K fotografování jsem se dostal když mi bylo asi 16 let. A to především kvůli mému tehdejšímu největšímu koníčku, což byl vláčky, železnice, lokomotivy… a ty bylo samozřejmě potřeba nějak zachytit – tedy vyfotit. Dodnes existuje početná skupina fotografů s tímto zaměřením (nazývaná též „šotouši“). Zpočátku byla výbava skromná (Kinofilmová Smena 8M). později přibyla zrcadlovka Zenit TTL a k ní i ruský teleobjektiv a 35mm „širokáč“ Zeiss. Jak fotit a také jak vyvolávat filmy a fotky, to se šířilo „šeptandou“ a nebo asi jediným tehdy dostupným zdrojem – z časopisu „Československá Fotografie“. Vláčky už mě tolik nebraly, začal jsem ale více cestovat a také podnikat turistické výlety a to si také žádalo záznam. Filmová technologie už byla poněkud vyčpělá a moc jsem nefotil, digitální zrcadlovky za rozumnou cenu se však na trh prodraly jak velká voda…
Nad digitálními fotoaparáty stylu „mechanická zrcadlovka se snímacím čipem“ se už pomalu stahují mraky a nastupuje éra bezzracdlovek. Vlastně se divím, proč tak pozdě. Prostě další displej uvnitř nahradí hledáček se zrcadlem. A vypadá to, že (má oblíbená) firma Nikon začíná trochu ztrácet dech. Kromě tradičního konkuenta Canon se hlásí o slovo Sony a výrobci, kteří byly doteď spíš outsidery, ale ve sféře bezzrcadlovek mají vlastně víc zkušeností – jako například Panasonic nebo Fujifilm.