Na dnešní rozhovor jsem si pozval Martinu Konečnou – zakladatelku a majitelku tanečního studia No Feet, lektorku, tanečnici a mistra světa ve stepu…

Čtenáři znají určitě alespoň Ondřeje Havelku nebo Jiřího Korna a někdy je viděli stepovat třeba v televizi, takže vědí co je to step. Můžeš nám ve zkratce shrnout jeho historii, kde se step vzal a odkud přišel ?

Stepová historie je bohatá, začalo se o něm mluvit už ke konci 19. století, kdy se v Americe díky přistěhovalcům z Irska a Afriky objevil pouliční styl tance později nazvaný jako step. Stejně jako street dance se tedy objevil mezi obyčejnými lidmi, kteří se jen tak bavili na ulicích. Až později během 20. století se dostal na pódia divadel a do filmu.

Jaké bylo mistrovství světa be stepu v německé Riese, jaké bylo zastoupení České Republiky a jakých úspěchů jsme dosáhli ?

Mistrovství světa bylo i letos pro Českou republiku velice úspěšné. Češi totiž po Američanech dosáhli druhého nejvyššího počtu medailí a již po několikáté se tím zařadili mezi světové stepařské velmoce.

Jaká byla konkurence a atmosféra a jak jste byli spokojení s organizací mistrovství ?

Organizace mistrovství je jako vždy bezchybná, pořadatelé v Riese nakonec hostili soutěž tohoto typu už 18. rokem. Konkurence je rok od roku větší. Step se posouvá kupředu mílovými kroky, a to se pozná hlavně na světovém šampionátu, kde se ukáže celoroční práce všech zúčastněných. Atmosféra je ale vždy skvělá, spíše přátelská než že by panovala nějaká nevraživost.

O mistrovství světa ve fotbale, které vyhlásí FIFA, asi nikdo nepochybuje. Ale jak se pozná, že mistrovství světa ve stepu vyhlásila skutečně ta správná organizace a vyhlášené tituly jsou platné ?

Je to jednoduché. Taneční světová organizace neboli IDO má jako jediná právo vyhlašovat oficiální mistrovství světa ve většině tanečních disciplín. Pokud jsou tedy diplomy označené jejich iniciálami, není o čem pochybovat.

(Doplnění: v ČR tuto organizaci zastupuje CDO – Czech Dance Organization).

O tvém účinkování na Broadwayi v New Yorku se můžeme dočíst na stránkách tanečního studia No Feet, ale nedávno jsi také vystupovala i s Filharmonií Brno. Oslovili tě sami, nebo ses přihlásila na konkurz ? Bylo to tvoje první účinkování tohoto druhu ?

Ano, s Filharmonií Brno jsem zažila pro mě zcela nový typ stepové produkce. Filharmonie mě oslovila sama a poté jsme se začali domlouvat na konkrétní podobě onoho koncertu, pomáhala jsem i s celkovou dramaturgií. Byla to naprosto jedinečná zkušenost a velice ráda bych si ji někdy zopakovala.

Krátce nám teď prosím představ taneční studio No Feet. Co a kdo tam učí, kolik má sálů a kde ho najdeme ?

Taneční studio NO FEET má již sedmiletou historii. Ústředí NO FEET naleznete v Brně „na Žluťáku“, na adrese Vaňkovo náměstí 1a, kde jsou k dispozici 3 taneční sály, od září ale nově působíme také na další pobočce, a to v Komárově na Jeneweinové 37, kde jsou sály 2. Lektorů NO FEET je už více než 20 a jsou to špičky ve svých oborech. Zakládáme si ale i na zvaní nejrůznějších externích lektorů, takže několikrát do roka děláme workshopy se zahraničními i tuzemskými tanečníky.

Tanečnící z No Feet se kromě mistrovství světa také zúčastnili brněnského tanečního veletrhu Dance Life Expo, dosáhli jste i tam nějakých úspěchů ?

