Author Archives: Milan

Plky o grafickém vektorovém software

by

0

Jak tak surfuju po netu, studuju tutorály a diskuse, znásilňuju (konečně) fotky v RAWu, začíná se pomaličku zvedat můj zájem o počítačovou grafiku. Dokonce jsem se již zaregistroval na čtyři fotobanky a poslal tam první fotky… A také jsem zjistil, že fotí kdekdo, zatímco je mezi kupujícími větší zájem spíše o vektorovou grafiku než o fotky a konkurence není v grafice tak velká jako u fotografů. Etalonem pro grafickou vektorovou tvorbu je program Adobe Illustrator, jenže firma Adobe již tento program neprodává. Pouze pronajímá (a to i v době modelu klasického prodeje nepatřil právě k nejlevnějším). Takže teď platíte furt, i když jej momentálně nepoužíváte, i když jste jeho vývoj už dávno zaplatili a přeplatili, furt… a jednou do měsíce se MUSÍTE připojit k internetu kvůli autorizaci, jinak přestane program fungovat. Tisícovka měsíčně. Což je pro hobby grafika, ale i OSVČ „freelancera“ nebo autora nepřijatelné. Naštěstí jsou tu alternativy jako CorelDraw! (v tom jsem už něco málo dělal), nebo například Xara (po instalaci zkušební verze šla z disku hned pryč, nelíbila se mi), a dále alternativy zdarma, kde jednoznačně vede Inkscape a pak je tu ještě trochu pozapomenutý Zoner Callisto (atd…). U Inkcsape mě trochu štvalo, že je jednak dosti pomalý a také že vývoj asi nepokračuje zrovna nejrychleji, verze 0.46, 0.47… 0.48 byly vzdálené od sebe spíše roky než měsíce a nevzbuzovaly tím moc optimismu a nadějí pro budoucnost. Ale vypadá to na docela zásadní obrat. Verze 0.49 nebude. Bude rovnou 0.91 ! Čili téměř finální. V odkazu si můžete přečíst o zásadních změnách. Ještě aby tak vývojáři doladili export z Inkscape do formátu EPS8 nebo 10 tak, aby jej přijímali ve fotobankách a divize Illustratoru z Adobe může jít prodávat na ulici hamburgery… A v některých bankách dokonce berou už i formát SVG, což je nativní formát Inkscape (určený pro webovou vektorovou grafiku). Teď se v tom ještě naučit kreslit a mít nějaké nápady… no, nějaké už mám 🙂

Sakryš, když takhle o grafice, tak kdy si teda konečně udělám pořádnou grafiku do záhlaví tohoto blogu ????

Doplnění k pomalosti Inkscape: 64 bitová verze je o poznání rychlejší a také mám pocit, že narozdíl od 32 bitové verze dokáže využít více než jedno jádro procesoru.

Doplnění k Inkscape: verze 0.91 má zpoždění. Zatím je k dispozici verze 0.48-5-1 (32 bitová).

CorelDRAW Graphics Suite X5 CZE (CDGSX5SPCZPLEU) lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak si (při)vydělávat na internetu

by

0

Většinou jde spíš jen o přivýdělek. Tentokrát nemám na mysli podraz typu „binární opce„, jde o příjmy z legální kreativní umělecké a autorské činnosti. První hudební CD na kterém jsem se vyskytl – „Vlastní peří“ hudební skupiny Bluechips – jsme ani nezadávali do lisovny. U amatérské skupiny to nemá valný smysl, při prodejích v řádech jednotek kusů (a to jsem možná ještě optimista). Pár kusů pro kamarády a pro promo jsme vypálili a opatřili obalem vytisknutým přímo z PC, oficiálně je ale celé CD ke stažení v elektronické formě na serveru FairPriceMusic, slibně se rozjíždí i projekt ProdejHudbu.cz. Upřímně řečeno, mám dojem že se z našeho CD zatím neprodalo nic.

Další zajímavou možností pro fotografy a počítačové grafiky je prodej vlastních děl přes mikrofotobanky. Zákazníci zde vyhledávají a kupují fotografie a grafiku většinou pro komerční účely, takže je dobré tomuto jejich záměru nahrávaná díla přizpůsobit. Většina fotobank má poměrně přísná pravidla pro přijetí fotek či grafiky a také je velmi přísně hlídán „copyright“ – jen při náznaku kopírování můžete přijít doživotně o účet… Proč ale nosit dříví do lesa, vše je výborně napsáno na blogu Petra Václavka, kterému se povedlo mít fotobanky dokonce jako hlavní zdroj příjmů.

