Akce s názvem Rockové kurzy existuje již osmnáctý rok a letos jsem se jí zúčastnil již čtvrtý rok po sobě. Celý název zní „Rockové kurzy a Letní umělecká dílna“ od odby, kdy k hudebním oborům, jako jsou kytara, klávesy, baskytara, bicí, zpěv, tvorba hudebních textů nebo zvukařina přibyly i obory nehudební – kresba a malba, tvorba šperku nebo (můj nejoblíbenější) scénický tanec. Rockové kurzy (dále jen RK) to je deset dní nabitých workshopy, kdy se hraje, zpívá, maluje, fotí, tancuje a po večerech debatuje a také hraje na

Rockové kurzy

terase až do brzkých ranních hodin. Pro účastníky (důvěrně se jim říká „kurzáři“) není problém si popovídat a zajamovat s muzikanty z první ligy – třeba s perkusistou od Čechomoru, vokalistkou od Kamila Střihavky, klávesistou od Felixe Slováčka nebo kytaristou z „Uvolněte se prosím“, který si zahrál v kapele i s Karlem Gottem 🙂 Atmosféra je nepopsatelná, to se prostě musí zažít… A tak zatímco někteří muzikanti svou účast na kurzech zkracují, protože mají „kšeft“ s kapelou, já to dělám obráceně. Oznámím kapelníkovi, že jsem na RK, takže proto nemůžu hrát na našem koncertě, jehož termín se kryje s RK. Slovo „rockové“ je třeba brát hodně s rezervou, stylově nejsou workshopy omezeny. Lektoři na úvodním a závěrečném jamu předvádějí skladby spíše ze škatulek „jazzrock“ a „fusion“, při kterých se lektor basové kytary Honza Tulenko často utrhne při hře ze řetězu při prezentaci kusů od Marcuse Millera a lektor kytary a autor celého projektu – kytarista Honza Militký – jen v pozadí sekunduje lehkým doprovodem s ostatními členy lektorské kapely 🙂

Do letošního roku se workshopy odehrávaly v penzionu Brněnka ve Velkých Losinách v krásném kraji pod Jeseníky. Když jsem sem přijel poprvé v roce 2011, zažil jsem dejavu – vlastně tu nejsem poprvé! Vždyť tady jsem už byl. Někdy před osmatřiceti lety… na soustředění s dětským pěveckým sborem. V paměti mi z té doby uvízly jen dvě věci: Velké Losiny a dřevěné chatky za ubytovnou. Ty chatky… jo, v těch jsme přece tenkrát bydleli! Je

zámek Velké Losiny

vidět, že tohle místo je prostě nasáklé múzami už z dávné minulosti. Že by v tom měli prsty duchové upálených čarodějnic? A nebo se naopak tímto způsobem kají jejich kati? Ale čarodějnice se zde již neupalují. V losinském zámku vám průvodce poví, jak to tenkrát bylo. Ruční papír se tu však vyrábí stále. Můžete si jej i v prodejně vedle muzea papírnictví koupit. Ve Velkých Losinách byly RK bohužel naposledy. Příští rok se stěhují na Šumavu. Dříve bývaly u Prachatic, teď budou pravděpodobně v Domažlicích.

Co se týká hudebních oborů, workshopy nejsou příliš vhodné pro ty, kteří nikdy na nic nehráli (snad s výjimkou oboru „perkuse“). Pokud jste v životě nedrželi (například) kytaru v ruce, tak se tam tam na ni z nuly skutečně hrát nenaučíte. Ale pokud už chvíli na něco hrajete, můžete tu načerpat inspiraci, rozšířit si obzory, odbourat zlozvyky nebo prostě navázat nová přátelství. U nehudebních oborů to však zpravidla možné je. Sice se z vás přes noc nestane Picaso ani Harapes, ale něco se naučíte a možná vás chytne něco, o čem jste předtím neměli ani tušení, tak jako mě chytil tanec.

No a já jako vášnivý pěší turista a milovník Jeseníků jsem si neodpustil několik výletů. Hned v neděli dopoledne jsem se vydal na okružní výlet přes Rapotín, Kamenitý kopec a Maršíkov

z ranní procházky

zpátky k Brněnce. Přes den už pak v týdnu moc času nebylo, tak jsem to vyřešil ranními procházkami před snídaní – celkem tři vycházky od Brněnky přes hotel Diana na kótu „Prameny“ a zpět, každá celkem 8 km. A v pátek se mi povedlo utrhnout na půldenní výlet na Vřesovou studánku a Červenohorské sedlo. A konečně jsem si tak projel i celou želeniční trať ze Šumperka až do Koutů nad Desnou…

Tentokrát jsem si kromě mých tradičních oborů zpěv a tanec vzal i „kresbu a malbu“ kvůli rozšíření obzorů a také kvůli lektorovi Trigovi, což je velký srandista a zajímavý a kreativní člověk (to se ovšem dá říct o všech lektorech RK). Škoda, že jsem tam nechal moje dva výtvory – abstraktní obraz s hudební témaikou a komiksové auto v ulicích Detroitu, když to ještě bylo „rock city“ (jak zpívá skupina Kiss) a nikoli ghost city jako dnes…

Celá akce končí tradičně závěrečným vystoupením jednotlivých oborů (akce je veřejná) a prezentací libovolných hudebních i jiných seskupení. Obor „tanec“ byl bohužel zastoupen tak

Kraken blahopřeje…

skromně, že naše choreografie ani oficiálně prezentována nebyla 🙁 Na zpěvácké vystoupení jsem si vybral skladbu Dreamer od Ozzyho Osbourna a myslím že se mi povedla, jak jsem usoudil z reakcí publika. Stejně tak při vystoupení volných formací s podporou dalších muzikantů i prezentace Černé růže od Kamila Střihavky a na závěr jsem si dal Led Zeppelin na foukačku.

Tady zpívám Střihavku s kapelou:

[embedyt]http://youtu.be/cPo_-wPGknI[/embedyt]

To, že tady napíšu, že RK přišel popřát k osmnáctinám i mimozemský Kraken, to vám opravdu nic neřekne, pokud nejste na místě a nevidíte to na vlastní oči. Podobně jako Vánoce v červenci i s padajícím sněhem, ty jsem tu už taky zažil…

Jsem opravdu zvědav na příští ročník v Domažlicích. Změna je to veliká, ale jak praví klasik: změna je život…