Letos poněkud posmutnělý. Kvůli pandemii se moc netancuje. Taneční studia sice nabízejí online lekce, ale tak nějak to jde mimo mě. Chybí mi zpětná vazba od lektora a tak vůbec…
Mezinárodní den tance vyhlásil Mezinárodní divadelní ústav. 29. dubna 1727 se narodil významný choreograf Jeann Georges Novarra.
Aneb „ve válce múzy mlčí“. Není sice válka, ale aktuální stav se jí v ledasčem podobá… válka se zákeřným virem.
V den vyhlášení omezení pohybu byly první na řadě – divadla, kina, koncerty a také sportovní akce. Záleží na úhlu pohledu – tyto akce byly zakázány jako nejzbytečnější(?), ale také z hlediska šíření viru nejnebezpečnější. A to že byly na řadě první také může znamenat „nejzranitelnější“, nebo „nejkřehčí“. Čím jiným si doma taky zpříjemnit celonárodní karanténu než poslechem hudby nebo filmy? A kdo je asi tvoří?
Umělci na volné noze, ale také majitelé fitcenter, taneční studia nebo cestovní kanceláře (restaurace atd…) ze dne na den musely zavřít.
Nedávno jsem konečně začal učit na kytaru (a byl tak trochu donucen učit i na ukulele, takže jsem se jedno odpoledne na něj učil hrát a další odpoledne už sám učil 😀 ). A pak jsem se zúčastnil jednoho konkurzu, zatím ani nemá smysl psát kde, prostě jeden den nadšení byl vzápětí vystřídán zklamáním… Skončila i ta kytara. Takže nezbývá než doufat, že je to stav dočasný a že bude líp…
ve Zvánovicích. Zajímavý kraj nedaleko Prahy, kde se narodil Josef Lada (Hrusice), chodil Kocour Mikeš (Mnichovice atd…), vaří se velkopopovický Kozel (Velké Popovice 😀 ) , kam jezdí RNDr. jiří Grygar na kole do práce (hvězdárna Ondřejov) a kde bydlí například Miro Žbirka (Jevany)…
V úterý vyjdou (pro běžného smrtelníka) poslední aktualizace pro Windows 7. Společně s Windows XP (SP2) to byl zřejmě nejlepší OS od Microsoftu pro běžné uživatele a tím si to paradoxně Microsoft sám trochu zavařil – málokdo chtěl dobrovolně takový zažitý, spolehlivý a dobře odladěný systém opustit… A tak lidem vnucoval přechod na Windows 10 agresivně a prakticky proti jejich vůli. Ale nic není věčné, čas běží dál a přechodu na Win 10 se stejně časem asi nevyhneme. Nejen kvůli aktualizacím, ale třeba i proto, že i hardware stárne a pro nový hardware už nebudou výrobci vydávat ovladače na starý operační systém… Co tedy v praxi ukončení podpory Windows 7 znamená? Rozhodně to neznamená, že by přestaly v úterý najednou na všech počítačích fungovat! To jistě ně. Jen časem budou čím dál tím náchylnější na nějaký bezpečnostní problém typu zavirování, malware a podobně. Toť vše.
Tak jsem se letos s tím natáčením docela rozjel. Seznam komparzů, kde bych sem měl vyskytnout je tady:
První už byl v televizi – Soud nad českou cestou
Prakticky jsem tam nebyl vidět 🙁
Další filmy, ve kterých bych se měl objevit:
https://www.csfd.cz/film/485135-marie-terezie/ – ale až Marie Terezie III -mučím vězně na Špilberku (ve filmu je to ovšem „Prešporok – Bratislava), natahuju ho na skřipec, hajzla! 😀 Já mu dám barona Trencka! Jsem vidět spíš jen v pozadí mimo zaostření kamery, rozmazaný…
https://www.csfd.cz/film/377596-zatopek/ – jo, tady mě snad přehlédnout nepůjde, dělám fotografa/novináře-diváka snad úplně všude – Berlín, Londýn, Helsinki (tam dokonce i komentátora, ale bez mluvení). V kinech od 13.8.2020, resp. po Karlovarském festivalu.
https://www.csfd.cz/film/616980-veteran/ – jen davové scény – divák v divadle na koncertě sboru a návštěvník vernisáže fotografií z třetího světa. Nakonec jsem na té vernisáži vidět docela dobře…
https://www.csfd.cz/film/425895-modelar/ – davové scény – demonstrace na podporu kandidáta na prezidenta a pak posluchač na přednášce na právech (bude uveden v kinech 6.2.2020).
Další film je Comming Back (jo, ty dvě „m“ jsou tam správně!) by David Tilšer , který zatím v distribuci není.