Další možností je psátvydelavat články na internet za peníze, tedy stát se copywriterem, jak jsem se zmiňoval zde . Ale tady moc vysoké příjmy nejsou, protože málokdo z našinců je asi schopen psát tak dobře anglicky (nebo jiným než rodným jazykem), aby mu anglická média jeho dílo přijala a český trh je na nějaké větší výdělky příliš malý. Zatímco hudba, fotografie i grafika jsou zpravidla díla jazykově neutrální, takže prodávat je přes internet do USA, Brazílie nebo třeba Japonska není problém.

Jo a ještě přípodotek: zatím jsem si žádným z výše uvedených způsobů nevydělal ani halíř 😀

Internetoví vizionáři lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jak jsem si konečně potykal s RAWem

by

0

Jak se tak dívám do složek s fotkami, koukám že na svého Nikona D60 fotím už přes šest let. Fotím do formátu RAW+nejmenší JPG (větší JPG současně s RAW nejde v Nikonu D60 nastavit). RAWy jsem vlastně ukládal pro „strýčka Příhodu“. Fotky z dovolených a výletů, ptáci, letadla, lokomotivy, sem tam kytka nebo zvíře… Většinou jsem je potřeboval rychle poslat na Rajče, aby si je mohli prohlédnout ostatní účastníci akcí, případně jsem je prostě jen archivoval. A ty JPG se mi zdály dobré i když se občas stala drobná nepříjemnost, že byla celá sada fotek trochu do modra a podobně… I když jsem věděl, že vyvážení bílé dodatečně v PC není takový problém. Ale pořád jsem se sám před sebou vymlouval, že to zabere spoustu času a že na to nemám vhodný program… Je fakt, že se softwarem na zpracování RAW jsem docela bojoval. Od různých freewae (RAW Therapee, UF Raw modul pro Gimp ve verzi 0.12…) až po nějaké ty zkušební verze (Nikon NX capture…). O Adobe Photoshop kvůli ceně nemá moc smysl uvažovat. Stejně mi nic moc nevyhovovalo. Buď mi připadaly programy nedotažené, nestabilní, měly málo funkcí, nebo byly naopak pomalé a těžkopádné…

Přepálená F-16 v JPG

Přepálená F-16 v JPG

Vůbec největší problém bylo zjistit co s tou fotkou mám vlastně dělat. Pročítal jsem tutoriály na webu a stejně jsem z nich nebyl moc moudrý.

Tuším že od verze 12 vlastním program Zoner Photo Studio a ten jsem časem povýšil na verzi „PRO“, která je sice nejdražší, ale jediná umí zpracovávat přímo formát RAW. Nedávno mi v e-mailové schránce přistál nějaký newsletter od Zoneru, vlastně už ani nevím přesně který to byl… Jen vím že tam byla zmínka o modulu RAW, o klávesové zkratce Shift+O a jiné maličkosti. Nakonec mě i jiná vylepšení (například přiřazování GPS souřadnic k fotkám) přesvědčila o upgrade z verze 14 na verzi 16.

Tak jsem to vyzkoušel a hele – ono to najednou fungovalo ! Přepaly, barevná křivka, barevné kanály, vyvážení bílé, projasnění stínů, redukce šumu (podle mě od Zoneru obzváště povedená !), simulace barevných filtrů… a najednou jako bych si koupil nový, o třídu lepší foťák.

F-16 po úpravách z RAWu

F-16 po úpravách z RAWu

Akorát ten čas, trochu ho to samozřejmě pořád zabere… Že to ale tomu strýčkovi Příhodovi trvalo.

Pro čtení newsletteru od Zoneru nemusíte být majitelem Photo Studia, články si můžete přečíst na http://www.milujemefotografii.cz. Je to spíše pro začátečníky a pokročilejší amatéry, rady, tipy, inspirace a podobně. Profesionálové nechť se poohlédnou jinde (případně ať tam sami napíšou článek 🙂 ).

