Mezinárodní den tance připadá na 29.4. Česká televize společně s divadly připravily k této příležitosti speciální program. V brněnském taneční studiu NoFeet je v plném proudu stepařský festival. Dáša z Dash Dance se omluvila, protože nebude v Brně, takže nestíhá, ale MDT alespoň zaznamenala. I moje bývalá lektorka Ája ve svém skromném tanečním studiu v rámci dne tance pořádá „bláznivý“ open class. Ale nějak se nemohu dopídit toho, co nám k svátku všech tanečníků připravila firma Centrum Tance… ?
V širším okolí Brna se nacházejí dvě významné lokality s hojným výskytem bledule jarní a jako každé jaro sem vyrážejí proudy turistů obdivovat tu nádheru. Jedna se nachází mezi Vyškovem na Moravě a Křtinami – údolí Račického potoka a druhá, známější a také lépe dostupná, je v údolí Chlébského potoka u Nedvědic a tam jsem se také dnes, v první jarní den roku 2015, vydal.
Říkal jsem si, že to vezmu po modré směrem na Skorotice přes kopec, že tam nebudou lidi. No, byli 🙂 Když jsem pak sbíhal k silnici se zelenou značkou do Chlébského, zastavil jsem se na focení krásného lýkovce. A u potoka už se tao začalo bělat. Mám pocit, že bledule pomalu postupují směrem k Nedvědicím, dříve rostly hlavně v severovýchodní části údolí. Lidí a aut bylo hodně, k příležitosti kvetoucích bledulí se na začátku údolí dokonce sezónně otevírá stánek s občerstvením. Takže jsem zalehl a fotil… Až mě to přestalo bavit, zvedl jsem se a pokračoval po zelené a červené směr Kačiny a Hrádky, kde jsem odbočil na neznačenou lesní silničku směrem na Osiky. Sakryš i tady jsou lidi… Ale pojal jsem to společensky a s náhodným takysólovým turistou jsme za družného hovoru dorazili do Lomnice u Tišnova, odkud jsme šli opět každý svou cestou. Po cestě jsem fotil další jarní květiny jako plicník lékařský, podběl jarní a jaterník podléšku. A ze Štěpánovic potom vlakem domů…
Poslední zimní den, 20.3.2015, jsme byli obdařeni výjimečným astronomickým úkazem – částečným zatměním Slunce, kdy Měsíc zastínil sluneční kotouč asi ze 74%. Další podobné zatmění uvidíme až v roce 2026, takže od toho bude na dost douho pokoj 😀 Zatmění je vidět stejně tak dobře z Kraví hory (kde se nachází brněnská hvězdárna) jako z okna servrovny… Joo, já vím, na hvězdárně prodávají špeci brejle, já mám ty z posledního zatmění, ale nevím kde… Tak jsem improvizoval se starou disketou – hlavě tedy co se fotografování týče. Byla trochu zmuchlaná, takže to, co by mohla být sluneční korona není sluneční korona (která je vidět stejně jen při úplném zatmění), ale odraz slunce od toho muchlu…
Zdravím případné návštěvníky blogu a zároveň za návštěvu děkuji. Poněkud jsem v přidávání článků polevil, ale to neznamená, že bych chtěl blog nechat „vyhnít“. Myslím že ze starých příspěvků je stále co vybírat. Možná je to i ročním obdobím a počasím, že inspirace trochu vyschla, ale věřím že ne na dlouho. Další nápady se mi už v hlavě rodí.
Stále se věnuji turistice i fotografování (a přispívám do microstock fotobank).
Nedávné taneční vystoupení na večírku Centra Tance Brno dopadlo dobře a možná přijde v tomto mém oboru menší překvapení (i já se nechám překvapit…).
Stejně tak jsem nezanevřel na hudbu, i když kapelu Bluechips čeká delší odmlka, protože kapelník se chystá k chirurgickému zákroku, který ho na čas „vyřadí z provozu“…
Jak je u mě už tradicí, Silvestra jsem strávil se svou oblíbenou cestovkou Primaparta tentokrát v centru Českomoravské vrchoviny, v hotelu Podlesí u Sněžného. Vánoce byly teplé a „na blátě“, alespoň tady jsme si to trochu vynahradili. Napadl sníh. Tradičně jsme ve dne vyráželi na turistiku (Buchtův kopec, Devět skal, Dráteničky, Malínská skála…) a večer disco… Jeden večer jsme, ještě s jedním kolegou, obstarali s kytarou a se zpěvem…
Muzikanti, textaři, zvukaři, malíři, fotografové, kameramani, tanečníci… už teď je čas myslet na to, co budete dělat v červenci a můžete pár stovek ušetřit, když se přihlásíte do pozítří. Podrobnosti na oficiálním webu akce.
