Author Archives: Milan

Z Ořechova do Věžné

by

0

Předpověď počasí na dnešek ještě před pár dny vypadala, že by člověk měl z domu vycházet raději v brnění, případně ve skafandru. Meteorologové slibovali bouřky a krupobití. Už ráno bylo jasné, že se naštěstí mýlili. Cesta vlakem z Brna do Ořechova (okres Žďár nad Sázavou, trať č. 250)

Ořechov

Ořechov

proběhla standardně a na zastávce jsme hledali místní značení naučné stezky, protože jsme chtěli jít jinudy než přes Svatou horu. Namířili jsme odhadem na polní cestu. Sice to nebyla ona, ale otevřely se nám z ní krásné výhledy na Ořechov a okolí. Nakonec jsme se i k místnímu značení probojovali a poté co jsme prošli obcí Kadolec i na červenou značku směr Dolní Libochová. Jarní příroda se probudila v plné síle. Na poli, kupodivu, žito a pšenice, žádná řepka… A všude něco kvetlo nebo zpívalo. Kytky tak dobře neznám, ale o zpěv se starali: budníček menší, budníček lesní, pěnkava obecná, kos černý, sýkora koňadra a do toho křičeli káňata lesní a strakapoudi velcí, po cestě jsme pak potali několik ťuhýků obecných a ještě pár dalších, které jsme nepoznali… Poté jsme prošli Dolní Libochovou – zajímavá obec postavená kolem břehů Dolnolibochovského rybníka. U osady Krčma jsme se rozhodli značku opustit a pokračovat k

Dolní Libochová

Dolní Libochová

osadě Podmitrov po cyklostezce, abychom nemuseli brodit. Samotné brodění by tolik nevadilo, ale po bouřkách byla voda poměrně hluboká a hlavně kalná a nebylo vidět na dno. U Podmitrova přecházíme z červené značky na modrou. Do Věžné 7 km a vlak jede za 2,5 hodiny, pohoda… Po přechodu lávky jsme se ocitli v trochu tajemné obci Habří. U potoka je zde úplný konec silnice. A na návrší nad obcí starý polorozbořený statek, kde určitě straší… Restaurace a prodejna u ekofarmy už bohužel nefunguje, někdy jsem si tady koupil sýr. Škoda. Před Stříteží sněžilo… Nee, to byly kopretiny. Na louce obrovská spousta kopretin.

Nasněžené kopretiny u Stříteže

Nasněžené kopretiny u Stříteže

Krása. No a pak následoval závěrečný sešup lesem k železniční zastávce Věžná. Když je sezóna, rostou tu houby. Hlavně suchohřiby. Je 25. května, což je na houby dost brzy, ale touto dobou už sem tam bývají. Čest lesa zachraňuje alespoň jedna malinká okousaná holubinka a zlomená muchomůrka šedivka. Vláček – domov – to byl ale hezký den 🙂

Husky Sloper černá 45l lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Tancování v televizi… !

by

0

Je to sice jen takový krátký prostřih a v záři reflektorů se tam těžko hledám, ale v pořadu „Tečka páteční noci“ na stanici ČT Art jsem se mihnul v oboru „scénický tanec“, když Honza vykládá o letních uměleckých workshopech „Rockové kurzy“ , kteroužto akci doporučuji všem, kdo mají tvořivého a jinak uměleckého ducha.

Viz z archivu ČT Art – Tečka páteční noci v čase 30:39-31:00. I když v originále jsme tancovali na Apocalypticu…

Jsem umělecky vytížen…

by

0

Práce mě od uměleckých aktivit vyloženě zdržuje. Včera zkouška v Centru Tance (v Brně nám zrušili pololetní večírek, prý jeden o Vánocích stačí. V Praze a v Plzni si ho nechali), dnes zkouška s Opůlpáté Blues, zítra zkouška s Bluechips, pozítří zkouška v tanečním studiu NoFeet a v pátek hraní s Opůlpáté Blues v Dělnickím domě v Brně Líšni. O víkendu se snad budu chvíli flákat a třeba si najdu čas na sepsání dojmů a setřídění fotek z pobytu v Českém ráji o květnovém prodlouženém víkendu… O projektech s osmibitovmi mikropočítači a mikrokontroléry, na které padá prach, ani nemluvě….

Fotografování

by

0

Fotit jsem začal především kvůli jednomu z mých největších koníčků, železnici (dnes už nadšení trochu vyprchalo…). V začátcích jsem používal kinofilmový přístroj Smena 8M a po našetření financí k němu přibyla zrcadlovka Zenit TTL. A také vlastní fotokomora v koupelně. Jo, kdo nezažil, neuvěří. To byly časy. Fotky byly někdy upatlané, někdy neostré, někdy obojí, ale ten pocit, že jste si to všechno udělali sami se popsat nedá. Ale také jsem fotil na barevné diapozitivy – výhodou byla skladnost, jednoduchost a láce při vyvolání (to jsem nechal na profesionálech) a barva. Nevýhodou nunost přesnější expozice a potřeba něčím diapozitivy prohlížet nebo promítat.