Zoner Photo Studio 17 PRO ZPS17-BOX-01 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Jana „Jaja“ Vaňková

by

0

Od jedné z lektorek v tanečním kurzu jsem se kdysi dozvěděl o existenci televizní reality show s názvem „So You Think You Can Dance“ – „Tak ty si myslíš, že umíš tancovat“ (například na Google či Youtube k nalezení i podle zkratky SYTYCD). Jedná se vlastně o obdobu X-Factoru, jenže tady se nezpívá, ale pouze tancuje. Soutěž vyhlašuje americká televizní stanice Fox. Podobně jako X-Factor se soutěž pořádá i v jiných zemích, nikoli však v ČR. Nejbližší show tohoto formátu je k vidění v Polsku. V prvním kole předvede tanečník porotě svůj nejčastěji sólový, ale i párový nebo skupnový výstup. Stylově je tanec témeř neomezen, tancuje se balet, jazz dance, contemporary, street, hip hop, step, společenské tance… Pokud se tříčlenné porotě tanečník hodně líbí, pošle jej rovnou do užšího výběru v Las Vegas, pokud váhá a chce dát performerovi ještě šanci, následuje ještě jedno kolo „choreography“, kdy při skupinovém tanci na předepsanou choreografii porota vybírá další finalisty a ty méně zdatné vyřazuje. Oproti X-Factoru je zde cítit mnohem silněji a kolegiálněji provázaná taneční komunita, kdy si jeden druhému nezávidí a všichni tanečníci se vzájemně podporují. Vždyť dopředu ani neví s kým pak budou třeba v semifinále tancovat. Tady je vzájemná důvěra klíčová a při akrobatických prvcích může jít někdy i o život…

[embedyt]http://youtu.be/KbdgAo-e7YY[/embedyt]

Ale zpět k tomu, proč jsem nadepsal článek dívčím jménem. SYTYCD nesleduji pravidelně, ale když mi na Facebooku vyskočilo okno s videem a česky znějícím jménem, zpozorněl jsem: „Where are you from…?“ „I am from the Czech Republic…“ – wow… charismatická Jana z Děčína se dostala až sem. A nejen to. Svým výkonem ve free stylu kombinovaného z hip hopu, electric boogie (tanec připomínající animovanou figurku, animation) a krump přesvědčila porotu k přímé cestě do Las Vegas a stala se okamžitě miláčkem publika. Nakonec bohužel nedosáhla na TOP20 a první diskuse pod zveřejněným seznamem dvaceti finalistů zněly: „Kde je Jaja ?“, „My chceme Jaju“… Už samo semifinále je ovšem obrovským úspěchem a myslím že Jaja udělala pro propagaci České republiky víc než všichni politici za psledních dvacet let dohromady, nehledě k tomu že, po takové prezentaci v (pravděpodobně) nejsledovanější taneční show na světě, dostane v jakémkoliv tanečním studiu okamžitě práci jako lektorka (spíš se o ni budou přetahovat) a nebude mít problém se zúčastnit třeba natáčení videoklipu v taneční company nebo i sólově s kteroukoliv hudební hvězdou… Aspoň myslím 🙂

LG 49LB550V lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Brno žije swingem

by

0

Od střední školy hraju na kytaru, posledních 14 let hlavně blues, k tomu foukací harmoniku, pár měsíců se snažím škádlit piáno a s tím mě okouzlilo i boogie woogie, chodím do dvou tanečních studií na kurzy scénického tance… takže jsem nemohl nezaznamenat akci CA Ballroom 052„swingová tančírna pod Petrovem“ v Brně v Denisových sadech. V altánu se nejen tancuje, ale i učí (zdarma !), bar s občerstvením k dispozici… Nedovedu si představit stylovější místo pro podobnou akci. Sklaní tanečníci a instruktoři ve stylových kostýmech, muži jsou elegantní a ženy krásné… Trochu mě ovšem děsí počet přihlášených účastníků na Facebooku, který se už přehoupl přes číslovku 800 (osm set !), přítomno ale bylo odhadem osmdesát tanečníků a další lidé posedávali kolem na lavičkách nebo jen tak na trávě. I tak byl už docela problém se při výuce charlestonu vzájemně nepokopat. Brňané prostě swing milují. Akce probíhá celé léto každé úterý od 19 hodin do půlnoci. Zhruba půlhodinová výuka začátečníků probíhá od cca 20:20, pokročilejších pak od 22:00 hod. Pořádá studio SwingWings z Václavské 6 (jo, tam jak chodím do Centra Tance a chodil jsem do No Feet, než se přestěhovali na Žlutý kopec).

