Tedy jazzový tanec se vyvinul z mnoha různých vlivů a směrů. Prapůvod má někdy v přelomu 19. a 20. století v afroamerické komunitě otroků (New Orleans). Jak název napovídá, tancoval se na tehdejší jazzovou hudbu a od třicátých let 20. století se začal prosazovat jako výrazový prostředek v divadlech,

zejména v kabaertu a v muzikálu, především v USA (divadlo Broadway, New York), zatímco v Evropě se v té době vyvíjel moderní tanec. Jazz dance se rozšířil do Evropy až v 50. letech 20. století díky vlivu americké kultury po Druhé světové válce. Hlavním vlivem zde bylo pravděpodobně uvedení muzikálu West Side Story. K původním afroamerickým variacím (jazzový krok, vlny, izolace pohybů částí těla…) se poté připojily i prvky z klasického baletu (piruety, chainé, passé, skoky…), stepu a společné prvky lze nalézt i ve swingu (kick-ball-change, slide…) a převážně vtéto spojené formě známe jazz dance dnes. V současnosti je ovyklé že se jazz tancuje i na ne-jazzovou hudbu jako například pop nebo rock (viz např. film Center Stage –  Tanec s vášní).

Spojením jazz dance a moderny který se tancuje na pomalou, romantickou hubu vznikl styl „lyrical jazz“ nebo dynamičtější „contemporary jazz“ (představitelka tohoto stylu v ČR je např. Leona „Qaša“ Kvasnicová).

Základy jazz dance položil Jack Cole, významný popularizátor a moderní divadelní a filmový choreograf druhé poloviny 20. století byl zejména Bob Fosse.

V Brně chodím na jazz dance do tanečního studia No Feet (vyučuje se tu i step a street…), dalším studiem, které se jazzu věnuje je Centrum Tance.

Jak jsem už v jednom z předchozích článků slíbil, budu se zde zabývat i rozdělením druhů moderního tance. Po jednom příjemném večerním rozhovru s dlouholetou lektorkou a tanečnicí „moderny“ u které jsem se před čtyřmi lety poprvé s moderním tancem seznámil, jsem se dozvěděl zhruba tohle: pojmy moderní tanec (zkráceně „moderna“), contemporary dance (česky „současný tanec“), scénický tanec a výrazový tanec vyjadřují jinými slovy totéž. Jedná se o různé názvy stejného tanečního stylu, které se mění podle momentální módy.

Následující popis je už moje vlastní interpretace, pokud se na tyto stránky někdy někdo podívá, připomínky v komentářích vítám 🙂 Počátky moderního tance spadají do přelomu devatenáctého a dvacátého století jako odpověď na jistou upjatost a strnulost klasického baletu. Předvádí se zpravidla ve skupinové choreografii nebo sólově. Vychází sice z baletu, ale je mnohem volnější co se týká provedení jednotlvých pozic a pohybů a více se oproti baletu taneční prvky odehrávají také na zemi (vleže, v sedě, v kleče…). Baletní kreace jsou zde obohaceny o prvky z rytmické a moderní gymnastiky, akrobacie, jógy, muzikálového a jazzového tance, domorodých tanců, ale i z divadelního herectví, zejména pantomimy (odtud „výrazový“). Moderní tanec ovlivnilo mnoho tanečníků, choreografů a lektorů a podle míry zastoupení výše popsaných prvků vzniky i různé taneční směry a školy. Nejvýznamnějšími modernisty byli Rudolf von Laban, Martha Graham, José Limon, Isadora Duncan, Lester Horton a v Českých zemích v dobách socialismu paní Jarmila Jeřábková (na Wikipedii překvapivě chybí české heslo, asi to napravím).

Moderní tanec se předvádí v divadlech, jako předtančení na různých kulturních akcích a také na různých soutěžích a přehlídkách. Provozují jej také taneční studia jako volnočasovou sportovně uměleckou aktivitu pro zájemce z řad veřejnosti (tedy i pro mě 🙂 ). Hojně je zastoupen například i v televizní reality show So You Think You Can Dance.

Z moderích tanců se vyvinuly i nové cvičební styly fitness jako Prort De Bras, Spirals, Dance Jóga, Fitbalet nebo Fitjazz.