Na dnešní rozhovor jsem si pozval Martinu Konečnou – zakladatelku a majitelku tanečního studia No Feet, lektorku, tanečnici a mistra světa ve stepu…
Čtenáři znají určitě alespoň Ondřeje Havelku nebo Jiřího Korna a někdy je viděli stepovat třeba v televizi, takže vědí co je to step. Můžeš nám ve zkratce shrnout jeho historii, kde se step vzal a odkud přišel ?
Stepová historie je bohatá, začalo se o něm mluvit už ke konci 19. století, kdy se v Americe díky přistěhovalcům z Irska a Afriky objevil pouliční styl tance později nazvaný jako step. Stejně jako street dance se tedy objevil mezi obyčejnými lidmi, kteří se jen tak bavili na ulicích. Až později během 20. století se dostal na pódia divadel a do filmu.
Jaké bylo mistrovství světa be stepu v německé Riese, jaké bylo zastoupení České Republiky a jakých úspěchů jsme dosáhli ?
Mistrovství světa bylo i letos pro Českou republiku velice úspěšné. Češi totiž po Američanech dosáhli druhého nejvyššího počtu medailí a již po několikáté se tím zařadili mezi světové stepařské velmoce.
Jaká byla konkurence a atmosféra a jak jste byli spokojení s organizací mistrovství ?
Organizace mistrovství je jako vždy bezchybná, pořadatelé v Riese nakonec hostili soutěž tohoto typu už 18. rokem. Konkurence je rok od roku větší. Step se posouvá kupředu mílovými kroky, a to se pozná hlavně na světovém šampionátu, kde se ukáže celoroční práce všech zúčastněných. Atmosféra je ale vždy skvělá, spíše přátelská než že by panovala nějaká nevraživost.
O mistrovství světa ve fotbale, které vyhlásí FIFA, asi nikdo nepochybuje. Ale jak se pozná, že mistrovství světa ve stepu vyhlásila skutečně ta správná organizace a vyhlášené tituly jsou platné ?
Je to jednoduché. Taneční světová organizace neboli IDO má jako jediná právo vyhlašovat oficiální mistrovství světa ve většině tanečních disciplín. Pokud jsou tedy diplomy označené jejich iniciálami, není o čem pochybovat.
O tvém účinkování na Broadwayi v New Yorku se můžeme dočíst na stránkách tanečního studia No Feet, ale nedávno jsi také vystupovala i s Filharmonií Brno. Oslovili tě sami, nebo ses přihlásila na konkurz ? Bylo to tvoje první účinkování tohoto druhu ?
Ano, s Filharmonií Brno jsem zažila pro mě zcela nový typ stepové produkce. Filharmonie mě oslovila sama a poté jsme se začali domlouvat na konkrétní podobě onoho koncertu, pomáhala jsem i s celkovou dramaturgií. Byla to naprosto jedinečná zkušenost a velice ráda bych si ji někdy zopakovala.
Krátce nám teď prosím představ taneční studio No Feet. Co a kdo tam učí, kolik má sálů a kde ho najdeme ?
Taneční studio NO FEET má již sedmiletou historii. Ústředí NO FEET naleznete v Brně „na Žluťáku“, na adrese Vaňkovo náměstí 1a, kde jsou k dispozici 3 taneční sály, od září ale nově působíme také na další pobočce, a to v Komárově na Jeneweinové 37, kde jsou sály 2. Lektorů NO FEET je už více než 20 a jsou to špičky ve svých oborech. Zakládáme si ale i na zvaní nejrůznějších externích lektorů, takže několikrát do roka děláme workshopy se zahraničními i tuzemskými tanečníky.
Tanečnící z No Feet se kromě mistrovství světa také zúčastnili brněnského tanečního veletrhu Dance Life Expo, dosáhli jste i tam nějakých úspěchů ?
Ano, i na Dancel Life Expu se letos (poprvé) objevil step a v tamější pohárové soutěži jsme získali mnoho medailí. Za větší úspěch ale považuji to, že step se na veletrhu předvedl ve skvělém světle a dozvědělo se o něm mnoho lidí. NO FEET se podílelo na organizaci stepové části veletrhu a máme z něj velmi dobré ohlasy jak od organizátorů celé akce, tak od publika.
Další ročník festivalu, tentokrát už 6., se bude v Brně konat na konci dubna a opět na něm vystoupí stepové špičky. I já se na to už moc těším.
Kromě stepu, street dance a jazz dance máte v nabídce i balet pro děti, neuvažujete po otevření nových sálů v Komárově o rozšíření kurzů třeba ještě o modernu – contemporary dance ?
Contemporary a modernu zatím nemám v plánu otevírat. Není to, že by nebyl prostor nebo že bych nechtěla, naopak, tyto styly mám velice ráda, ale v Brně je v nich veliká konkurence (David Strnad, Oorphane, Dáša se studiem S lehkou hlavou, lekce se vyučují dokonce i na Masarykově univerzitě atd.), proto to zatím nechávám na nich.