Ano, i na Dancel Life Expu se letos (poprvé) objevil step a v tamější pohárové soutěži jsme získali mnoho medailí. Za větší úspěch ale považuji to, že step se na veletrhu předvedl ve skvělém světle a dozvědělo se o něm mnoho lidí. NO FEET se podílelo na organizaci stepové části veletrhu a máme z něj velmi dobré ohlasy jak od organizátorů celé akce, tak od publika.

Vím že jsi založila tradici Mezinárodního stepařského festivalu. Kdy a kde semůžeme těšit na další ročník ?

Další ročník festivalu, tentokrát už 6., se bude v Brně konat na konci dubna a opět na něm vystoupí stepové špičky. I já se na to už moc těším.

Kromě stepu, street dance a jazz dance máte v nabídce i balet pro děti, neuvažujete po otevření nových sálů v Komárově o rozšíření kurzů třeba ještě o modernu – contemporary dance ?

Contemporary a modernu zatím nemám v plánu otevírat. Není to, že by nebyl prostor nebo že bych nechtěla, naopak, tyto styly mám velice ráda, ale v Brně je v nich veliká konkurence (David Strnad, Oorphane, Dáša se studiem S lehkou hlavou, lekce se vyučují dokonce i na Masarykově univerzitě atd.), proto to zatím nechávám na nich.

Je mi známo že se kromě tancování se věnuješ i hudbě. Kde s kým a na co hraješ nebo zpíváš ?

Co se týče hudby, tak je už odmala mým velikým koníčkem, ač přiznávám, že v ní nijak zvlášť nevynikám. Od dětství jsem hrála na klavír a rekreačně na kytaru a basu, teď se věnuji už jen zpěvu. Působím s Wraa Dap Bandem Zdeňka Treblíka a s kapelou Jazzová razie, ve které zpívám a stepuji. Strašně mě to baví a doufám, že to budu moct dělat ještě dlouhou dobu.

Co bys chtěla na závěr vzkázat čtenářům ?

Ať tancují a je jedno jestli sami doma před zrcadlem, v klubu nebo na jevišti. Opravdu to není klišé, když řeknu, že je to balzám pro tělo i duši a nejlepší relax. Mluví několikaletá praxe 🙂 .

A tato slova potvrzuji i já 🙂

Děkuji za rozhovor.

Dnes trochu vyzpovídám profesionálního tanečníka z Národního divadla Brno, který si „odskočil“ ze svého trvalého angažmá a jen tak mimochodem vyhrál (v páru s Lenkou Hůlkovou) mezinárodní soutěž v pole dance – PolEmotions, která proběhla v rámci tanečního veletrhu Dance Life Expo.

Kdy a jak tě napadlo že bys zkusil pole dance ? (pole dance – tanec na svislé tyči)

Poprvé mě to napadlo asi před třičtvrtě rokem, když jsem začal učit v Centru tance. Pak jsem to z důvodu pracovního vytížení musel posunout a reálně jsem se tomu začal věnovat asi až tři týdny před soutěží. Největší zásluhu na tom má samozřejmě přítelkyně, bez ní bych asi dodnes na (svislou) tyč ani nesáhl.

Kdo měl nápad na příběh neopětovatelné lásky mezi ježkem a veverkou ? Což mi připadá hodně originální.

Ten nápad přišel tak trochu sám o sobě, když jsme se přítelkyní (Lenkou) dohadovali o tom co bychom mohli vymyslet na přihlašovací video, tak aby to bylo originální, posunulo nás do finále, a já jsem jen tak ze srandy řekl: „No, to už můžeme rovnou natočit přihlašovací video o tom jak se veverka zamilovala do ježka a vlastně jim to nemůže klapat, když ona je na stromě a ježek na zemi…“ Oba jsme se tomu zasmáli, pak jsme se pozastavili, koukli na sebe a Léňa řekla: „Počkej, to ale není špatný nápad!“ Video jsme natočili s tím, že pokud postoupíme, tak ve finále budeme dělat něco jiného, ale nakonec nám nedalo a dotáhli jsme to do konce.

