Podvodníci vydávající se za skupinu ČEZ

Poslední dobou se nám tu rozšířila takový zlý, zlá nepěkná věc. Chápu že firmy jako Facebook (dnes tedy přesněji Meta) nebo Google (Alphabet Inc.) žijí z reklamy. A že čím víc reklamy, tím víc peněz. Ovšem jako jedny z nejbohatších firem světa by si taky mohly zaplatit dostatek kontrolórů relevantnosti reklam. Lživá reklama je sama o sobě fujky fujky, ale narážím teď přímo na podvody, které mají za cíl z vás vylákat peníze a nic vám za to nedat a nebo se vám rovnou nabourat do bankovního účtu.

A čím víc tyto reklamy nahlašuju jako podvod, tím víc se mi jich zobrazuje, protože big boss zvaný Algoritmus tím přesvědčuji, že mě tato reklama zajímá a že jsem tedy její cílová skupina.

Konkrétně – Obrázek s fotkou Petra Pavla a Temelínem nebo ředitele ČEZu Daniela Beneše a u něj příslib, že když někomu dám každý měsíc svých 6000Kč, dostanu za ně 70000 měsíčně (částky se někdy liší). To by samo o sobě myslím stačilo na deportaci autora tohoto příslibu do cely předběžného zadržení… Každý, kdo vám slibuje zhodnocení vaší investice na desetinásobek měsíčně je lhář.

Po kliknutí na statickou reklamu jste přesměrováni kamsi, kde se to tváří jako stránka ČT24 nebo Novinky.cz. Adresní řádek však tvrdí něco úplně jiného.

Za druhé – proč by si někdo proboha kupoval ackie ČEZu v Portoriku nebo v Kazachstánu? Ehm…

Jiné reklamy na Youtube zase zneužívají osoby Michaela Žantovského nebo dokonce Elona Muska a taky schopnosti umělé inteligence animovat a dabovat. Musk tady překvapivě hovoří plynnou, ale strojově sestříhanou češtinou, že „banky jsou z jeho investičního vynálezu v šoku“ a jiné podobné kraviny.

Ale zpět k samotným akciím a dividendám (což je údajný zdroj zhodnocení vašeho vkladu) – autoři tohoto podvodu cílí na méně finančně zdatné osoby. Co jsou to akcie, jak je získat, jak vznikají dividendy a kdo jak rozhoduje o jejich výši a vyplácení se dá snadno zjistit na Youtube u českých popularizátorů ivnestování (Ondřej Koběrský, Richard a jeho Investiční brambora, Erik investor… hledejte na Youtube). O výši dividend kdy, jak a jestli vůbec se budou akcionářům vyplácet rozhoduje JEN a POUZE valná hromada – laicky řečeno schůze akcionářů. A nikdy a nikdo vám nemůže dopředu zaručit kolik to bude.
Můžete si koupit akcie (u licencovaného brokera) a pak z nich dostávat dividendy, pokud se k jejich vyplácení daná akciová společnost rozhodne.

A Google, který tyto reklamy zobrazuje, nejen že mlčí, ale rovnou mi (a nejen mně, jak jsem četl v nějakých diskusích) odpověděl, že reklamy nestáhnou, protože je to v pořádku. Firma Alphabet Inc. se tak nejspíš dopouští trestného činu nepřekažení trestného činu podle §367 trestního zákona. Jó, prachy jenom prachy…
A tady včerejší článek na stejné téma na „Živě“.

Podvodná reklama 1

Podvodná reklama 1

Podvodná reklama 2

Podvodná reklama 2

Podvodná reklama 3

Podvodná reklama 3

Podvodná reklama 4

Podvodná reklama 4

Podvodná reklama 5

Podvodná reklama 5

Facebook (dneska už vlastně Meta) aktivně podporuje podvodníky

Protože platí, samozřejmě. Pokud vám připadá normální že SSD s kapacitou 10TB stojí pět stovek a fakt si ho, na základě reklamy na Xichtoknize (wish, Aliexpress, dx.com…) koupíte, je to vaše volba. Ale snad nikdo příčetný tomuhle nemůže věřit. Není nic jednoduššího, než si najít recenze třeba na Youtube – ve skutečnosti je v něm jen microSD karta (nebo víc těchto karet). Takže neodpovídá ani uvedená technologie, ani deklarovaná kapacita, ani rychlost.

Měl jsem tu drzost napsat komentář pod reklamu. Jeden facebookový kolega si tam stěžoval, že mu po nahrání 100GB dat hlásil systém, že je disk plný. Na což jsem odpověděl: „Protože to není SSD, ale microSD karta v krabičce s USB připojením…“. No a jak jsem se dozvěděl, tento komentář byl odstraněn, protože porušuje zásady komunity. Hm, tak jo, komunito. Narvi si ty „SSD“ laskavě do svých počítačů sama.

