Zemětřesení na poli grafického softwaru

Adobe Photoshop a Adobe Illustrator jsou po léta prakticky synonynem pro práci s bitmapovými a vektorovými obrázky. Pak přišla studená sprcha pro uživatele – povinné předplatné. Program od Adobe už není váš, musíte si jej pronajmout a průběžně platit za jeho používání. Což dnes už dělá mimochodem kde kdo. Ale Adobe fakt není levný. Tak se někteří hobby grafici přeorientovali na alternativy – zdarma je třeba Gimp a Inkscape. Ale oproti Adobe mají některá omezení. Na úpravy fotek je u nás populární brněnský Zoner Photo Studio, který používám, ovšem poté, co Zoner také přešel na model předplatného, jsem zůstal u poslední „krabicové“ verze 17.

A najednou se objevily programy Affinity – fotoeditor a vektorový editor, které uměly téměř totéž co Photoshop a Illustrator. A to za cenu lidovou, každý za cca 50 dolarů – jednorázově navždy. Což bylo samo o sobě super. Nedávno přišla další bomba – Firma Canva koupila Affinity. Chvíle nejistoty a pak – všechny programy od Affinity jsou sloučeny do jednoho „Affinity by Canva“ a hlavně – jsou teď úplně zdarma! Jediné, co si musíte zapltatit, pokud to potřebujete, jsou funkce poháněné AI.

Takže to teď bude mít Adobe zatraceně těžké (většina uživatelů si k tomu škodolibě pomyslí: „Dobře jim tak“), ovšem těžké to bude mít i národní poklad Zoner a nebo, dnes už trochu pozapomenutý, Corel.

V tuto chvíli mi přestává dávat smysl instalovat do Windows Gimp nebo Inkscape, když teď máme k dispozici mnohem výkonější programy od Affinity/Canvy taky zdarma. A pokud to půjde rozjet na Linuxu např. ve Wine, tak to nedává smysl už ani tam. Snad jedině v případě, že v těch programech děláte už fakt hodně dlouho a jste na ně zvyklí a nebo když chcete mít za každou cenu jen open source software.

Roboti už jdou

Posledních pár let, mimo jiné, hýbe světem pokrok v technologiích. Všude protalčovaná AI a pak také něco o čem se zas tak moc nemluví – humanoidní roboti.

AI – což vlastně není žádná AI, ale jen model pravděpodobnosti. LLM. Z natrénovaných dat odhadne, jak by asi mohl tazateli odpovědět. Někdy to funguje docela dobře, třeba při úpravách obrazu. Ale pokud má odpovědět na konkrétní otázku, vymýšlí si jak Baron Prášil. Vyhledávač a prohlížeč od Open AI bude asi opravdu lahůdka. Když odpověď nenajde, tak si ji vymyslí. Bomba… Na Youtube doporučuju hlavně rozhovory s naším největším expertem na „AI“ – s Tomášem Mikolovem.

Ale co roboti? Takoví ti mechaničtí človíčkové z R.U.R. a z dalších sci-fi. Kde jsou? Zatím nenápadně, ale už jsou fakt tady. Jsou ještě drazí, moc toho neumí, ale učí se. Nebo se spíš výrobci učí je učit. Skvělý nápad je učit roboty pomocí virtuální reality. Nemůžou nic rozbít nebo, nedejbože, někoho zranit. Jen si tak osvojují všechny možné situace „nanečisto“ a pak si je mezi sebou nasdílejí.
A kteří jsou aktuálně k dispozici? Nejblíž naší představě o robotovi a společníkovi do domácnosti jsou asi:

  • Optimus od Tesly
  • Atlas od Boston Dynamics
  • Figure 03
  • čínský Unitree G1
  • Neo

Neo je tak trochu jako ten šachový automat s živým šachistou ukrytým ve stolku. V případě problému se výrobce dálkově napojí na robota a udělá daný úkol ručně pomocí operátora. Hm…

Ostatní se snaží být zcela autonomní (a nebo se k dálkovému ovládání, na rozdíl od Nea, tak otevřeně nehlásí). Má to ještě spoustu much, které je potřeba vychytat, ale někde se začít musí. Když si na Youtube vyhledáte demonstrační videa, některá jsou docela působivá. I když vlastně nevím, k čemu by mi byl robot, který tancuje. A jak někdo v komentářích na YT poznamenal – to triko skládá stejně blbě jako já.

No a na modelu Unitree G1 je zajímavé určitě i to, že už se dá předobjednat na Alze. Tři verze: za půl mega, za milión a za 1,5M. Zatím jen pro školy, výzkumáky, firmy apod. Ale už jsou tady.

