Krátce z poslední květnové soboty roku 2014: S Klubem Českých Turistů jsem se vydal na výlet do Nového Města na Moravě – kraj který jsem si zamiloval. Už ve vlaku jsem byl jak u vytržení pohledem na krásnou pestrou krajinu s mnoha kopci, políčky, lesy, vesnicemi a sem tam s rybníčkem. Zahlédl jsem i mnoho ptáků, převážně dravců. Myslím že oblast mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Novým Městem by si zasloužila podrobnější průzkum, co se ptactva týče…

Nové Město na Moravě

Ale zpět k výletu: tentokrát se nevydáváme směrem, který je tu pro turisty (a v zimě lyžařů nejobvyklejší – tj. na sever, směr Skihotel, Fryšava, Vlachovice apod… ale naopak míříme městem na jih. Zde se napojujeme na červenou značku, které se my budeme držet celý den, i když ona nás párkrát opustí 🙂 Na rozcestníku zjišťujeme, že seznamovské mapy trasu poněkud podcenily a na rozdíl od avizovaných 20km jich máme do Skleného nad Oslavou před sebou pětadvacet (nic se neděje, trasa se dá zkrátit…). Takže vyrážíme. Hned na kraji města část z nás značku ztrácí a pokračuje po silnici. V Petrovicích ji opět nalézáme. Cesta vede střídavě po silnici a lesních a polních cestách většinou otevřenou krajinou s pěknými výhledy. Počasí je příznivé, není moc vedro a na obloze je hromada fotogenických bílých mraků. Kvete lupina – vlčí bob, kopretiny a spousta dalších květin. V Obytčově pak míjíme zajímavý kostel, který je někdy spojován se slavným jménem Santini.

Lupina – vlčí bob

Procházíme pod železničním mostem a u křížku se zastavíme na krátké občerstvení z vlastních zásob. Fotka mostu bez vlaku je jak flaška bez chlastu…. Konečně se dočkám i projíždějícího osobáku a nás pár zdatnějších pokračuje v cestě. V Ostrově nad Oslavou míjíme další Santiniho stavbu, tentokrát nikoli kostel, ale méně nápadný hostinec u silnice (dnes tam hostinec už není). Moderní restauraci pak necháme ostatním, kteří domů pojedou vlakem z Laštoviček. Les mezi Ostrovem a Skleným je vyhlášená houbařská oblast, jenže spíše podzimní, na suchohřiby… Nacházím jednoho hřiba kováře a dva sice velké, ale nepříliš vzhledné klouzky. Mrázkova louka, lesní chatová osada, závěrečné stoupání a křižovatka přes nedávno vybudovanou lesní „dálnici“ (kvůli lesní technice?, otočil by se tam i kamión s návěsem…) a v dohledu je už nádraží ve Skleném.

Kostel v Obytčově

Začíná trochu poprchávat. Slyším divné skřeky – a hele, trojice čejek chocholatých, ty nebývá vidět moc často… Na nádraží mě dobíhá ještě jeden turista, ve  vlaku se scházíme i s těmi, co nastupovali v Laštovičkách a my míříme zpátky domů do Brna.

Předpověď počasí na dnešek ještě před pár dny vypadala, že by člověk měl z domu vycházet raději v brnění, případně ve skafandru. Meteorologové slibovali bouřky a krupobití. Už ráno bylo jasné, že se naštěstí mýlili. Cesta vlakem z Brna do Ořechova (okres Žďár nad Sázavou, trať č. 250)

Ořechov

proběhla standardně a na zastávce jsme hledali místní značení naučné stezky, protože jsme chtěli jít jinudy než přes Svatou horu. Namířili jsme odhadem na polní cestu. Sice to nebyla ona, ale otevřely se nám z ní krásné výhledy na Ořechov a okolí. Nakonec jsme se i k místnímu značení probojovali a poté co jsme prošli obcí Kadolec i na červenou značku směr Dolní Libochová. Jarní příroda se probudila v plné síle. Na poli, kupodivu, žito a pšenice, žádná řepka… A všude něco kvetlo nebo zpívalo. Kytky tak dobře neznám, ale o zpěv se starali: budníček menší, budníček lesní, pěnkava obecná, kos černý, sýkora koňadra a do toho křičeli káňata lesní a strakapoudi velcí, po cestě jsme pak potali několik ťuhýků obecných a ještě pár dalších, které jsme nepoznali… Poté jsme prošli Dolní Libochovou – zajímavá obec postavená kolem břehů Dolnolibochovského rybníka. U osady Krčma jsme se rozhodli značku opustit a pokračovat k

Dolní Libochová

osadě Podmitrov po cyklostezce, abychom nemuseli brodit. Samotné brodění by tolik nevadilo, ale po bouřkách byla voda poměrně hluboká a hlavně kalná a nebylo vidět na dno. U Podmitrova přecházíme z červené značky na modrou. Do Věžné 7 km a vlak jede za 2,5 hodiny, pohoda… Po přechodu lávky jsme se ocitli v trochu tajemné obci Habří. U potoka je zde úplný konec silnice. A na návrší nad obcí starý polorozbořený statek, kde určitě straší… Restaurace a prodejna u ekofarmy už bohužel nefunguje, někdy jsem si tady koupil sýr. Škoda. Před Stříteží sněžilo… Nee, to byly kopretiny. Na louce obrovská spousta kopretin.

Nasněžené kopretiny u Stříteže

Krása. No a pak následoval závěrečný sešup lesem k železniční zastávce Věžná. Když je sezóna, rostou tu houby. Hlavně suchohřiby. Je 25. května, což je na houby dost brzy, ale touto dobou už sem tam bývají. Čest lesa zachraňuje alespoň jedna malinká okousaná holubinka a zlomená muchomůrka šedivka. Vláček – domov – to byl ale hezký den 🙂