Další kulturní akce, kterých ze zúčastním jako aktér, jsou na obzoru:
21.6. – Flirt party
24.6. – Hospodský jam
Další kulturní akce, kterých ze zúčastním jako aktér, jsou na obzoru:
21.6. – Flirt party
24.6. – Hospodský jam
Milan Palička – hudebník/kapela 🙂 Založeno při příležitosti konání soutěže v populárním zpěvu https://www.facebook.com/milanpalickamusic/.
Brněnská Soukromá škola populárního zpěvu vyhlásila zpěváckou soutěž. A protože elementálové při mně stáli, postupuji do semifinále, které se bude konat v sobotu 14.5. v brněnském klubu na Leitnerce 🙂 Moje přihláškové video, které přesvědčilo porotu:
Národní divadlo Brno připravilo divákům na středu 2.9.2015 koncert pod širým nebem v nově zrekonstruovaném parku před Janáčkovým divadlem. Ukázky z oper, baletů i činohry měly za cíl přilákat obecenstvo na představení nastávající sezóny a tento záměr se myslím podařilo naplnit dokonale. A mám takový dojem, že to neblyo jen proto, že celá akce byla zdarma…
Kromě klasiků jako L. V. Beethoven, P. I. Čajkovskij, G. Puccini, B. Martinů či Oskar Nedbal zazněla i díla moderní. Výkony operních umělců i symfonického orchestru byly skvělé.
Baletní soubor kromě klasiky všech klasik – ukázky z Labutího jezera – předvedl i moderní variaci s akrobatickými prvky na židlích na Beethovenovu „Osudovou“ (s Pavlem Kolářem). Že se balet v průběhu staletí neustále vyvíjí nás přesvědčila také ukázka z nového pojetí Labutího jezera – Black And White – v choreografii i režii vedoucího baletního soubrou NdB Mária Radačovského. Pro mě, jako fanouška contemporary dance, asi největší překvapení večera v tom nejlepším slova smyslu. Předstaení uzavřela ukázka z opery Čarokraj.
Na ploše před orchestrem svoje umění ukazovaly i budoucí naděje brněnského divadla – malé děti zde neúnavně předváděly spontánní taneční kreace. Vladimír Javorský, v roli žabáka-prince z Čarokraje, se k nim v závěru také přidal…
Po necelých dvou hodinách se asi tisícovka spokojených diváků rozjela do svých domovů.
I když poslední dobou kromě kytary škádlím piáno a pořídil jsem si i starší baskytaru, hudební kreativitě jsem zatím moc prostoru nedal. Tak aspoň jedna krátká orchestrální skladba, kterou se mi podařilo nedávno vytvořit:
Zdravím případné návštěvníky blogu a zároveň za návštěvu děkuji. Poněkud jsem v přidávání článků polevil, ale to neznamená, že bych chtěl blog nechat „vyhnít“. Myslím že ze starých příspěvků je stále co vybírat. Možná je to i ročním obdobím a počasím, že inspirace trochu vyschla, ale věřím že ne na dlouho. Další nápady se mi už v hlavě rodí.
Stále se věnuji turistice i fotografování (a přispívám do microstock fotobank).
Nedávné taneční vystoupení na večírku Centra Tance Brno dopadlo dobře a možná přijde v tomto mém oboru menší překvapení (i já se nechám překvapit…).
Stejně tak jsem nezanevřel na hudbu, i když kapelu Bluechips čeká delší odmlka, protože kapelník se chystá k chirurgickému zákroku, který ho na čas „vyřadí z provozu“…
Muzikanti, textaři, zvukaři, malíři, fotografové, kameramani, tanečníci… už teď je čas myslet na to, co budete dělat v červenci a můžete pár stovek ušetřit, když se přihlásíte do pozítří. Podrobnosti na oficiálním webu akce.
Co se na takových kurzech děje se můžete dozvědět také z archivu ČT Art v pořadu Tečka páteční noci nebo na kanále Youtube:
Hrajeme zítra, v pátek 19.9.2014 ve 20 hod., v klubu Rusty Nail v Brně na Veveří 57 !