V tomhle případě aspoň chápu, proč byl komentář odstraněn, protože i peníze od podvodníků se počítají. Ale proč mi onehdy smazali komentář v ornitologické diskuzi, kde se psalo něco o tom že nějaký (už nevím jaký) pták hnusně zpívá, protože to není pěvec. Na což jsem odpověděl, že „krkavcovití taky patří do řádu pěvců a nijak krásně nezpívají“. Tak co komu na tomhle komentáři vadilo, to nechápu už vůbec…

Jo a taky nechť si laskavá komunita kromě fejkových SSD taky nakoupí hodně těch virtuálních peněz (údajně) od Tesly, na které mi tam taky furt vyskakuje reklama.

A pak se pokoušejte bojovat proti dezinformacím, když je Metě evidentně úplně jedno, co je pravda a co ne.

Zákazník… až na posledním místě.

Potřebujeme především jeho peníze a je nám fuk, že mu nacpeme něco, co nepotřebuje. Mám bohužel hned tři zkušenosti z nedávné doby, které jsou přesně opačné než jak se píše třeba tady.

První hráč: T-Mobile. Při změně zaměstnání jsem se také konečně rozhoupal změnit telefon, starou Nokii za něco moderně placatého, v mém případě za Xiaomi Redmi 4A (v Alfacompu – prodali mi skutečně jen to, co jsem chtěl). Vzhledem k ceně a podle ohlasů v recenzích vypadal dobře. Akorát jsem potřeboval „přecvaknout“ SIM kartu ze starého telefonu na microSD. Přímo ze staré karty to nešlo a navíc stále byl ten starý telefon ještě služební, tak jsem Xiaomi používal jen jako GPS na výletech 😀 A dlužno říci, že za tu cenu (pod 3000 v akci) by mě uspokojil už pouze v této roli… Ale po úspěšném pohovoru a změně místa jsem se vydal k prodejci (Brno, náměstí Svobody) aby mi tedy SIM kartu vyměnil. Po téměř hodinovém čekání jsem se málem zabil na barové stoličce, abych si poté vyslechl že nutně potřebuji internetový tarif. Což jsem odmítl s tím, že ne, že potřebuji vyměnit SIM kartu a dát ji do nového smartphonu. Což nakonec prodavač neochotně pochopil a mnou požadovanou činnost provedl. Dokonce se uvolil i k exportu kontaktů ze staré karty na novou, což se ovšem v novém smartphonu neprojevilo i když prodavač tvrdil, že je všechno v pořádku. Sice měl tak nějak pravdu, ale spíš bych čekal radu, jak v Androidu naimportovat stará data… Nakonec jsem si podle hesla „nejméně vysilující je spolehnout se na vlastní síly“ poradil sám, díky internetovým diskuzím (import je nelogicky v nastavení telefonu a nikoli v aplikaci SIM karta nebo v kontaktech). No tak sláva…

Jako dlouholetá oběť (nebo zákazník?) firmy UPC používám kabelový internet této společnosti. Kdysi jsem kvůli arogantnímu vystupování jejich zaměstnanců od UPC odešel k firmě Karneval…. která však, za potlesku Antimonopolního úřadu, byla po pár letech koupena opět firmou UPC. Tak jsem zase tam, kde jsem být nechtěl. Co se dá dělat.

Stroje jsou jen stroje a občas se pokazí, což jako technik samozřejmě vím. Obzvláště když se tak stane dlouho po záruce, není komu co vytknout. Zaznamenal jsem výpadky spojení, tak jsem doufal že jde o nějakou dočasnou poruchu a počkal jsem do pondělí (výpadky začaly v pátek). Mám koupený kabelový modem a za ním router a za ním pár počítačů (PC, notebook, maminka…). Tak jsem zavolal na poruchy. Ještě v průběhu čekání, než na mě přijde řada (když chcete odradit otravující zákazníky od kontaktu s Vámi, rozhodně si pořiďte call centrum s „motorovým“ odpovídačem) mě napadlo zapojit PC přímo do modemu bez routeru a vypadalo to, že problém je objeven. S tradičně arogantně působícím chlapem jsem situaci konzultoval, signál že mají v pořádku. Dozvěděl jsem se, že si mám koupit nový modem (proč, když modem se jeví v pořádku, ale chyba je zřejmě v routeru, to jsem nepochopil)… No dobrá. Šel jsem tedy koupit nový router. Internet jel hodinu… sláva, vypadá to OK… a buch 🙁 Konec… Tak co teď? Modemem to není, routerem taky ne a UPC poruchu nemá. Tak jsem laboroval až jsem zjistil že napájecí zdroj modemu dává místo 15V jen asi 6 a taky se neúměrně zahříval. Zvláštní… Tak jsem někde doma pohledal zdroj na 12V (15 jsem nikde neměl, ale říkal jsem si, že by to mohlo fungovat i tak). A ejhle! Jelo to den, dva… Nový zdroj za dvě stovky (GES – prodali mi skutečně jen to, co jsem chtěl) to vyřešil. Ale dodnes mi nejde do hlavy, proč vadný zdroj k modemu způsobil nefunkčnost routeru (takže mám teď jeden router navíc). A jak jsem se dozvěděl od kolegů, zdroje k modemům od UPC „odcházejí“ obvykle dříve, takže jsem po těch šesti letech měl vlastně kliku.

