Můj věrný Nikon D60 mi slouží spolehlivě už více než 6 let. Časy se mění, léta jdou, nároky stoupají… a dvacet tisíc cvaknutí závěrky je už vážně dost. A tak jsem se rozhoupal k nákupu nového přístroje. A když už tak už, rovnou i s novým objektivem. Ten původní „záklaďák“ od Nikonu není úplně špatný, ale chtěl jsem něco světelnějšího, abych s ním kromě krajinek mohl fotit pohodlně (=bez blesku) třeba i v interiéru. Mám sice pevnou 35ku, která má super světelnost 1,8, ale přece jen nemožnost zoomovat je v místnosti docela omezující.

Takže jaké tělo ? Samozřejmě Nikon, mám pár objektivů a příslušenství, tak by bylo nemoudré měnit úplně všechno. A bude to formát DX (APS-C), protože full frame je na mě přece jen trochu moc vysoká třída a asi bych ho ani dostatečně neocenil. Takže ve výběru mi skončily typy D7000, D7100 a řada D5000. Nakonec mě zlákala zabudovaná GPS a dálkové ovládání přes wifi u modelu D5300. A v sadě byl zajímavý objektiv Sigma 17-50 s nejmenší clonou 2,8 – jo, to je moje volba.

Platba převodem z účtu proběhla prakticky stejně jako u notebooku. Takže v takovém případě se prostě vždy zeptejte, jestli prodávajícímu již peníze na účet dorazily. Sám vám to neřekne… (tentokrát Megapixel). Zkušební fotka v prodejně a hurá domů. D5300 má tělo prakticky stejné jako D60, jen má víc „čudlíků“. A navíc výklopný polohovatelný LCD displej s možností živého náhledu. Podle mě dobrá věc, třeba při focení na koncertě s rukama nad hlavou, nebo naopak při focení rostlin nebo hub, když je aparát prakticky až na zemi. Navíc lze nahrávat full-HD video, v době D60 se video do zrcadlovek vůbec nedávalo. A ta citlivost ! ISO 12800 a ještě nad ním stupěň Hi-0.3, Hi-0.7 a Hi-1 (nastavení citlivosti je možná zbytečně „rozdrobené“ na příliš mnoho malých mezistupňů). To bude šumět… No, šumí to. Ale D60ka na ISO 1600 šuměla mnohem víc.

Objektiv Sigma působí sympaticky. Zoom se dá zamknout podobně jako u Nikonu 18-200, ale tam je to kvůli těžkému tubusu, který se samovolně vlastní vahou vysouvá, řekl bych že u Sigmy je skoro zbytečný. Bohužel nelze manuálně doostřovat v A režimu. Ale jinak je dojem veskrze příznivý.

Na větší rozlišení a také kvůli videu jsem potřeboval i rychlejší a větší paměťové karty.V Megapixelu jsou o 50-100% dražší než v počítačových prodejnách. Takže nakoupím jinde. Podle recenzí mi vycházely nejlíp karty Transcend. konkrétně typ SDHC 600x 32GB UHS-I a to především v poměru cena/výkon. Jiné podobné karty stojí třikrát tolik….

V neděli by měl proběhnout výlet. Tak po pořízení prvních zkušebních snímků (fotky z obýváku sem dávat nebudu) budeme v recenzi a v dojmech pokračovat…

Kupodivu není ani tak problém s osvětlením nebo s nedostatečnou fotovýbavou. Makročočky se jakžtakž použít dají, osvětlení se dá použít venkovní, pozadí je ohnutý karton… Největším problémem je pro mě – prach ! To by člověk nevěřil, jak jsou ty součástky zaprášené, to se pak ani nedá vyretušovat. Takže příště nejdřív pořádně očistit.

Jak se tak dívám do složek s fotkami, koukám že na svého Nikona D60 fotím už přes šest let. Fotím do formátu RAW+nejmenší JPG (větší JPG současně s RAW nejde v Nikonu D60 nastavit). RAWy jsem vlastně ukládal pro „strýčka Příhodu“. Fotky z dovolených a výletů, ptáci, letadla, lokomotivy, sem tam kytka nebo zvíře… Většinou jsem je potřeboval rychle poslat na Rajče, aby si je mohli prohlédnout ostatní účastníci akcí, případně jsem je prostě jen archivoval. A ty JPG se mi zdály dobré i když se občas stala drobná nepříjemnost, že byla celá sada fotek trochu do modra a podobně… I když jsem věděl, že vyvážení bílé dodatečně v PC není takový problém. Ale pořád jsem se sám před sebou vymlouval, že to zabere spoustu času a že na to nemám vhodný program… Je fakt, že se softwarem na zpracování RAW jsem docela bojoval. Od různých freewae (RAW Therapee, UF Raw modul pro Gimp ve verzi 0.12…) až po nějaké ty zkušební verze (Nikon NX capture…). O Adobe Photoshop kvůli ceně nemá moc smysl uvažovat. Stejně mi nic moc nevyhovovalo. Buď mi připadaly programy nedotažené, nestabilní, měly málo funkcí, nebo byly naopak pomalé a těžkopádné…