Miller Glenn: Glen Island Special 3 CD lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

SEO – zabiják internetového obsahu ?

by

0

  • SEO –search engiine optimization – optimalizace www stránek pro vyhledávač
  • Linkbuilding – zpětné odkazy, které mají zvýšitnávštěvnost vašich www stránek
  • Copywriting – psaní popisu zboží, článků a recenzí na objednávku
  • Mikrostránky – jedna www stránka (bez podstránek), která má za cíl zvýšit návštěvnost a prodej zboží či služeb…

Takto nějak podobně lze popsat poslední trendy toho, co se poslední dobou na internetu děje. Jenomže… Kam se poděly informace ? Myslím skutečné informace, ne jen pochvalné ódy na zboží a služby. Je pochopitelné, že firmy chtějí co nejvíce prodat a tak se snaží pomocí výše popsaných nástrojů umístit na předních pozicích v internetovývh vyhledávačích. Není to ale popření původního smyslu internetu jako média ? Trochu mi to připadá, jako by roznašeči reklamních tiskovin vzali útokem knihovny a začali obracet poměr letáků a knih ve svůj prospěch. Jako by v katalogovém šuplíku knižních titulů připadla jenda kniha na dvacet plakátů z Tesca, Alberta a Ikey… Je tohle pokrok ? A když si můžete za stopadesát korun koupit pět tisíc „lajků“ na Facebook nebo pět stovek „lajků“ do kruhu na Google Plus, pak to nevypovídá vůbec nic ani o úspěšnosti nebo oblíbenosti dané stránky nebo firmy. Tímto způsobem si dokonce snaží zajistit zdánlivou popularitu i někteří nepříliš známí a méně úspěšní umělci, především z hudební branže.

Nové Město – Sklené

by

0

Krátce z poslední květnové soboty roku 2014: S Klubem Českých Turistů jsem se vydal na výlet do Nového Města na Moravě – kraj který jsem si zamiloval. Už ve vlaku jsem byl jak u vytržení pohledem na krásnou pestrou krajinu s mnoha kopci, políčky, lesy, vesnicemi a sem tam s rybníčkem. Zahlédl jsem i mnoho ptáků, převážně dravců. Myslím že oblast mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Novým Městem by si zasloužila podrobnější průzkum, co se ptactva týče…

Nové Město na Moravě

Nové Město na Moravě

Ale zpět k výletu: tentokrát se nevydáváme směrem, který je tu pro turisty (a v zimě lyžařů nejobvyklejší – tj. na sever, směr Skihotel, Fryšava, Vlachovice apod… ale naopak míříme městem na jih. Zde se napojujeme na červenou značku, které se my budeme držet celý den, i když ona nás párkrát opustí 🙂 Na rozcestníku zjišťujeme, že seznamovské mapy trasu poněkud podcenily a na rozdíl od avizovaných 20km jich máme do Skleného nad Oslavou před sebou pětadvacet (nic se neděje, trasa se dá zkrátit…). Takže vyrážíme. Hned na kraji města část z nás značku ztrácí a pokračuje po silnici. V Petrovicích ji opět nalézáme. Cesta vede střídavě po silnici a lesních a polních cestách většinou otevřenou krajinou s pěknými výhledy. Počasí je příznivé, není moc vedro a na obloze je hromada fotogenických bílých mraků. Kvete lupina – vlčí bob, kopretiny a spousta dalších květin. V Obytčově pak míjíme zajímavý kostel, který je někdy spojován se slavným jménem Santini.

Lupina - vlčí bob

Lupina – vlčí bob

Procházíme pod železničním mostem a u křížku se zastavíme na krátké občerstvení z vlastních zásob. Fotka mostu bez vlaku je jak flaška bez chlastu…. Konečně se dočkám i projíždějícího osobáku a nás pár zdatnějších pokračuje v cestě. V Ostrově nad Oslavou míjíme další Santiniho stavbu, tentokrát nikoli kostel, ale méně nápadný hostinec u silnice (dnes tam hostinec už není). Moderní restauraci pak necháme ostatním, kteří domů pojedou vlakem z Laštoviček. Les mezi Ostrovem a Skleným je vyhlášená houbařská oblast, jenže spíše podzimní, na suchohřiby… Nacházím jednoho hřiba kováře a dva sice velké, ale nepříliš vzhledné klouzky. Mrázkova louka, lesní chatová osada, závěrečné stoupání a křižovatka přes nedávno vybudovanou lesní „dálnici“ (kvůli lesní technice?, otočil by se tam i kamión s návěsem…) a v dohledu je už nádraží ve Skleném.