Paradoxně to nakonec vypadá, že by mi koupě nového modemu problém taky vyřešila, ovšem v tom případě bych vyhodil dobrý modem pouze s vadným síťovým adaptérem..

A ta třetí zkušenost – alespoň se týkala přímo kupovaného zboží – router v Alze: „Tak přidáme tam tu prodlouženou záruku na pět let za nějakých 120Kč?“ Nevím.. starý router vydržel 6 let (a stále drží i když je ve skříni), tak se mi ta nabídka jevila spíš jen jako: „Nechcete si ten router koupit o něco dráž?“…

Prokrastinace

Mám v úmyslu učit se kreslit v Corelu. Ale místo toho prokrastinuju sledováním videí o prokrastinaci na Youtube… Prokrastinuju = nechce se mi. Nevím proč je kolem toho taková věda. Je to něco jako selfie, taky módní slovo. O nebezpečí selfií se tu časem možná taky rozepíšu. Jsou to nebezpeční živočichové. Paraziti přežívající v trávícím traktu. Něco jako škrkavky. Rozepíšu se, pokud ovšem zrovna nebudu prokrastinovat…

Konec prokrastinace – Petr Ludwig lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak si (při)vydělávat na internetu

Většinou jde spíš jen o přivýdělek. Tentokrát nemám na mysli podraz typu „binární opce„, jde o příjmy z legální kreativní umělecké a autorské činnosti. První hudební CD na kterém jsem se vyskytl – „Vlastní peří“ hudební skupiny Bluechips – jsme ani nezadávali do lisovny. U amatérské skupiny to nemá valný smysl, při prodejích v řádech jednotek kusů (a to jsem možná ještě optimista). Pár kusů pro kamarády a pro promo jsme vypálili a opatřili obalem vytisknutým přímo z PC, oficiálně je ale celé CD ke stažení v elektronické formě na serveru FairPriceMusic, slibně se rozjíždí i projekt ProdejHudbu.cz. Upřímně řečeno, mám dojem že se z našeho CD zatím neprodalo nic.

Další zajímavou možností pro fotografy a počítačové grafiky je prodej vlastních děl přes mikrofotobanky. Zákazníci zde vyhledávají a kupují fotografie a grafiku většinou pro komerční účely, takže je dobré tomuto jejich záměru nahrávaná díla přizpůsobit. Většina fotobank má poměrně přísná pravidla pro přijetí fotek či grafiky a také je velmi přísně hlídán „copyright“ – jen při náznaku kopírování můžete přijít doživotně o účet… Proč ale nosit dříví do lesa, vše je výborně napsáno na blogu Petra Václavka, kterému se povedlo mít fotobanky dokonce jako hlavní zdroj příjmů.

Další možností je psátvydelavat články na internet za peníze, tedy stát se copywriterem, jak jsem se zmiňoval zde . Ale tady moc vysoké příjmy nejsou, protože málokdo z našinců je asi schopen psát tak dobře anglicky (nebo jiným než rodným jazykem), aby mu anglická média jeho dílo přijala a český trh je na nějaké větší výdělky příliš malý. Zatímco hudba, fotografie i grafika jsou zpravidla díla jazykově neutrální, takže prodávat je přes internet do USA, Brazílie nebo třeba Japonska není problém.

Jo a ještě přípodotek: zatím jsem si žádným z výše uvedených způsobů nevydělal ani halíř 😀

Internetoví vizionáři lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

SEO – zabiják internetového obsahu ?

  • SEO –search engiine optimization – optimalizace www stránek pro vyhledávač
  • Linkbuilding – zpětné odkazy, které mají zvýšitnávštěvnost vašich www stránek
  • Copywriting – psaní popisu zboží, článků a recenzí na objednávku
  • Mikrostránky – jedna www stránka (bez podstránek), která má za cíl zvýšit návštěvnost a prodej zboží či služeb…

Takto nějak podobně lze popsat poslední trendy toho, co se poslední dobou na internetu děje. Jenomže… Kam se poděly informace ? Myslím skutečné informace, ne jen pochvalné ódy na zboží a služby. Je pochopitelné, že firmy chtějí co nejvíce prodat a tak se snaží pomocí výše popsaných nástrojů umístit na předních pozicích v internetovývh vyhledávačích. Není to ale popření původního smyslu internetu jako média ? Trochu mi to připadá, jako by roznašeči reklamních tiskovin vzali útokem knihovny a začali obracet poměr letáků a knih ve svůj prospěch. Jako by v katalogovém šuplíku knižních titulů připadla jenda kniha na dvacet plakátů z Tesca, Alberta a Ikey… Je tohle pokrok ? A když si můžete za stopadesát korun koupit pět tisíc „lajků“ na Facebook nebo pět stovek „lajků“ do kruhu na Google Plus, pak to nevypovídá vůbec nic ani o úspěšnosti nebo oblíbenosti dané stránky nebo firmy. Tímto způsobem si dokonce snaží zajistit zdánlivou popularitu i někteří nepříliš známí a méně úspěšní umělci, především z hudební branže.