Od jedné z lektorek v tanečním kurzu jsem se kdysi dozvěděl o existenci televizní reality show s názvem „So You Think You Can Dance“ – „Tak ty si myslíš, že umíš tancovat“ (například na Google či Youtube k nalezení i podle zkratky SYTYCD). Jedná se vlastně o obdobu X-Factoru, jenže tady se nezpívá, ale pouze tancuje. Soutěž vyhlašuje americká televizní stanice Fox. Podobně jako X-Factor se soutěž pořádá i v jiných zemích, nikoli však v ČR. Nejbližší show tohoto formátu je k vidění v Polsku. V prvním kole předvede tanečník porotě svůj nejčastěji sólový, ale i párový nebo skupnový výstup. Stylově je tanec témeř neomezen, tancuje se balet, jazz dance, contemporary, street, hip hop, step, společenské tance… Pokud se tříčlenné porotě tanečník hodně líbí, pošle jej rovnou do užšího výběru v Las Vegas, pokud váhá a chce dát performerovi ještě šanci, následuje ještě jedno kolo „choreography“, kdy při skupinovém tanci na předepsanou choreografii porota vybírá další finalisty a ty méně zdatné vyřazuje. Oproti X-Factoru je zde cítit mnohem silněji a kolegiálněji provázaná taneční komunita, kdy si jeden druhému nezávidí a všichni tanečníci se vzájemně podporují. Vždyť dopředu ani neví s kým pak budou třeba v semifinále tancovat. Tady je vzájemná důvěra klíčová a při akrobatických prvcích může jít někdy i o život…

[embedyt]http://youtu.be/KbdgAo-e7YY[/embedyt]

Ale zpět k tomu, proč jsem nadepsal článek dívčím jménem. SYTYCD nesleduji pravidelně, ale když mi na Facebooku vyskočilo okno s videem a česky znějícím jménem, zpozorněl jsem: „Where are you from…?“ „I am from the Czech Republic…“ – wow… charismatická Jana z Děčína se dostala až sem. A nejen to. Svým výkonem ve free stylu kombinovaného z hip hopu, electric boogie (tanec připomínající animovanou figurku, animation) a krump přesvědčila porotu k přímé cestě do Las Vegas a stala se okamžitě miláčkem publika. Nakonec bohužel nedosáhla na TOP20 a první diskuse pod zveřejněným seznamem dvaceti finalistů zněly: „Kde je Jaja ?“, „My chceme Jaju“… Už samo semifinále je ovšem obrovským úspěchem a myslím že Jaja udělala pro propagaci České republiky víc než všichni politici za psledních dvacet let dohromady, nehledě k tomu že, po takové prezentaci v (pravděpodobně) nejsledovanější taneční show na světě, dostane v jakémkoliv tanečním studiu okamžitě práci jako lektorka (spíš se o ni budou přetahovat) a nebude mít problém se zúčastnit třeba natáčení videoklipu v taneční company nebo i sólově s kteroukoliv hudební hvězdou… Aspoň myslím 🙂

Od střední školy hraju na kytaru, posledních 14 let hlavně blues, k tomu foukací harmoniku, pár měsíců se snažím škádlit piáno a s tím mě okouzlilo i boogie woogie, chodím do dvou tanečních studií na kurzy scénického tance… takže jsem nemohl nezaznamenat akci „swingová tančírna pod Petrovem“ v Brně v Denisových sadech. V altánu se nejen tancuje, ale i učí (zdarma !), bar s občerstvením k dispozici… Nedovedu si představit stylovější místo pro podobnou akci. Sklaní tanečníci a instruktoři ve stylových kostýmech, muži jsou elegantní a ženy krásné… Trochu mě ovšem děsí počet přihlášených účastníků na Facebooku, který se už přehoupl přes číslovku 800 (osm set !), přítomno ale bylo odhadem osmdesát tanečníků a další lidé posedávali kolem na lavičkách nebo jen tak na trávě. I tak byl už docela problém se při výuce charlestonu vzájemně nepokopat. Brňané prostě swing milují. Akce probíhá celé léto každé úterý od 19 hodin do půlnoci. Zhruba půlhodinová výuka začátečníků probíhá od cca 20:20, pokročilejších pak od 22:00 hod. Pořádá studio SwingWings z Václavské 6 (jo, tam jak chodím do Centra Tance a chodil jsem do No Feet, než se přestěhovali na Žlutý kopec).

V mých sedmačtyřiceti letech se mi přihodila zvláštní věc. Jednou jsem se na uměleckém táboře (chcete-li workshopech, http://www.rockovekurzy.cz) přihlásil spíš ze zvědavosti na obor „scénický tanec“ a pak… jsem mu zcela propadl. Dokonce se mi zdá, že mě baví víc než hraní na kytaru nebo foukací harmoniku, což mě vlastně docela děsí. Možná je to proto, že hrát se dá pakticky furt (viz například B.B.King, Tina Turner…), ale tanec závisí na fyzických silách a zdraví, což se s věkem obvykle zhoršuje, a tak se snažím ještě urvat co se dá. Doufám že to půjde co nejdéle. Continue reading →