Kostel v Obytčově

Kostel v Obytčově

Začíná trochu poprchávat. Slyším divné skřeky – a hele, trojice čejek chocholatých, ty nebývá vidět moc často… Na nádraží mě dobíhá ještě jeden turista, ve  vlaku se scházíme i s těmi, co nastupovali v Laštovičkách a my míříme zpátky domů do Brna.

Progres bunda s AERO OS trek črv šedá lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Z Ořechova do Věžné

by

0

Předpověď počasí na dnešek ještě před pár dny vypadala, že by člověk měl z domu vycházet raději v brnění, případně ve skafandru. Meteorologové slibovali bouřky a krupobití. Už ráno bylo jasné, že se naštěstí mýlili. Cesta vlakem z Brna do Ořechova (okres Žďár nad Sázavou, trať č. 250)

Ořechov

Ořechov

proběhla standardně a na zastávce jsme hledali místní značení naučné stezky, protože jsme chtěli jít jinudy než přes Svatou horu. Namířili jsme odhadem na polní cestu. Sice to nebyla ona, ale otevřely se nám z ní krásné výhledy na Ořechov a okolí. Nakonec jsme se i k místnímu značení probojovali a poté co jsme prošli obcí Kadolec i na červenou značku směr Dolní Libochová. Jarní příroda se probudila v plné síle. Na poli, kupodivu, žito a pšenice, žádná řepka… A všude něco kvetlo nebo zpívalo. Kytky tak dobře neznám, ale o zpěv se starali: budníček menší, budníček lesní, pěnkava obecná, kos černý, sýkora koňadra a do toho křičeli káňata lesní a strakapoudi velcí, po cestě jsme pak potali několik ťuhýků obecných a ještě pár dalších, které jsme nepoznali… Poté jsme prošli Dolní Libochovou – zajímavá obec postavená kolem břehů Dolnolibochovského rybníka. U osady Krčma jsme se rozhodli značku opustit a pokračovat k

Dolní Libochová

Dolní Libochová

osadě Podmitrov po cyklostezce, abychom nemuseli brodit. Samotné brodění by tolik nevadilo, ale po bouřkách byla voda poměrně hluboká a hlavně kalná a nebylo vidět na dno. U Podmitrova přecházíme z červené značky na modrou. Do Věžné 7 km a vlak jede za 2,5 hodiny, pohoda… Po přechodu lávky jsme se ocitli v trochu tajemné obci Habří. U potoka je zde úplný konec silnice. A na návrší nad obcí starý polorozbořený statek, kde určitě straší… Restaurace a prodejna u ekofarmy už bohužel nefunguje, někdy jsem si tady koupil sýr. Škoda. Před Stříteží sněžilo… Nee, to byly kopretiny. Na louce obrovská spousta kopretin.

Nasněžené kopretiny u Stříteže

Nasněžené kopretiny u Stříteže

Krása. No a pak následoval závěrečný sešup lesem k železniční zastávce Věžná. Když je sezóna, rostou tu houby. Hlavně suchohřiby. Je 25. května, což je na houby dost brzy, ale touto dobou už sem tam bývají. Čest lesa zachraňuje alespoň jedna malinká okousaná holubinka a zlomená muchomůrka šedivka. Vláček – domov – to byl ale hezký den 🙂

Husky Sloper černá 45l lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Tancování v televizi… !

by

0

Je to sice jen takový krátký prostřih a v záři reflektorů se tam těžko hledám, ale v pořadu „Tečka páteční noci“ na stanici ČT Art jsem se mihnul v oboru „scénický tanec“, když Honza vykládá o letních uměleckých workshopech „Rockové kurzy“ , kteroužto akci doporučuji všem, kdo mají tvořivého a jinak uměleckého ducha.

Viz z archivu ČT Art – Tečka páteční noci v čase 30:39-31:00. I když v originále jsme tancovali na Apocalypticu…