Šidleny

V sobotu 11.10. jsem byl, nic zlého netuše, vylákán na turistický pochod Hodonínskem. Akci organizovali přátelé ze Slovenska, měl jsem zrovna volno a z Brna to není tak daleko, takže jsem to uvítal i jako příležitost se s nimi setkat a zároveň si udělat výlet krajem, kam příliš často nechodím (moje nejčastější výlety: Svratecko, Českomoravská vrchovina, Moravský kras, Ivančicko, Náměšť nad Oslavou…). Začalo mi být však podezřelé, že v sobotu ráno se směrem k Břeclavi začíná vlak plnit,místo toho, aby se vyprazdňoval. Stejně tak byl podezřelý spěšný vlak Brno – Čejč, který jede jen 11.10.2014… (já jsem jel pravidelným spojem). Nejsem sice úplný abstinent, ale na pití mě moc neužije… no zkrátka, šlo o tradiční pochod za burčákem. Cesta z Rohatce do Vacenovic byla celkem pohodová, naše skupina 21 turistů občas potkala nějakou menší skupinu, krajina tu připomíná spíš lesopark. Dokonce jsme viděli i nějaké houby – bedle, babky, podmásníky… A bylo na začátek října velmi neobvyklé teplo, chvílemi až dusno. Ve Vacenovicích si někteří členové výpravy stěžovali na nepřítomnost stánků s burčákem, což bylo divné. U kapličky na obrubníku jsme se občerstvili z vlastních zásob a dál jsme již procházeli mezi vinicemi za neustálé střelby

Šidleny

plašičů špačků. Vinohrádky, Náklo – tady jsme se zastavili u památníku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Dál Milotice a – Šidleny. Tak tady už si na nepřítomnost burčáku nikdo nestěžoval. Šidleny není obec, je to osada složená pouze z vinných sklípků. A všechny byly otevřené a s obsluhou, někdy krojovanou. Kromě burčáku a vína byly k mání klobásy, tlačenka, grilovaný sýr a další pochutiny a suvenýry… Lidí všude plno. hrála cimbálovka (hráli fakt dobře). Asi půl hodiny jsme nasávali burčák a atmosféru tohoto místa a poté se odebrali na zpáteční cestu. Někteří do Dubňan na autobus a ti zdatnější na mírně vzdálenější železniční zastávku do Mutěnic. Chtěl jsem stihnout vlak ve čtyři odpoledne z Mutěnic do Zaječí a pak do Brna. Nechtělo se mi objíždět půl Moravy přes Hodonín a Břeclav. V osadě Horní huť jsem se tedy rozloučil a

Šidleny

že dál budu pokračovat sám. Na cestu jsem se ptát nemusel. A vlastně jsem ani jinudy jít nemohl. Dav mě tlačil směrem, kterým jsem tušil Mutěnice (což mi šipka od cyklostezky potvrdila). U Jarohněvického rybníka jsem moje obvyklé pozorování ptactva vynechal, zaregistroval jsem jen pár přelétajících kormoránů a daleko uprostřed rybníka skupinu neidentifikovatelného ptactva. Chtěl jsem se davu trochu vyhnout, ale údaj 6,5 km na nádraží a jedna hodina do odjezdu mě od tohoto úmyslu odradily. Pokračoval jsem dál po cyklostezce, lesní cesta a silnici. V Mutěnicích to vypadalo jak na protivládní demonstraci… Desítky, možní i přes stovku autobusů a všude lidi. A burčák. Podél kolejí jsem dokličkoval mezi lidmi na dohled železniční stanice „Mutěnice zastávka“. Z dálky byla vidět pouťová atrakce s vystřelovací kabinou na

Dav v Mutěnicích

gumě. „Aha“, řekl jsem si, „ten dav asi přihlíží vystřelování nešťastníků k obloze“. Ale že by to byla až tak atraktivní ? Ne, ten dav asi tisíce lidí čekal na vlak… Naštěstí jezdily vložené spoje a ve vlaku do Zaječí jsem dokonce seděl. Rychlík do Brna nám, přes naše menší zpoždění, také neujel, takže vše dopadlo dobře…

Začátkem jara to letos na houby vůbec nevypadalo. Bylo neobvyklé sucho. Zima bez sněhu a jaro bez deště. Ještě v neděli na Vysočině to vypadalo beznadějně. Ale donesla se mi nějaká šuškanda, že v těsném okolí Brna rostou. Tak jsem se ve středu po práci vydal do Ivanovic busem MHD č. 41 a zamířil nejkratší cestou do lesa. Po třičtvrtě hodině jsem s myšlenkou „co s tím budu dělat ?“ vyhlásil „stop stav“. Plná taška převážně hřibů podmásníků. Další už jsem v lese nechal, nebylo je kam dávat. A k tomu čtyři dubáky, pár holubinek a růžovek… Na Facebooku mi sem tam někdo dá jeden nebo dva „lajky“ na moje umělecké nebo sportovní aktivity, ale fotka s těmi houbami je u mých přátel bezkonkurenčně nejoblíbenější. Tak ji sem dám taky, třeba mi to taky přitáhne čtenáře na blog…

houby