Inspirovala tě k tomu tvoje současná divadelní role v pohádkovém baletu Louskáček ? Protože i vaše soutěžní vystoupení byla vlastně pohádka…

Abych pravdu řekl, tak vůbec ne. V Louskáčkovi tančím úplně něco jiného.

Kdo navrhoval kostýmy ?

Kostým veverky, navrhla a ušila sestra Lenky, Jitka Hůlková (Bespoke design) a můj kostým (bodliny, hlava) byl půjčený z Národního divadla Brno.

Choreografie je tvoje vlastní, dělali jste ji společně s Lenkou Hůlkovou, nebo byla od někoho jiného ?:

Lenka si vymýšlela to co dělala na tyči a já zase to co jsem dělal na zemi. Choreografii společných částí jsme vymýšleli oba.

Jak jsem si pročítal soutěžní podmínky Polemotions, docela mě zarazilo, že kromě vás ostatní soutěžící tak málo využili velké volnosti v provedení vlastního vystoupení, co se týká stylu tance, kostýmů, hudby, příběhu, sólo, pár, smíšený pár…. Myslím že jste byli v soutěži dokonce jediná dvojice, je to tak ?

Byli jsme jediná smíšená dvojice, ale jinak dvojic tam bylo víc. Ve finále čtyři, v semifinále jich bylo mnohem víc. Ale když už jsi narazil na ta pravidla, tak podle nich jsme ani dvojice nebyli! Byli jsme vedení jako Pole dancerka (Lenka) a já jako její „taneční rekvizita“. Ono totiž dvojice v Pole dance znamená že dva lidi spolu dělají prvky na jedné tyči, nebo synchronizovaně na dvou. Kdybychom jsme se tak zapsali, já bych dostával bodové srážky za to, že nejsem na tyči. Upřímně ani nevím jak nás hodnotili, ale byl bych opravdu moc rád, kdyby tenhle styl Pole dance byl takový náš malý autorský počin 🙂

Na vítězné vystoupení Lenky a Pavla se můžete podívat tady:

Ještě jednou gratuluji k prvnímu místu. A teď něco o obecnějšího. Když tě tak člověk vidí na jevišti, nemůže ho nenapadnout: věnuješ se kromě baletu i nějakému silovému sportu ? Třeba vzpírání nebo kulturistice…

Abych pravdu řekl, tak na nic jiného než na divadlo, učení, pole dance a přítelkyni čas nemám. Žádný silový sport nedělám. To, že člověk od malička trénuje 6-8 hodin denně, mu tu hezkou postavu udělá…

Vím že vedeš kurzy baletu pro veřejnost v Centru Tance, myslíš že amatérští zájemci o tanec mají v Brně dost možností k vyžití ?

Co se týká komerčních stylů tance, určitě, ale když jde člověk víc po té kvalitě a kráse, chce se třeba naučit moderní techniku Graham, musí už bohužel do Prahy.

A co jiné taneční styly ? Moderna, jazz, muzikál, street , hip hop nebo třeba swing… Věnuješ se některému z nich ? Nebo některé z nich vyloženě nemáš rád ? 🙂

Samozřejmě jako profesionální tanečník umím různé styly moderního tance, neoklasický balet, lidovky, trochu jazzu – vlastně všechno co jsem se učil na konzervatoři, ale kdyby ses mě zeptal třeba na break dance, hip hop a podobné styly, tak ty neumím. Obdivuji je, chtěl bych se je naučit, ale času je málo a jak se říká „člověk žije jen jednou“.

Protože se i já věnuji tanci a u Pavla jsem byl na čtyřdenní letní škole, chodím pravidelně na modernu a na jazz, tak samozřejmě vidím že v tanečních sálech je absolutní převaha děvčat, pokud tam vůbec nějací kluci jsou. A také vím že mužů – tanečníků – je nedostatek a sám bys na pololetní vystoupení Centra Tance nějaké potřeboval. Co bys vzkázal mužům – potenciálním tanečníkům, nebo tanečníkům jiných stylů ?