Nědo se bojí, že nás roboti ovládnou a převezmou kontrolu nad světem. K tomu mají zatraceně daleko. Větší problém vidím ve spojení robotů a AI, která si vymýšlí. Nesmyslné odpovědi vem čert. Ale když si budou vymýšlet sovje pravidla, můžou být i nebezpeční. Pracuje se na tom

Kytarová škola

Pokud se chcete (na)učit hrát na kytaru nebo ukulele a jste z Brna a blízkého okolí, uvolnily se mi opět nějaké termíny. Případně si můžete zakoupit vouhcer na 5 lekcí a chodit, kdy se vám to bude zrovna hodit a mně se uvolní nějaká lekce (žák je nemocen, na služební cestě, na dovolené…). Výuka probíhá v Brně-Řečkovicích ve vybavené zkušebně. Věk od sedmi let výše bez omezení. Stylově od lidovek a „Stánků“ přes folk, rock, pop až po heavy metal, základy hudební teorie (není nutné znát noty), základy zpěvu. Obsah hodiny je vždy přizpůsoben zájmům a pokročilosti žáka. Přihlášky a detaily na www.tomborovicka.cz .

Jen tak


Nahrávání o týden odloženo kvůli lehkému nachlazení. Tak jsem si koupil PASTELKY proti nachlazení…

Nahrávání EP

Za šedesát let života se toho stane hodně. A ještě pořád chci, aby se něco stalo. Tak jsem ze šuplíku vytáhl pět písniček a mám v plánu je konečně oficiálně vydat. Nahrávání proběhne druhý týden v srpnu, do podzimu se bude míchat a mastrovat. Pětipísňové EP má zatím název „Draci a hvězdy“ a asi to tak zůstane. Styl – říkám prostě normální písničky. Trochu pop, trochu rock, trochu blues. Není to metal ani hardrock a dokonce to vypadá, že jsou vhodné pro děti…

Nahrávání jsem si schválně naplánoval tak, aby proběhlo těsně po workshopech s Pavlou Fendrichovou a Lenkou Dusilovou na ProArt festivalu, ať mám nějakou inspiraci z první ligy.

Pokud by si někdo troufal vzít mě jako „předkapelu“, abych mohl EP pokřtít, budu rád. Zatím nemám přesné datum, asi tak říjen – listopad. Dedaline je 9.12.2024 – to mi ještě pořád bude šedesát…

P.S. – křest bude! 29.11.2024 v brněnském klubu Rusty Nail společně s kapelou Něco si přej. A k mému vlastnímu překvapení i já tam budu s kapelou, složenou jen pro tuto příležitost.

Draci a hvězdy

Draci a hvězdy

Po dlouhé době mám zase nějaké oblíbené kapely

Posledních nevímkolik let mě poslech hudby vlastně nudil. Měl jsem pocit, že už je všechno složené a už mě nemůže nic překvapit nebo zaujmout. Myslím tím rock, pop, blues nebo třeba folk. Jo, ještě je tady jazz a klasika, ale nějak jsem se k nim nedostal, je to na dlouho. Ale nějak se ke mě dostaly zmínky o švédské trojici Dirty Loops. Wow, kluci fakt válí. Co to vlastně je? Funk? A není to vlastě jedno?

Druhá kapela je už dost stará. A skoro se divím, že jsem o ní neslyšel. Asi proto, že jsem se nedíval na Městečko South Park. Bývalo to dost pozdě v noci a v době, kdy to tady dávali, jsem vstával brzo do práce. A jak se tak zdokonaluju ve hře na basu (i v souvislosti s nahráváním mého EP) narazil jsem na tutoriály a taky na jména uznávaných baskytaristů. Jeden z nich je ostatně členem výše uvedených Dirty Loops – Henrik Linder. A přitom jsem taky narazil na jméno Les Claypool. Hm, kdo toje, v čem hraje? Flea je profláknuté jméno od Red Hotů, to je jasné. Ale Claypool? Něco tak… divného jsem fakt ještě neslyšel. A to mě vlastně nakoplo. Kašleme na schéma: sloka – refrén – sloka refrén – sólo – refrén, uřvaný refrén, konec. Nebo na k smrti nudící akordové postupy C Emi Ami C D nebo G Emi7 Dsus4 A7sus4 (Wonderwall, První signální…). A tak jsem se dozvěděl o skupině Primus, která existuje už od roku 1984. Skoro mi připadalo, že se u nich inspiroval náš Pražský výběr, ale ten je o dva roky starší! Představte si, kdyby „Krysy už jsou tady“ od Pražského výběru byly dvakrát rychlejší a videoklip k tomu režíroval Jan Švankmajer. A nebo si Primus prostě poslechtěte nebo ještě lépe podívejte třeba na Youtube. Na Spotifiy ho najdete po žánrem, který se jmenuje, ehm, Primus. A hlavně opatrně a s otevřenou myslí! Pofrčíte tam králičí norou…