Je mi známo že se kromě tancování se věnuješ i hudbě. Kde s kým a na co hraješ nebo zpíváš ?
Co se týče hudby, tak je už odmala mým velikým koníčkem, ač přiznávám, že v ní nijak zvlášť nevynikám. Od dětství jsem hrála na klavír a rekreačně na kytaru a basu, teď se věnuji už jen zpěvu. Působím s Wraa Dap Bandem Zdeňka Treblíka a s kapelou Jazzová razie, ve které zpívám a stepuji. Strašně mě to baví a doufám, že to budu moct dělat ještě dlouhou dobu.
Co bys chtěla na závěr vzkázat čtenářům ?
Ať tancují a je jedno jestli sami doma před zrcadlem, v klubu nebo na jevišti. Opravdu to není klišé, když řeknu, že je to balzám pro tělo i duši a nejlepší relax. Mluví několikaletá praxe 🙂 .
Dnes trochu vyzpovídám profesionálního tanečníka z Národního divadla Brno, který si „odskočil“ ze svého trvalého angažmá a jen tak mimochodem vyhrál (v páru s Lenkou Hůlkovou) mezinárodní soutěž v pole dance – PolEmotions, která proběhla v rámci tanečního veletrhu Dance Life Expo.
Kdy a jak tě napadlo že bys zkusil pole dance ? (pole dance – tanec na svislé tyči)
Poprvé mě to napadlo asi před třičtvrtě rokem, když jsem začal učit v Centru tance. Pak jsem to z důvodu pracovního vytížení musel posunout a reálně jsem se tomu začal věnovat asi až tři týdny před soutěží. Největší zásluhu na tom má samozřejmě přítelkyně, bez ní bych asi dodnes na (svislou) tyč ani nesáhl.
Kdo měl nápad na příběh neopětovatelné lásky mezi ježkem a veverkou ? Což mi připadá hodně originální.
Ten nápad přišel tak trochu sám o sobě, když jsme se přítelkyní (Lenkou) dohadovali o tom co bychom mohli vymyslet na přihlašovací video, tak aby to bylo originální, posunulo nás do finále, a já jsem jen tak ze srandy řekl: „No, to už můžeme rovnou natočit přihlašovací video o tom jak se veverka zamilovala do ježka a vlastně jim to nemůže klapat, když ona je na stromě a ježek na zemi…“ Oba jsme se tomu zasmáli, pak jsme se pozastavili, koukli na sebe a Léňa řekla: „Počkej, to ale není špatný nápad!“ Video jsme natočili s tím, že pokud postoupíme, tak ve finále budeme dělat něco jiného, ale nakonec nám nedalo a dotáhli jsme to do konce.
Inspirovala tě k tomu tvoje současná divadelní role v pohádkovém baletu Louskáček ? Protože i vaše soutěžní vystoupení byla vlastně pohádka…
Abych pravdu řekl, tak vůbec ne. V Louskáčkovi tančím úplně něco jiného.
Kdo navrhoval kostýmy ?
Kostým veverky, navrhla a ušila sestra Lenky, Jitka Hůlková (Bespoke design) a můj kostým (bodliny, hlava) byl půjčený z Národního divadla Brno.
Choreografie je tvoje vlastní, dělali jste ji společně s Lenkou Hůlkovou, nebo byla od někoho jiného ?:
Lenka si vymýšlela to co dělala na tyči a já zase to co jsem dělal na zemi. Choreografii společných částí jsme vymýšleli oba.
Jak jsem si pročítal soutěžní podmínky Polemotions, docela mě zarazilo, že kromě vás ostatní soutěžící tak málo využili velké volnosti v provedení vlastního vystoupení, co se týká stylu tance, kostýmů, hudby, příběhu, sólo, pár, smíšený pár…. Myslím že jste byli v soutěži dokonce jediná dvojice, je to tak ?
