Po více než čtyřiceti letech k nám na výstavu opět zavítal stále ten stejný (jen trochu zmodernizovaný a přelakovaný) francouzský rychlovlak TGV. Má sloužit jako propagační ukázka na podporu výstavby VRT (vysokorychlostních tratí s rychlostí nad 200 km/h) v ČR. První světovou velmocí VRT bylo (a stále je) Japonsko. V Evropě jsou VRT běžné – TGV ve Francii nebo ICE v Německu, dokonce se začíná něco rýsovat i v Polsku (před časem, po průjezdu stanicí Glucholazy, mi připadalo, že Poláci chtějí spíš železnici zrušit úplně…). Ovšem to jsou rozlohou několikanásobně větší země, než je naše malá a poměrně kopcovitá ČR. A proto mi stále vrtá hlavou, jestli by se nějaká rozsáhlejší výstavba VRT u nás vůbec vyplatila. Neboť o peníze jde vždy až v první řadě.
Ono není úplně reálné vzít pravítko, pospojovat tužkou na mapě všechna větší města a říct: „Tak a tady všude budou VRT“. Znamenalo by to všude postavit mosty, estakády, provrtat kopce tunely, o výkupu pozemků a ochraně významných ekosystémů nemluvě. Ne, nejsem proti, jen se snažím přemýšlet komplexně – v souvislostech. Když něco na papíře vypadá „cool“, ještě neznamená že je to vhodné všude a pro všechny. Pro naše podmínky mi připadá vhodnější jít spíš podobnou cestou jako Rakousko. Tedy kde to jen trochu jde, zrekonstruovat stávající hlavní tratě na 200 – 250 km/h a úplně nové VRT, zcela oddělené od současné železniční sítě, spíše nestavět. Ale mohu se mýlit…

11.12.1970 došlo na železničním mostě mezi Řikonínem a Níhovem na Brněnsku, poblíž osady Kutiny, ke srážce expresu Pannonia s vykolejenými vozy nákladního vlaku na druhé koleji. Štěstí v neštěstí bylo, že se dva lůžkové vozy od soupravy odtrhly a ostatní zůstaly stát na mostě.
Následky byly tragické (viz tabulka na fotce), nešlo však o nejhorší železniční neštěstí na území ČR resp. Československa. Tím byla srážka motoráku a parního osobního vlaku u Stéblové na Pardubicku 14.11.1960…

Osada Kutiny má ještě další pohnutou historii – původně šlo o ubikace totálně nasazených dělníků, kteří pracovali v tunelech mezi Tišnovem a Níhovem tehdy ještě nehotové trati (dnes č. 250 z Brna do Žďáru nad Sázavou). Sem se, po vybombardování v roce 1944, přestěhovala z Vídeňského Nového Města továrna Wiener Neustädter Flugzeugwerke vyrábějící stíhačky Messerschmitt Bf-109. Zde působila pod krycím názvem Diana GmbH. Zbytky továrny jsou patrné dones, například pozůstatky úzkorozchodné železnice podél říčky Libochovky.

Pamětní tabulka na mostě u Kutin

Most u Kutin

Poslední měsíce provozu před zrušením čekají elektrické jednotky 560 (dříve SM488.0) pro příměstskou dopravu, známé pod přezdívkou „Panťák“. První dva prototypy byly třívozové, další pětivozové a v poslední verzi šestivozové. Od roku 1966 odvozily tisíce cestujících v osobních vlacích v okolí Brna především ve směrech na Žďár nad Sázavou a na Břeclav. Před několika lety byly převedeny na směry Letovice a Křenovice. Na svou dobu byly poměrně moderní, například centrální pneumatické zavírání dveří nebylo v šedesátých letech úplně obvyklé. Ovšem nástup a výstup cestujících komplikovaly strmé schůdky (v tomto směru byly pokrokovější, dnes již zrušené, „Žabotlamy“ EM475.1, resp. 451 a 452, které lze považovat za částečně nízkopodlažní). Umakartový interiér a nebo brzdící soustava se skřípějícími brzdovými špalky se už ale vážně do jednadvacátého století moc nehodí. Na některých výkonech je již nahradily dvousystémové jednotky RegioPanter. Náhrady Panťáků – nové červenobílé RegioPantery – pod obchodním názvem „Moravia“ (řada 530 a 550, napájení pouze 25kV/50Hz) se již v plzeňské Škodovce montují a některé už testují na zkušebním okruhu. Jedna souprava SM488.0 je v původním nátěru již vyhrazena jako muzejní exponát.

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560 – muzejní exponát