V době kolem „revoluce“ však začaly černobílé fotky nějak upadat a všude se přecházelo na barvu. Pořídil jsem si lepší foťák – Pentax MZ-10 – a fotil jsem ba barevný kinofilm. Myslím že to byla doba, kdy dost fotografů svou činnost omezila. Na barevnou fotokomoru si troufal málokdo a černobílé mizely někde v propadlišti dějin. A nechat si všechno vyvolávat v „komunálu“ byl jednak risk, že vám to při vyvolávání zkazí a taky že přijdete o pocit z vlastní tvůrčí práce. A tak fotografové čekali, co bude…. A naštěsí bylo. A byl to strmý pád cen digitálních zrcadlovek. A tak jsem také neodolal a zakoupil (po krátké epizodě s kompaktem Benq) zrcadlovku Nikon D60 v double-zoom setu, tedy s objektivy 18-55 a 55-200. Otevřely se mi nové možnosti. Už není potřeba rozmýšlet každý záběr a šetřit políčky filmu (tedy záběr si rozmýšlím vždy, to bych kecal…). Ale fotím i to, na co bych si dřív netroufl. Ptáky, pokusy s makro, ale i krajiny a stále ještě lokomotivy, letadla na leteckém dnu… i když jsem pořád amatér a vždy jím zůstanu.

Časem přibyl ještě levný teleobjektiv Tamron 70-300 a pevná světelná „pětatřicítka“ na 1,8. Nejnovější přírůstek je Nikon 18-200, původní objektiv 55-200 ze setu jsem již prodal.

Nikon D5300 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak to všechno začalo (o muzicírování) II

by

0

1986 až současnost

Po vojně jsem ještě chvíli pokukoval po folku, dokonce jsem chvíli hrál i na baskytaru, šlo ale spíš jen o takové panelákové jamování. Chvíli jsem zkoušel se zábavovkou Akvarel, ale ozvali se bývalí spolubojovníci z okolí Křižanova. Můj návrat byl téměř triumfální 🙂 I aparatura se vylepšila – Kytaru Galaxisku jsem vyměnil za celkem obstojnou Jolanu Jantar, kombo bylo Vermona Regent 50B (B-basvé, ale jediný rozdíl oproti kytarovému byla basreflexová díra v reprobedně) a přibyly i nějaké efekty. Ručně dělaný overdrive podle přílohy Amatérského rádia z roku 1988 fungoval překvapivě dobře. Vybavení jsem doplnil o originál Boss Chorus CE-3 a později i Digital Delay DD-3, mikrofon Cutec – tehdy dostupné jedině v Tuzexu v Praze na Plzeňské. Ještě jsem dobastlil vlastní ekvalizér a síťový zdroj a docela to hrálo. Následovalo období vesnických zábav. Continue reading →

Jak to všechno začalo (o muzicírování) I

by

0

1963-1986

Moje hudební začátky spadají pravděpodobně již do dob, kdy jsem studoval mateřskou školku a kde jsem se uvedl na oslavě MDŽ jako zpěvák písní „Ráda je ráda jabloňka mladá…“ Na základní škole jsem pak byl vybrán k účinkování v Dětském sborovém studiu při LŠU Jaroslava Kvapila v Brně, odkud jsem po pár letech radši utekl. V té době byli mými největšími oblíbenci nejspíš Waldemar Matuška a Václav Neckář. Někdy v tomto období jsme zdědili po babičce kotoučový magnetofon Tesla B4 a brácha nahrával vše, co se mu podařilo sehnat. A tak se světová rocková scéna dostávala pomalu i do mého povědomí a podvědomí… Beatles, Smokie, ABBA, Queen, Pink Floyd ale i Uriah Heep nebo Slade – to byl náš repertoár na 15 cm kotoučích. Po nástupu na železniční učiliště v Olomouci jsem pak byl nucen poslouchat z přenosných kazeťáků (což byla tehdy horká módní novinka) i strašné a pro mě nepochopitelné řvaní skupiny Kiss nebo všydypřítomný Katapult. Continue reading →

Tanec – pecka do hlavy. A do srdce…

by

0

V mých sedmačtyřiceti letech se mi přihodila zvláštní věc. Jednou jsem se na uměleckém táboře (chcete-li workshopech, http://www.rockovekurzy.cz) přihlásil spíš ze zvědavosti na obor „scénický tanec“ a pak… jsem mu zcela propadl. Dokonce se mi zdá, že mě baví víc než hraní na kytaru nebo foukací harmoniku, což mě vlastně docela děsí. Možná je to proto, že hrát se dá pakticky furt (viz například B.B.King, Tina Turner…), ale tanec závisí na fyzických silách a zdraví, což se s věkem obvykle zhoršuje, a tak se snažím ještě urvat co se dá. Doufám že to půjde co nejdéle. Continue reading →

Hello world!

by

0

Kdo jsem,
Tedy vězte, že jsem muž zrozen ve znamení střelce v roce šedesátémtřetím v moravské metropoli zvané Brno, kde žiji stále. Půl století života mám už za sebou. Což mi ale nebrání se věnovat koníčkům, které mi svou rozmanitostí zabraly tolik času a uzmuli tolik energie, že jsem jaksi pozapomněl na záležitosti týkající se života rodinného a reprodukčního… Tedy jsem tzv. „single“. Zajímavé, že čeština pro „single“ nemá adekvátní výraz. Snad „svobodný“, ale to myslím úplně přesně nevystihuje podstatu věci. Ale to spíš jen tak na úvod, dále se zde hodlám věnovat právě těm koníčkům a jak jsem se z některých horoskopičin dočetl, střelec je znamení ohnivé, neklidné a neustále toužící po změně a nových podnětech. Začít se scénickým tancem v sedmačtyřiceti a s piánem v padesáti může skutečně asi jen střelec…. nebo blázen. A není to nakonec totéž ? …