Je to sice jen takový krátký prostřih a v záři reflektorů se tam těžko hledám, ale v pořadu „Tečka páteční noci“ na stanici ČT Art jsem se mihnul v oboru „scénický tanec“, když Honza vykládá o letních uměleckých workshopech „Rockové kurzy“ , kteroužto akci doporučuji všem, kdo mají tvořivého a jinak uměleckého ducha.
Viz z archivu ČT Art – Tečka páteční noci v čase 30:39-31:00. I když v originále jsme tancovali na Apocalypticu…
Po vojně jsem ještě chvíli pokukoval po folku, dokonce jsem chvíli hrál i na baskytaru, šlo ale spíš jen o takové panelákové jamování. Chvíli jsem zkoušel se zábavovkou Akvarel, ale ozvali se bývalí spolubojovníci z okolí Křižanova. Můj návrat byl téměř triumfální 🙂 I aparatura se vylepšila – Kytaru Galaxisku jsem vyměnil za celkem obstojnou Jolanu Jantar, kombo bylo Vermona Regent 50B (B-basvé, ale jediný rozdíl oproti kytarovému byla basreflexová díra v reprobedně) a přibyly i nějaké efekty. Ručně dělaný overdrive podle přílohy Amatérského rádia z roku 1988 fungoval překvapivě dobře. Vybavení jsem doplnil o originál Boss Chorus CE-3 a později i Digital Delay DD-3, mikrofon Cutec – tehdy dostupné jedině v Tuzexu v Praze na Plzeňské. Ještě jsem dobastlil vlastní ekvalizér a síťový zdroj a docela to hrálo. Následovalo období vesnických zábav. Celý příspěvek
Moje hudební začátky spadají pravděpodobně již do dob, kdy jsem studoval mateřskou školku a kde jsem se uvedl na oslavě MDŽ jako zpěvák písní „Ráda je ráda jabloňka mladá…“ Na základní škole jsem pak byl vybrán k účinkování v Dětském sborovém studiu při LŠU Jaroslava Kvapila v Brně, odkud jsem po pár letech radši utekl. V té době byli mými největšími oblíbenci nejspíš Waldemar Matuška a Václav Neckář. Někdy v tomto období jsme zdědili po babičce kotoučový magnetofon Tesla B4 a brácha nahrával vše, co se mu podařilo sehnat. A tak se světová rocková scéna dostávala pomalu i do mého povědomí a podvědomí… Beatles, Smokie, ABBA, Queen, Pink Floyd ale i Uriah Heep nebo Slade – to byl náš repertoár na 15 cm kotoučích. Po nástupu na železniční učiliště v Olomouci jsem pak byl nucen poslouchat z přenosných kazeťáků (což byla tehdy horká módní novinka) i strašné a pro mě nepochopitelné řvaní skupiny Kiss nebo všydypřítomný Katapult. Celý příspěvek