Přepálená F-16 v JPG

Vůbec největší problém bylo zjistit co s tou fotkou mám vlastně dělat. Pročítal jsem tutoriály na webu a stejně jsem z nich nebyl moc moudrý.

Tuším že od verze 12 vlastním program Zoner Photo Studio a ten jsem časem povýšil na verzi „PRO“, která je sice nejdražší, ale jediná umí zpracovávat přímo formát RAW. Nedávno mi v e-mailové schránce přistál nějaký newsletter od Zoneru, vlastně už ani nevím přesně který to byl… Jen vím že tam byla zmínka o modulu RAW, o klávesové zkratce Shift+O a jiné maličkosti. Nakonec mě i jiná vylepšení (například přiřazování GPS souřadnic k fotkám) přesvědčila o upgrade z verze 14 na verzi 16.

Tak jsem to vyzkoušel a hele – ono to najednou fungovalo ! Přepaly, barevná křivka, barevné kanály, vyvážení bílé, projasnění stínů, redukce šumu (podle mě od Zoneru obzváště povedená !), simulace barevných filtrů… a najednou jako bych si koupil nový, o třídu lepší foťák.

F-16 po úpravách z RAWu

Akorát ten čas, trochu ho to samozřejmě pořád zabere… Že to ale tomu strýčkovi Příhodovi trvalo.

Pro čtení newsletteru od Zoneru nemusíte být majitelem Photo Studia, články si můžete přečíst na http://www.milujemefotografii.cz. Je to spíše pro začátečníky a pokročilejší amatéry, rady, tipy, inspirace a podobně. Profesionálové nechť se poohlédnou jinde (případně ať tam sami napíšou článek 🙂 ).

Fotit jsem začal především kvůli jednomu z mých největších koníčků, železnici (dnes už nadšení trochu vyprchalo…). V začátcích jsem používal kinofilmový přístroj Smena 8M a po našetření financí k němu přibyla zrcadlovka Zenit TTL. A také vlastní fotokomora v koupelně. Jo, kdo nezažil, neuvěří. To byly časy. Fotky byly někdy upatlané, někdy neostré, někdy obojí, ale ten pocit, že jste si to všechno udělali sami se popsat nedá. Ale také jsem fotil na barevné diapozitivy – výhodou byla skladnost, jednoduchost a láce při vyvolání (to jsem nechal na profesionálech) a barva. Nevýhodou nunost přesnější expozice a potřeba něčím diapozitivy prohlížet nebo promítat.

V době kolem „revoluce“ však začaly černobílé fotky nějak upadat a všude se přecházelo na barvu. Pořídil jsem si lepší foťák – Pentax MZ-10 – a fotil jsem ba barevný kinofilm. Myslím že to byla doba, kdy dost fotografů svou činnost omezila. Na barevnou fotokomoru si troufal málokdo a černobílé mizely někde v propadlišti dějin. A nechat si všechno vyvolávat v „komunálu“ byl jednak risk, že vám to při vyvolávání zkazí a taky že přijdete o pocit z vlastní tvůrčí práce. A tak fotografové čekali, co bude…. A naštěsí bylo. A byl to strmý pád cen digitálních zrcadlovek. A tak jsem také neodolal a zakoupil (po krátké epizodě s kompaktem Benq) zrcadlovku Nikon D60 v double-zoom setu, tedy s objektivy 18-55 a 55-200. Otevřely se mi nové možnosti. Už není potřeba rozmýšlet každý záběr a šetřit políčky filmu (tedy záběr si rozmýšlím vždy, to bych kecal…). Ale fotím i to, na co bych si dřív netroufl. Ptáky, pokusy s makro, ale i krajiny a stále ještě lokomotivy, letadla na leteckém dnu… i když jsem pořád amatér a vždy jím zůstanu.

Časem přibyl ještě levný teleobjektiv Tamron 70-300 a pevná světelná „pětatřicítka“ na 1,8. Nejnovější přírůstek je Nikon 18-200, původní objektiv 55-200 ze setu jsem již prodal.