Byli jsme jediná smíšená dvojice, ale jinak dvojic tam bylo víc. Ve finále čtyři, v semifinále jich bylo mnohem víc. Ale když už jsi narazil na ta pravidla, tak podle nich jsme ani dvojice nebyli! Byli jsme vedení jako Pole dancerka (Lenka) a já jako její „taneční rekvizita“. Ono totiž dvojice v Pole dance znamená že dva lidi spolu dělají prvky na jedné tyči, nebo synchronizovaně na dvou. Kdybychom jsme se tak zapsali, já bych dostával bodové srážky za to, že nejsem na tyči. Upřímně ani nevím jak nás hodnotili, ale byl bych opravdu moc rád, kdyby tenhle styl Pole dance byl takový náš malý autorský počin 🙂
Na vítězné vystoupení Lenky a Pavla se můžete podívat tady:
Ještě jednou gratuluji k prvnímu místu. A teď něco o obecnějšího. Když tě tak člověk vidí na jevišti, nemůže ho nenapadnout: věnuješ se kromě baletu i nějakému silovému sportu ? Třeba vzpírání nebo kulturistice…
Abych pravdu řekl, tak na nic jiného než na divadlo, učení, pole dance a přítelkyni čas nemám. Žádný silový sport nedělám. To, že člověk od malička trénuje 6-8 hodin denně, mu tu hezkou postavu udělá…
Vím že vedeš kurzy baletu pro veřejnost v Centru Tance, myslíš že amatérští zájemci o tanec mají v Brně dost možností k vyžití ?
Co se týká komerčních stylů tance, určitě, ale když jde člověk víc po té kvalitě a kráse, chce se třeba naučit moderní techniku Graham, musí už bohužel do Prahy.
A co jiné taneční styly ? Moderna, jazz, muzikál, street , hip hop nebo třeba swing… Věnuješ se některému z nich ? Nebo některé z nich vyloženě nemáš rád ? 🙂
Samozřejmě jako profesionální tanečník umím různé styly moderního tance, neoklasický balet, lidovky, trochu jazzu – vlastně všechno co jsem se učil na konzervatoři, ale kdyby ses mě zeptal třeba na break dance, hip hop a podobné styly, tak ty neumím. Obdivuji je, chtěl bych se je naučit, ale času je málo a jak se říká „člověk žije jen jednou“.
Protože se i já věnuji tanci a u Pavla jsem byl na čtyřdenní letní škole, chodím pravidelně na modernu a na jazz, tak samozřejmě vidím že v tanečních sálech je absolutní převaha děvčat, pokud tam vůbec nějací kluci jsou. A také vím že mužů – tanečníků – je nedostatek a sám bys na pololetní vystoupení Centra Tance nějaké potřeboval. Co bys vzkázal mužům – potenciálním tanečníkům, nebo tanečníkům jiných stylů ?
No, ať se toho nebojí a jdou tančit. Pomůže jim to nejen zdravotně, ale hlavně i s atraktivitou. Když chlap umí tancovat a může říct sám o sobě ze je tanečník, má u ženské hned několik bodů k dobru… Anebo se mýlím?
Jak se ti líbí nový park před Janáčkovým divadlem ?
Park vypadá hezky, určitě to divadlu pomůže nejen s návštěvností, ale abych pravdu řekl, ještě jsem si nenašel čas na to si ho projít, podívat se na tu moderní „kašnu“ takže vlastně pořádně nevím.
Na jaká další představení, kromě již zmíněného Louskáčka, bys ještě chtěl případné čtenáře pozvat (nejlépe na ta, ve kterých sám vystupuješ 🙂 ) ?
Na všechna. Nejen protože ve všech vystupuji, ale hlavně proto, že náš repertoár je opravdu krásný a není představení o kterém bych mohl říct, že ho nemám rád…
Děkuji za rozhovor.
Já děkuji za zájem o rozhovor!
Na závěr bych rád zmínil své webové stránky: www.pavel-kolar.eu a stránky přítelkyně, na kterých si čtenář může objednat naši vítěznou choreografii pro svoji akci (ples, firemní večírek, párty atd.): www.eleanorpoleshow.cz.
Tak jsem se i já dočkal mojí účasti na „flashmobu“. Co to to je ? Původně, pokud vím, šlo o scénu z nějakého amerického filmu (název nevím, zjistím…), kde hrdina filmu zorganizoval pro svou nastávající zásnuby originálním způsobem: Domluvil se s několika desítkami kamarádů, aby nacvičili společné taneční číslo. Pak si dva milenci dali schůzku a kolem nic netušící nastávající začali postupně (zdánlivě) náhodní kolemjdoucí tvořit monumentální taneční představení.
Flashmob Brno – „zamrznutí“. Já jesem ten prostovlasý vlevo 🙂
Pak se tento druh akce začal „virálně“ šířit po celém světě. Kromě zásnubního tance se organizuje k různým výročím, někdy jako reklama (což má i své odpůrce, protože tak nebyl původně flashmob myšlen), nebo jen tak pro zábavu, důvod k uspořádání se vždycky najde 🙂 A nebo také ke „dni něčeho“. Ten dnešní se konal celosvětově k mezinárodnímu dni laskavosti – Dance for Kidness.
Flashmob nemusí být nutně jen taneční, může se jednat o hudební produkci, nebo si všichni účastníci najednou nasadí klobouk a podobně… Populární je i „zamrznutí“, kdy všichni ztuhnou v nějaké pozici. Dnešní akce sestávala právě ze „zamrznutí“ a z následného tance.