No, ať se toho nebojí a jdou tančit. Pomůže jim to nejen zdravotně, ale hlavně i s atraktivitou. Když chlap umí tancovat a může říct sám o sobě ze je tanečník, má u ženské hned několik bodů k dobru… Anebo se mýlím?

Jak se ti líbí nový park před Janáčkovým divadlem ?

Park vypadá hezky, určitě to divadlu pomůže nejen s návštěvností, ale abych pravdu řekl, ještě jsem si nenašel čas na to si ho projít, podívat se na tu moderní „kašnu“ takže vlastně pořádně nevím.

Na jaká další představení, kromě již zmíněného Louskáčka, bys ještě chtěl případné čtenáře pozvat (nejlépe na ta, ve kterých sám vystupuješ 🙂 ) ?

Na všechna. Nejen protože ve všech vystupuji, ale hlavně proto, že náš repertoár je opravdu krásný a není představení o kterém bych mohl říct, že ho nemám rád…

Děkuji za rozhovor.

Já děkuji za zájem o rozhovor!

Na závěr bych rád zmínil své webové stránky: www.pavel-kolar.eu a stránky přítelkyně, na kterých si čtenář může objednat naši vítěznou choreografii pro svoji akci (ples, firemní večírek, párty atd.): www.eleanorpoleshow.cz.

Stejně jako na loňském ročníku jsem se i letos soustředil hlavně na workshopy. Byl jsem zvědav jak a co učí ti slavnější lektoři… Přihlásil jsem se hned na tři master classy. První ,hned ráno, byla Qaša, o které jsem se na blogu už zmiňoval v článku o jazz dance. Pár dní před workshopem sice Qaša změnila styl na „contemporary„, ale to myslím nebylo tak podstatné. Hodina byla rychlá a náročná, jak se u master classu dá předpokládat, ale myslím že taneční variaci stíhalo jen pár lidí z davu. Bohužel bylo tak narváno, že jsme se tak tak vešli a jelikož jsem byl až na kraji, občas jsem skončil u baletní tyče a dál už jsem nemohl… Ani dělení na dvě skupiny situaci úplně nevyřešilo, nehledě k tomu, že při dělení na skupiny se část tanečníků vlastně jen zadarmo fláká… Až na tohle se mi hodina líbila, Qaša je určitě schopná i charismatická lektorka a samozřejmě i choreografka a tanečnice.

Následující Workshop probíhal pod vedením mexického lektora Fernanda Domingéze. Nevím jestli to bylo jen tím, že Qaša měla hodinu hodně dynamickou a pak mi Fernando připadal pomalejší ve srovnání s ní a nebo skutečně není všechno zahraniční zlato, co se třpytí a my v Česku máme lepší lektory. Tím ovšem nechci říct, že by jeho hodina byla vedená špatně, nebo že by Fernando byl špatný tanečník nebo pedagog, i závěr jeho taneční variace už byl trochu náročnější, ale ta předchozí hodina měla podle mého názoru o dost větší šťávu.

No a já jsem byl už taky vyšťaven a propocen 🙂 takže jsem se odebral užívat si tanečního veletrhu jako divák. Potkal jsem pár známých z tanečních studií, některé z nich v roli pořadatelů, brigádníků – prodavačů a podobně. Trochu mi dělalo problém najít jeviště, kde se něco děje. V pavilonu B bylo největší pódium, kde se odehrávaly větší akce, ale hlavě všude kolem byla hlava na hlavě. Právě se chystal „flashmob“ (skupinový tanec i s diváky) s Geňou Genzerem z Novy (i když na to nevypadá, vystudoval taneční konzervatoř !). Na mě až příliš velký spektákl, proto jsem se radši přesunul na Theatre Stage (divadelní jeviště), kde právě začínalo společné vystoupení tanečních skupin moderny – Taneční divadlo Bralen z Bratislavy a skupiny Maximvs Davida Strnada. A dobře jsem udělal. Hodina a půl pestrých choreografií s výrazem i myšlenkou, technicky výborně provedené… Prostě nádhera. A protože mám už i nějakou tu taneční zkušenost za sebou, i když jen jako hobby tanečník, obdivoval jsem kromě technického provedení také paměť tanečníků… Já mám problém pamatovat si tříminutovou choreografii a oni tady předvedli pásmo o devadesáti minutách… bravo !

