Po více než čtyřiceti letech k nám na výstavu opět zavítal stále ten stejný (jen trochu zmodernizovaný a přelakovaný) francouzský rychlovlak TGV. Má sloužit jako propagační ukázka na podporu výstavby VRT (vysokorychlostních tratí s rychlostí nad 200 km/h) v ČR. První světovou velmocí VRT bylo (a stále je) Japonsko. V Evropě jsou VRT běžné – TGV ve Francii nebo ICE v Německu, dokonce se začíná něco rýsovat i v Polsku (před časem, po průjezdu stanicí Glucholazy, mi připadalo, že Poláci chtějí spíš železnici zrušit úplně…). Ovšem to jsou rozlohou několikanásobně větší země, než je naše malá a poměrně kopcovitá ČR. A proto mi stále vrtá hlavou, jestli by se nějaká rozsáhlejší výstavba VRT u nás vůbec vyplatila. Neboť o peníze jde vždy až v první řadě.
Ono není úplně reálné vzít pravítko, pospojovat tužkou na mapě všechna větší města a říct: „Tak a tady všude budou VRT“. Znamenalo by to všude postavit mosty, estakády, provrtat kopce tunely, o výkupu pozemků a ochraně významných ekosystémů nemluvě. Ne, nejsem proti, jen se snažím přemýšlet komplexně – v souvislostech. Když něco na papíře vypadá „cool“, ještě neznamená že je to vhodné všude a pro všechny. Pro naše podmínky mi připadá vhodnější jít spíš podobnou cestou jako Rakousko. Tedy kde to jen trochu jde, zrekonstruovat stávající hlavní tratě na 200 – 250 km/h a úplně nové VRT, zcela oddělené od současné železniční sítě, spíše nestavět. Ale mohu se mýlit…