A to moc nepřeháním. V pátek 8.8.2014 proběhl v Brně na Kapucínském náměstí první ročník akce s názvem „Jam Fest Brno„. Vždycky když jsem na plakátech viděl napsáno „jam“, tak to znamenalo akorát to, že v jeden večer hrají dvě a nebo více kapel. Jenže slovo „jam“ nebo „jamovat“ odjakživa znamenalo: „kdo umí a chce, přijde a hraje, třeba z publika“. A přesně takto pojali organizátoři tento večer, za což jim patří veliký dík. Protože to chce i kus odvahy a od muzikantů také hodně sebekázně, aby při exhibici svojí hry nezapomněli i na ostatní…
První půlka večera začala s celkem pochopitelným zpožděním, protože detaily, zejména co se týče technického vybavení na pódiu, se dolaďovaly až na místě dodatečně. Mezitím již preludoval nevidomý pianista (jeho prsty velmi nápadně připomínaly prsty Mariana Vargy…) a přidala se i bubenice (s jejím tátou jsem hrával v Opůlpáté blues). Objevilo se i několik známých z Rockových kurzů, bubeník z uBer (kdysi Mgr. Kelley) a když se podařilo zprovoznit baskytarový aparát, dorazila i kamarádka Jana… K fungující rytmice a k piánu se přidal i flétnista a první improvizace začaly. Nesly se především v duchu latinskoamerických rytmů. K tomu se harmonika moc nehodí a ani by s melodickými postupy v tomto žánru neladila. Za potlesku pro flétnistu přišel další muzikant, tentokrát s elektrifikovaným ukulele, které znělo velmi zajímavě. K rytmice se přidávají dva pouliční hráči na djembe, sedají před pódium a šéf akce jim nastavuje mikrofon blíže k nástrojům. Opět se přidává i flétna a diváci (nemám odhad na počty, snad 150-200 ?) se začínají vlnit v rytmu a dostávají se stejně jako muzikanti do transu. Kapela mění rytmus a muzikálová melodie (asi z Vlasů, kdybych si já tak pamatoval názvy skladeb….) vylákala na pódium i Lucku – zpěvačku, kterou znám z workshopů. Za ovací publika končí první půlka večera a organizátor se ujímá mikrofonu.
Přestavuje se aparatura a přicházejí kytaristé. Rytmus i tónina mi začínají být povědomé. Není to sice blues, ale s harmonikou se to „nebije“. Nastupuji na pódium a při prvním fouknutí mě napadá první melodický riff, který po pauzách několikrát zopakuji a moduluji do vyšší polohy. V pauzách do rytmu přidávám i lehké taneční kreace a myslím že jsme s diváky na jedné vlně… Jsem v transu. Ale také je potřeba dát prostor ostatním. Takže po sóle na piáno a na kytaru přidám ještě „rozlučkový“ riff, s úklonou a za potlesku odcházím z pódia. Přichází i flétnista, který vtipně v té mnou načaté melodické linii pokračuje. Odcházím zpět k Janě. Diváci na mě koukají a uznale pokyvují hlavami (díky). Z dalších zajímavých nástrojů zazněl asi hlasový syntezátor (?) a pak přišla i zpěvačka – učitelka zpěvu. Jak nám prozradila i onen hlavní organizátor je jejím žákem. S Janou jsme to nevydrželi a na „parketě“ který sestával z mohutných kočičích hlav, jsme rozjeli taneční jam. Přidalo se k nám asi sedm dalších děvčat, ta první z nich bezpochyby načichlá swingem a lindy hop. Za závěrečných tónů Skyfall od Adele (to si náhodou pamatuji, protože na tu jsme předloni půl roku nacvičovali taneční vystoupení v Centru Tance) pomalu večer končí a organizátoři nás zvou na afterparty do blízkého rockového klubu Brooklyn. Neskrývali svoje nadšení z vydařené akce a (nejen) já se těším na druhý ročník. Doufám že budu v tou dobou Brně.
Do Brooklynu už se nám moc nechtělo a tak jsme s Janou odjeli na Brněnskou přehradu, že tam hraje nějaký její známý v country kapele…. nóóó a že by se chtěla taky koupat. Dvě zastávky před Přístavištěm se citelně ochladilo 🙂 (je půl jedenácté večer). Z koupání nebude nic. Countrysté hráli pěkně, schopní muzikanti… ale ten repertoár. Opravdu jsem v stoje usínal. Po tom nářezu a emocích co jsme zažili před pár hodinami takové uspávání hadů… slaďoučké, pomaloučké… ee, nic pro mě. No a tak jsme se vydali domů a pochvalovali si, jaký to byl krásný, zážitky nabitý večer.