Dance Life Expo 2014

Pak jsem hledal, hledal, až jsem našel přednášku na téma „pitný režim a doplňky stravy pro sportovce“. Možná to zní nudně, ale pár výživového poradce a poradkyně mluvili fundovaně a zajímavě a ochotně odpovídali na všetečné dotazy (neprávem) skromně obsazeného minihlediště. Po nich následovaly na témže místě ukázky moderny Taneční Konzervatoře Brno, ale to už jsem se pomalu opět přemisťoval do classic & modern studia na můj poslední workshop s výše zmíněným Davidem Strnadem – jazz dance. A byl to pro mě zlatý hřeb večera. Davidova hodina měla neskutečnou atmosféru, lektor sršel vtipem, který přitom prokládal vážnými myšlenkami z tanečního a divadelního života, ale samozřejmě že se hlavě tancovalo 🙂

Trochu mě mrzí, že jsem vlastně nikde nenašel žádné vystoupení streetařů nebo třeba orientu. Ale celá akce trvá tři dny a další vystoupení a workshopy se konají ještě v neděli.

Takže se opět těším na DLE 2015.

Ročníková práce studentky JAMU… a to jsem dodatečně zjistil, že autorka celého projektu, Zuzana Vrajíková, je pro mě již známá tvář z tanečního studia No Feet. A nebo z Centra Tance ? Možná z obou…

Brněnské divadlo „Na Orlí“ bylo našlapáno k prasknutí. Nebyl jsem tam od začátku, trefil jsem se akorát do přestávky před kategorií moderní tanec – skupiny 11-15 let. Pozdravil jsem se s několika dalšími známými a zaujal místo na boku hlediště vstoje u opony, abych mohl fotografovat. Úroveň tanečníků, stejně jako celé akce, byla velmi vysoká, přestože neproběhlo žádné vyřazovací předkolo. Jak sama autorka projektu v programu uvedla, akce přerostla v něco mnohem většího, než původně organizátoři čekali. Napadlo mě srovnání s komerční soutěží So You Think You Can Dance . Talentovaných tanečníků máme v České republice opravdu mnoho a přitom nemají kde uplatnit svoje umění. A právě soutěž Naruby tuto mezeru tak trochu vyplnila, o čemž svědčí i to, že se sem sjeli tanečníci ze všech koutů republiky.

Kromě vlastní zvědavosti mě na akci přitáhla i účast dvou tanečních skupin, kam jsem byl v minulosti… ehm… oficiálně přizván na konkurz 🙂 což jsem, sice polichocen, ale zdvořile odmítl se slovy, že „až v příštím životě“… Byla to skupina Klam! pod vedením Anety Kamenské, mojí lektorky z Centra Tance Brno, a skupina ALA ART Aleny Zolákové, která bývala lektorkou tamtéž. Pro obě skupiny to byla vůbec první soutěž od svého založení, takže jsem jim v duchu držel palce (ale to já stejně všem). Holky si určitě ostudu neudělaly. Cenu sice v kategorii skupin nezískaly, ale myslím že o ty ani tak v této soutěži nešlo. Nakonec se zaslouženého druhého místa v sólových vystoupeních moderního tance dočkala alespoň Barbora Březinová z ALA ART – nadějná umělkyně o které myslím ještě v budoucnosti uslyšíme. Bylo vidět, že jeviště je prostor, kde se cítí jako doma a že do tanečního výrazu dává úplně všechno. Na třetím místě se pak umístila Tereza Blahušová ze skupiny Klam!. První místo si vybojovala „Soldier Woman“. I když hlavní kritérium pro hodnocení nebylo, podle slov poroty, technické provedení tance, rozhodně pro vítězku byla skvěle zvládnutá technika s akrobatickými prvky v tomto případě velká výhoda.

