Stejně jako na loňském ročníku jsem se i letos soustředil hlavně na workshopy. Byl jsem zvědav jak a co učí ti slavnější lektoři… Přihlásil jsem se hned na tři master classy. První ,hned ráno, byla Qaša, o které jsem se na blogu už zmiňoval v článku o jazz dance. Pár dní před workshopem sice Qaša změnila styl na „contemporary„, ale to myslím nebylo tak podstatné. Hodina byla rychlá a náročná, jak se u master classu dá předpokládat, ale myslím že taneční variaci stíhalo jen pár lidí z davu. Bohužel bylo tak narváno, že jsme se tak tak vešli a jelikož jsem byl až na kraji, občas jsem skončil u baletní tyče a dál už jsem nemohl… Ani dělení na dvě skupiny situaci úplně nevyřešilo, nehledě k tomu, že při dělení na skupiny se část tanečníků vlastně jen zadarmo fláká… Až na tohle se mi hodina líbila, Qaša je určitě schopná i charismatická lektorka a samozřejmě i choreografka a tanečnice.
Následující Workshop probíhal pod vedením mexického lektora Fernanda Domingéze. Nevím jestli to bylo jen tím, že Qaša měla hodinu hodně dynamickou a pak mi Fernando připadal pomalejší ve srovnání s ní a nebo skutečně není všechno zahraniční zlato, co se třpytí a my v Česku máme lepší lektory. Tím ovšem nechci říct, že by jeho hodina byla vedená špatně, nebo že by Fernando byl špatný tanečník nebo pedagog, i závěr jeho taneční variace už byl trochu náročnější, ale ta předchozí hodina měla podle mého názoru o dost větší šťávu.
No a já jsem byl už taky vyšťaven a propocen 🙂 takže jsem se odebral užívat si tanečního veletrhu jako divák. Potkal jsem pár známých z tanečních studií, některé z nich v roli pořadatelů, brigádníků – prodavačů a podobně. Trochu mi dělalo problém najít jeviště, kde se něco děje. V pavilonu B bylo největší pódium, kde se odehrávaly větší akce, ale hlavě všude kolem byla hlava na hlavě. Právě se chystal „flashmob“ (skupinový tanec i s diváky) s Geňou Genzerem z Novy (i když na to nevypadá, vystudoval taneční konzervatoř !). Na mě až příliš velký spektákl, proto jsem se radši přesunul na Theatre Stage (divadelní jeviště), kde právě začínalo společné vystoupení tanečních skupin moderny – Taneční divadlo Bralen z Bratislavy a skupiny Maximvs Davida Strnada. A dobře jsem udělal. Hodina a půl pestrých choreografií s výrazem i myšlenkou, technicky výborně provedené… Prostě nádhera. A protože mám už i nějakou tu taneční zkušenost za sebou, i když jen jako hobby tanečník, obdivoval jsem kromě technického provedení také paměť tanečníků… Já mám problém pamatovat si tříminutovou choreografii a oni tady předvedli pásmo o devadesáti minutách… bravo !
Dance Life Expo 2014
Pak jsem hledal, hledal, až jsem našel přednášku na téma „pitný režim a doplňky stravy pro sportovce“. Možná to zní nudně, ale pár výživového poradce a poradkyně mluvili fundovaně a zajímavě a ochotně odpovídali na všetečné dotazy (neprávem) skromně obsazeného minihlediště. Po nich následovaly na témže místě ukázky moderny Taneční Konzervatoře Brno, ale to už jsem se pomalu opět přemisťoval do classic & modern studia na můj poslední workshop s výše zmíněným Davidem Strnadem – jazz dance. A byl to pro mě zlatý hřeb večera. Davidova hodina měla neskutečnou atmosféru, lektor sršel vtipem, který přitom prokládal vážnými myšlenkami z tanečního a divadelního života, ale samozřejmě že se hlavě tancovalo 🙂
Trochu mě mrzí, že jsem vlastně nikde nenašel žádné vystoupení streetařů nebo třeba orientu. Ale celá akce trvá tři dny a další vystoupení a workshopy se konají ještě v neděli.
Takže se opět těším na DLE 2015.
