozdravil jsem se s několika dalšími známými a zaujal místo na boku hlediště vstoje u opony, abych mohl fotografovat. Úroveň tanečníků, stejně jako celé akce, byla velmi vysoká, přestože neproběhlo žádné vyřazovací předkolo. Jak sama autorka projektu v programu uvedla, akce přerostla v něco mnohem většího, než původně organizátoři čekali. Napadlo mě srovnání s komerční soutěží So You Think You Can Dance . Talentovaných tanečníků máme v České republice opravdu mnoho a přitom nemají kde uplatnit svoje umění. A právě soutěž Naruby tuto mezeru tak trochu vyplnila, o čemž svědčí i to, že se sem sjeli tanečníci ze všech koutů republiky.

Kromě vlastní zvědavosti mě na akci přitáhla i účast dvou tanečních skupin, kam jsem byl v minulosti… ehm… oficiálně přizván na konkurz 🙂 což jsem, sice polichocen, ale zdvořile odmítl se slovy, že „až v příštím životě“… Byla to skupina Klam! pod vedením Anety Kamenské, mojí lektorky z Centra Tance Brno, a skupina ALA ART Aleny Zolákové, která bývala lektorkou tamtéž. Pro obě skupiny to byla vůbec první soutěž od svého založení, takže jsem jim v duchu držel palce (ale to já stejně všem). Holky si určitě ostudu neudělaly. Cenu sice v kategorii skupin nezískaly, ale myslím že o ty ani tak v této soutěži nešlo. Nakonec se zaslouženého druhého místa v sólových vystoupeních moderního tance dočkala alespoň Barbora Březinová z ALA ART – nadějná umělkyně o které myslím ještě v budoucnosti uslyšíme. Bylo vidět, že jeviště je prostor, kde se cítí jako doma a že do tanečního výrazu dává úplně všechno. Na třetím místě se pak umístila Tereza Blahušová ze skupiny Klam!. První místo si vybojovala „Soldier Woman“. I když hlavní kritérium pro hodnocení nebylo, podle slov poroty, technické provedení tance, rozhodně pro vítězku byla skvěle zvládnutá technika s akrobatickými prvky v tomto případě velká výhoda.

Příliš jsem nezáviděl porotě, která po ukončení bloku jedné každé kategorie musela během několika minut rozhodnout a udělit ceny. A výborní byli všichni bez výjimky.

Kdo se mi líbil nejvíc opravdu nemohu říct. Jedno vystoupení lepší než druhé a každé přitom jedinečné a originální. I když oficiálně se soutěžilo v kategoriích klasika (balet) na moderní hudbu a moderní tanec na klasickou hudbu, styl nebyl úplně vyhraněný a tak jsem mohli vidět v kategorii moderního tance třeba i jazz nebo step, baletní čísla zase občas přecházela do moderny.

Neuniklo mi, že většina cen putuje na severní Moravu. O dalších jménech, městech a tanečních školách se nemá cenu rozepisovat. Kromě toho že si je nepamatuji, tak konečné pořadí se jistě brzy objeví na oficiálních stránkách soutěže.

O naprosté nenasycenosti zájmu amatérské taneční veřejnosti o moderní tanec svědčí i to, že již za týden je na brněnském výstavišti další taneční megaakce „Dance Life Expo“ a přesto bylo na jevišti i v hledišti plno. A také si myslím že by o podobné akce mohla projevit zájem například televizní stanice ČT Art… Třeba se dočkáme při druhém ročníku.

Oficiální  sestřih ze soutěže:

A toto byla věcná cena za druhé místo 🙂 :