Akce s názvem Rockové kurzy existuje již osmnáctý rok a letos jsem se jí zúčastnil již čtvrtý rok po sobě. Celý název zní „Rockové kurzy a Letní umělecká dílna“ od odby, kdy k hudebním oborům, jako jsou kytara, klávesy, baskytara, bicí, zpěv, tvorba hudebních textů nebo zvukařina přibyly i obory nehudební – kresba a malba, tvorba šperku nebo (můj nejoblíbenější) scénický tanec. Rockové kurzy (dále jen RK) to je deset dní nabitých workshopy, kdy se hraje, zpívá, maluje, fotí, tancuje a po večerech debatuje a také hraje na
terase až do brzkých ranních hodin. Pro účastníky (důvěrně se jim říká „kurzáři“) není problém si popovídat a zajamovat s muzikanty z první ligy – třeba s perkusistou od Čechomoru, vokalistkou od Kamila Střihavky, klávesistou od Felixe Slováčka nebo kytaristou z „Uvolněte se prosím“, který si zahrál v kapele i s Karlem Gottem 🙂 Atmosféra je nepopsatelná, to se prostě musí zažít… A tak zatímco někteří muzikanti svou účast na kurzech zkracují, protože mají „kšeft“ s kapelou, já to dělám obráceně. Oznámím kapelníkovi, že jsem na RK, takže proto nemůžu hrát na našem koncertě, jehož termín se kryje s RK. Slovo „rockové“ je třeba brát hodně s rezervou, stylově nejsou workshopy omezeny. Lektoři na úvodním a závěrečném jamu předvádějí skladby spíše ze škatulek „jazzrock“ a „fusion“, při kterých se lektor basové kytary Honza Tulenko často utrhne při hře ze řetězu při prezentaci kusů od Marcuse Millera a lektor kytary a autor celého projektu – kytarista Honza Militký – jen v pozadí sekunduje lehkým doprovodem s ostatními členy lektorské kapely 🙂
Do letošního roku se workshopy odehrávaly v penzionu Brněnka ve Velkých Losinách v krásném kraji pod Jeseníky. Když jsem sem přijel poprvé v roce 2011, zažil jsem dejavu – vlastně tu nejsem poprvé! Vždyť tady jsem už byl. Někdy před osmatřiceti lety… na soustředění s dětským pěveckým sborem. V paměti mi z té doby uvízly jen dvě věci: Velké Losiny a dřevěné chatky za ubytovnou. Ty chatky… jo, v těch jsme přece tenkrát bydleli! Je
vidět, že tohle místo je prostě nasáklé múzami už z dávné minulosti. Že by v tom měli prsty duchové upálených čarodějnic? A nebo se naopak tímto způsobem kají jejich kati? Ale čarodějnice se zde již neupalují. V losinském zámku vám průvodce poví, jak to tenkrát bylo. Ruční papír se tu však vyrábí stále. Můžete si jej i v prodejně vedle muzea papírnictví koupit. Ve Velkých Losinách byly RK bohužel naposledy. Příští rok se stěhují na Šumavu. Dříve bývaly u Prachatic, teď budou pravděpodobně v Domažlicích.
Co se týká hudebních oborů, workshopy nejsou příliš vhodné pro ty, kteří nikdy na nic nehráli (snad s výjimkou oboru „perkuse“). Pokud jste v životě nedrželi (například) kytaru v ruce, tak se tam tam na ni z nuly skutečně hrát nenaučíte. Ale pokud už chvíli na něco hrajete, můžete tu načerpat inspiraci, rozšířit si obzory, odbourat zlozvyky nebo prostě navázat nová přátelství. U nehudebních oborů to však zpravidla možné je. Sice se z vás přes noc nestane Picaso ani Harapes, ale něco se naučíte a možná vás chytne něco, o čem jste předtím neměli ani tušení, tak jako mě chytil tanec.
No a já jako vášnivý pěší turista a milovník Jeseníků jsem si neodpustil několik výletů. Hned v neděli dopoledne jsem se vydal na okružní výlet přes Rapotín, Kamenitý kopec a Maršíkov
zpátky k Brněnce. Přes den už pak v týdnu moc času nebylo, tak jsem to vyřešil ranními procházkami před snídaní – celkem tři vycházky od Brněnky přes hotel Diana na kótu „Prameny“ a zpět, každá celkem 8 km. A v pátek se mi povedlo utrhnout na půldenní výlet na Vřesovou studánku a Červenohorské sedlo. A konečně jsem si tak projel i celou želeniční trať ze Šumperka až do Koutů nad Desnou…
Tentokrát jsem si kromě mých tradičních oborů zpěv a tanec vzal i „kresbu a malbu“ kvůli rozšíření obzorů a také kvůli lektorovi Trigovi, což je velký srandista a zajímavý a kreativní člověk (to se ovšem dá říct o všech lektorech RK). Škoda, že jsem tam nechal moje dva výtvory – abstraktní obraz s hudební témaikou a komiksové auto v ulicích Detroitu, když to ještě bylo „rock city“ (jak zpívá skupina Kiss) a nikoli ghost city jako dnes…
Celá akce končí tradičně závěrečným vystoupením jednotlivých oborů (akce je veřejná) a prezentací libovolných hudebních i jiných seskupení. Obor „tanec“ byl bohužel zastoupen tak
skromně, že naše choreografie ani oficiálně prezentována nebyla 🙁 Na zpěvácké vystoupení jsem si vybral skladbu Dreamer od Ozzyho Osbourna a myslím že se mi povedla, jak jsem usoudil z reakcí publika. Stejně tak při vystoupení volných formací s podporou dalších muzikantů i prezentace Černé růže od Kamila Střihavky a na závěr jsem si dal Led Zeppelin na foukačku.
Tady zpívám Střihavku s kapelou:
[embedyt]http://youtu.be/cPo_-wPGknI[/embedyt]
To, že tady napíšu, že RK přišel popřát k osmnáctinám i mimozemský Kraken, to vám opravdu nic neřekne, pokud nejste na místě a nevidíte to na vlastní oči. Podobně jako Vánoce v červenci i s padajícím sněhem, ty jsem tu už taky zažil…
Jsem opravdu zvědav na příští ročník v Domažlicích. Změna je to veliká, ale jak praví klasik: změna je život…