Příliš jsem nezáviděl porotě, která po ukončení bloku jedné každé kategorie musela během několika minut rozhodnout a udělit ceny. A výborní byli všichni bez výjimky.

Kdo se mi líbil nejvíc opravdu nemohu říct. Jedno vystoupení lepší než druhé a každé přitom jedinečné a originální. I když oficiálně se soutěžilo v kategoriích klasika (balet) na moderní hudbu a moderní tanec na klasickou hudbu, styl nebyl úplně vyhraněný a tak jsem mohli vidět v kategorii moderního tance třeba i jazz nebo step, baletní čísla zase občas přecházela do moderny.

Neuniklo mi, že většina cen putuje na severní Moravu. O dalších jménech, městech a tanečních školách se nemá cenu rozepisovat. Kromě toho že si je nepamatuji, tak konečné pořadí se jistě brzy objeví na oficiálních stránkách soutěže.

O naprosté nenasycenosti zájmu amatérské taneční veřejnosti o moderní tanec svědčí i to, že již za týden je na brněnském výstavišti další taneční megaakce „Dance Life Expo“ a přesto bylo na jevišti i v hledišti plno. A také si myslím že by o podobné akce mohla projevit zájem například televizní stanice ČT Art… Třeba se dočkáme při druhém ročníku.

Oficiální  sestřih ze soutěže:

A toto byla věcná cena za druhé místo 🙂 :

Asi je to nějakou zvláštní taneční geopatogenní zónou pod Brnem, nebo čím, ale vypadá to, že ať v Brně uspořádáte jakoukoliv taneční akci nebo kurzy, budete mít neustále nabito a budete muset odmítat další zájemce pro zcela naplněné kapacity… Zítra zahajuje nová taneční soutěž „Naruby“ první den zcela vyprodaných workshopů a v sobotu 1.11.2014 pak bude vlastní soutěž, na kterou se přihlásilo 250 tanečníků z celé republiky, kteří se divákům předvedou v celkem šedesáti vystoupeních skupin i sólistů ! Vzhledem k tomu, že tato akce je původně jen ročníková práce studentky JAMU a že hned příští víkend se koná taneční veletrh Dance Life Expo, nezbývá než před organizátory hluboce smeknout a také jim držet palce… Vstupné – zdarma !

Kromě již zmíněného třetího ročníku DLE navíc v neděli 9.11. proběhne veřejná taneční akce s veletrhem nesouvisející – Dance for Kidness (Tanec pro laskavost) – I když se nejedná o akci pouze brněnskou, ale celosvětovou:

V neděli 2.11. v 17:30 nebo v pátek 7.11. v 19:00 hod. v Centru Tance v Brně na Václavské 6 (určitě se konají i jinde v republice) se můžete zúčastnit nácviku na vlastní taneční produkci, která se uskuteční ve 13:00 na náměstí Svobody (nácviky zdarma !).

Brno se nám na podzim skutečně pěkně roztancovalo, další akce: Festival Natřikrát !

Mám na mysli hlavně styly tance o kterých jsem tu již psal .

Blíží se taneční soutěž Naruby , v pátek a v sobotu 31.10. a 1.11.2014 – zkráceně řečeno, soutěž spočívá v tom, že klasický tanec/balet se bude tancovat na moderní hudbu a naopak moderna/contemporary na klasiku. V rámci soutěže budou i workshopy pro veřejnost, ale jsou již vyprodány 🙁 Soutěž samotná bude probíhat v Divadle na Orlí.

