Legendární Bruce Lee
sťal soupeře bruslí…
(To jsem nikde neopsal, ale fakt sám vymyslel…)
Legendární Bruce Lee
sťal soupeře bruslí…
(To jsem nikde neopsal, ale fakt sám vymyslel…)
Letos počtvrté se konal (vlastně ještě koná, končí až zítra) taneční veletrh Dance Life Expo. A bylo by asi ode mě nemoudré se tam nepodívat 🙂 No nejen, že jsem se díval, ale také se zúčastnil dvou workshopů master class – contemporary jazz Tomáše Kuťáka a lekce contemporary, kterou vedla mezi tanečníky velmi dobře známá Qaša (Leona Kvasnicová). Dopoledne jsem se pohyboval kolem hlavního jeviště „showstage“, kde probíhala soutěž mistrů všech mistrů – tedy vítězů z různých tanečních soutěží. Soutěž začínala kategoriemi dětí a juniorů a úroveň mladých tanečníků byla velmi vysoká. Sympatické bylo, že se zde neřešil taneční styl, takže se tancovalo úplně všechno – contemporary, jazz, street i step…
Na divadelní stage probíhala soutěž stepařů, kterou (celkem logicky) uváděla stepařská legenda Martina Konečná.
Po oficiálním vystoupení Qaši a skupiny IF na showstage jsem se už pomalu připravoval na workshopy, což znamenalo 2 x 1,5 hodiny odpoledne a v podvečer. Tomáš ani Qaša se s námi moc nepárali 🙂 Choreografie byly technicky náročné a rychlé, ale myslím že jsme si je náležitě užili…
Tak se mi ten taneční podzim polalu vymyká z rukou, nestíhám ani chodit na výlety 😀 Po soutěži Naruby následuje o tomto víkendu taneční veletrh Dance Life Expo a v neděli Dance For Kidness (tanec za laskavost).
A ještě pár dojmů z letošního „Naruby“ – srovnává se těžko, protože jsem byl loni jen divák a letos tanečník a moc jsem toho z dění na jevišti neviděl. Takže jsem ani nefotil, nebyl na to čas a prostor. Mám pocit, že pořadatelé od minulého roku zchudli. Loni barevný program na křídovém papíře, leos na kopírce, odznáčky – loni libovolné množství zdarma (nebo za dobrovolný příspěvek), letos jen v balíčku pro umístěné skupiny, svačinka pro účastníky… ? Nevím jaká byla loni, nepřišel jsem se tam najíst, tak co. Ovšem vzhledem k výši startovného bych čekal trošku víc. Ale jo, zážitek to byl silný. Byla to naše první soutěž, takže to, že jsme se neumístili na „stupních vítězů“ ani nebylo důležité. A naše spřízněná skupina K.L.A.M. byla třetí !
A taky by to chtělo větší prostor. Hlavně pro diváky.