Posledních nevímkolik let mě poslech hudby vlastně nudil. Měl jsem pocit, že už je všechno složené a už mě nemůže nic překvapit nebo zaujmout. Myslím tím rock, pop, blues nebo třeba folk. Jo, ještě je tady jazz a klasika, ale nějak jsem se k nim nedostal, je to na dlouho. Ale nějak se ke mě dostaly zmínky o švédské trojici Dirty Loops. Wow, kluci fakt válí. Co to vlastně je? Funk? A není to vlastě jedno?
Druhá kapela je už dost stará. A skoro se divím, že jsem o ní neslyšel. Asi proto, že jsem se nedíval na Městečko South Park. Bývalo to dost pozdě v noci a v době, kdy to tady dávali, jsem vatával brzo do práce. A jak se tak zdokonaluju ve hře na basu (i v souvislosti s nahráváním mého EP) narazil jsem na tutoriály a taky na jména uznávaných baskytaristů. Jeden z nich je ostatně členem výše uvedených Dirty Loops – Henrik Linder. A přitom jsem taky narazil na jméno Les Claypool. Hm, kdo toje, v čem hraje? Flea je profláknuté jméno od Red Hotů, to je jasné. Ale Claypool? Něco tak… divného jsem fakt ještě neslyšel. A to mě vlastně nakoplo. Kašleme na schéma: sloka – refrén – sloka refrén – sólo – refrén, uřvaný refrén, konec. Nebo na k smrti nudící akordové postupy C Emi Ami C D nebo G Emi7 Dsus4 A7sus4 (Wonderwall, První signální…). A tak jsem se dozvěděl o skupině Primus, která existuje už od roku 1984. Skoro mi připadalo, že se u nich inspiroval náš Pražský výběr, ale ten je o dva roky starší! Představte si, kdyby „Krysy už jsou tady“ od Pražského výběru byly dvakrát rychlejší a videoklip k tomu režíroval Jan Švankmajer. A nebo si Primus prostě poslechtěte nebo ještě lépe podívejte třeba na Youtube. Na Spotifiy ho najdete po žánrem, který se jmenuje, ehm, Primus. A hlavně opatrně a s otevřenou myslí! Pofrčíte tam králičí norou…