Další velká akce se řítí do Brna a to je třetí ročník tanečního veletrhu Dance Life Expo. Na druhém ročníku jsem byl a tento si také nenechám ujít. Doufám že mi do toho nic vážného nepřijde. Především se těším na workshopy. Minule jsem si dal tři hodiny v kuse – muzikál, modern jazz a modernu (mimo jiné z praktických důvodů – nemusel jsem se po každém workshopu převlékat 🙂 ). Letos se zatím nemůžu rozhodnout, které workshopy zvolit… Dance Life Expo probíhá v rámci veletrhu Sport Expo.

Co se týká tancování moderny a jazzu pro veřejnost – v Centru Tance v Brně zbyla z moderny už jen jedna jediná hodina týdně a jazz zanikl úplně, po odjezdu lektorky do zahraničí 🙁 Ale je tu ještě DashDance, baletní škola Baláž, taneční škola Victoria, studio No Feet (step, street, jazz), Flameco Emma (jazz) a tuším že ještě něco nového vzniká. Necháme se překvapit.

Pokud by někdo věděl o dalších kurzech moderny a jazzu v Brně, piště prosím do komentářů…

Toto je můj první PR článek 🙂 , psáno pro blog na www.seslosti.cz :

Možná čekáte že tady budu básnit o tom, jak jsem se v dětství věnoval gymnastice nebo že moje maminka byla baletka v národním divadle nebo něco podobného. Ale kdepak. Tancování na mě číhalo někde v skrytu pěkně dlouho. Trvalo mu to hodně přes čtyřicet let, než si mě konečně našlo. Kdysi na střední škole jsem sice do tanečních chodil, ale „flákal“ jsem to. Radši jsme tenkrát chodili se spolužáky do kina…

Ovlivnily mě dvě zcela nesouvisející věci. První bylo cvičení. Věnoval jsem se různým formám jógy, pilates a podobně. Jedna moje lektorka byla původní profesí baletka a také taneční pedagog a někdy si tanečními prvky cvičební hodinu obohatila. Sice mi to ze začátku vůbec nešlo, ale bavilo mě to 🙂

Druhý vliv byla – Jarmila 🙂 – z Prima Party. Když jsem s Prima Partou byl poprvé (bylo to na chatě Kurzovní v Jeseníkách) nejdřív jsem se jenom rozkoukával. Na večerní diskotéce mě Jarmila vyzvala k tanci. No a když vás vyzve sama šéfová, tak to se prostě nedá odmítnout. A tak jsem statečně „šlapal zelí“. Ale jsem také amatérský muzikant, takže cit pro rytmus mám a něco jsem přece pochytil tenkrát při cvičení ve fitku a tak jsem se rychle osmělil a začal si to užívat.

Všechno vyvrcholilo na hudebně uměleckých workshopech, kde jsem se, trochu i ze zvědavosti, kromě lekcí zpěvu a kytary přihlásil i na obor „výrazový tanec“. Chytlo mě to tak, že ihned po návratu domů jsem začal pátrat, kde bych v tom mohl dál pokračovat. Nyní třetím rokem chodím do dvou tanečních studií na „modernu“ (contemporary dance) a jazz dance a zkusil jsem si i pár lekcí swingu a dokonce i klasického baletu.

Na turistických pobytech s Prima Partou se těším na večerní diskotéky stejně jako výlety. Někdy se do tance zaberu tak, že jsem mírně upozorněn, že nejsem na parketu sám (a přiznávám, že na to občas skutečně zapomenu).

Tanec ve mně otevřel něco, o čem jsem do nedávna neměl ani tušení. Uvolnily se emoce, které byly uvnitř skryty a zatím neobjeveny. Co všechno pro mě tedy tanec znamená? Naplnění, relaxace, zábava, udržování kondice a pohyblivosti, koníček a snad i trochu umění… Protože jsem člověk renesanční a když se začnu zajímat o nějaký nový obor, snažím se jít tak hluboko, jak to jen jde. Takže jsem díky tanci získal nové přátele a setkal se s velmi zajímavými lidmi. Například s mistryní světa ve stepu, zatancoval jsem si fragmenty z muzikálu s autorkou choreografie přímo z divadla a dokonce se mihnul s taneční skupinou na televizní obrazovce…