V dobách bigbítových existovala kapela Mgr. Kelley se kterou jsme se (v podstatě náhodou) dostali do tlevize. Tak nějak jsem považoval záznam za zracený a nedohledatelný, když tu nějaká dobrá duše umístila tohle video na Youtube 🙂 (rok 1992:)
Taky se vám stává, že poté, kdy nemáte nějaký čas skoro do čeho píchnout se v jeden den sejde několik událostí a míst na kterých potřebujete (nebo chcete) být? Trochu mi to připomíná den, kdy blesk udeřil do věžních hodin v komediální sci-fi trilogii Návrat do budoucnosti. Sobota 6.4.2019 – jednak zavolal brácha, že bude oslava narozenin jeho potomků (už to nejsou děti), jenže jsem už měl v katalogu CK Primaparta avizovaný propagační výlet zdarma – jako vedoucí. A kromě toho, na hradě Pernštějn probíhal slušně placený komparz – role mnichů pro nakrátko ostříhané muže 50+ (což bylo celý víkend od pátku do neděle). A v pátek byl zápis do komparzního rejstříku České Televize. Ten výlet jsem odříci nemohl, ale nebral jsem to jako povinnost, těšil jsem se. A když jsem se tedy nemohl stát mnichem, tak jsem vzal zavděk účastí na tom castingu ČT… „Máte příští pátek čas?“… ehm… už? Jo, mám, vezmu si dovolenou. Tak jsem si zakomparzoval ve filmu Veterán Jana Hřebejka (točilo se v Janáčkově divadle v Brně). Ty vesmírné časoprostorové siločáry se fakt musejí někde stýkat. Na natáčení jsem se potkal s kamarádkou z tancování. A moje hlasová poradkyně (kterou znám ostatně taky z tancování) tam komparzila jiný den, což jsem se dozvěděl dodatečně. Jo a kdyby vás někdy taky napadlo přihlásit se – počítejte s tím, že se především furt na něco čeká. Tři čtyčminutové záběry zaberou celý den…
Jasně, spousta zdánlivých volovin se dá okecat ještě neobjevenými technologiemi nebo fyzikálními jevy. Budiž.
Ale že angličtina je univerzální vesmírný jazyk o tom suktečně vážně pochybuji – proč kosmonautům co přistáli na Planetě opic nebylo divné, že opice umějí anglicky mluvit a dokonce i číst? Členové SG-1 v seriálu Hvězdná brána konverzují s monoha vesmírmnými rasami také anglicky (i když se v začátcích seriálu zdálo, že se naučili aspoň trcohu goauldsky – během pár týdnů… pak se na to vykašlali).
Operační systémy počítačů jsou ve vesmíru také zcela univerzální. Prostě se připojíte k nějakému počítači a – jste tam. Například Den nezávislosti.
Průzkum celé planety trvá asi tak tři hodiny. Ve výjimečných případech i několik týdnů (seriál Hvězdná brána). Zatímco Zemi jsme neprozkoumali ani za celou dobu existence lidstva…
Lidé na úrovni doby bronzové uvažují o své domovině jako o planetě. WTF? Ještě ani pořádně nevynalezli kolo ale je už jim jasná nebeská mechanika? (opět seriál Hvězdná brána).
Jo, tak nějak mi dlouho straší v hlavně několik blbostí, co se nám snaží filmaři nabulíkovat.
Jedna z nich je filmový výtah. Párkrát v životě jsem výtahem už jel i když bydlím v přízemí a momentálně pracuji v suterénu. Nevím jak vy, ale já jsem nikde neviděl výtah, u něhož by se dala zevnitř kabiny odklopit střecha. Ani pro případnou údržbu by to nemělo smysl, mnohem pohodlnější i bezpečnější je najet střechou výtahu do úrovně prahu dveří a dveře otevřít. Takže jediným smyslem otevírací střechy je skutečně pouze umožnit únik hlavnímu hrdinovi. Za všechny jmenujme například Matrix, 1. díl (1999, bratři Wachowští (dnes už jsou to tedy sestry, mimochodem))…
Další zajímavost – v bankách a tajných střediscích špionážních služeb je velmi důležité vytvořit větrací systém tak, aby se do něj spolehlivě vešel lupič i s nářadím a nebo ještě lépe – s nářadím a pomocníkem. Viz například Mission Impossible.
Filmové kamery: Bezpečnostní kamera někde na benzince nebo u vchodu do hotelu normálně zaznamenává v rozlišení nějakých 320×200 pixelů (dobře, ty novější třeba 1280×720, ale to stále na věci nic nemění), což k rozlišení obličeje tak nějak stačí. Ovšem agenti umějí čarovat a dokážou pomocí pár kliknutí myší z tohoto obrazu vykouzlit data, která tam vůbec nejsou, takže z neexistujícího obrazu dokážou přečíst i text na malém papírku (CIA, FBI, NASA, Google i Hasselblad blednou závistí…). Například film Next s Nicolasem Cagem.
A je tu zase konec roku, toto letí. Zatímco vloni jsem se skoro vznášel v euforii, letošní rok zas taková hitparáda nebyl. Nové zaměstnání mi sežralo víc energie, než jsem čekal a tak jsem jej změnil podruhé. Chvíli jsem zase zabral na fotobankách a přibylo mi dalších sto dolarů za honoráře. Hudba a divadlo – tam už to tak slavné nebylo. Straší mi v hlavě nové melodie, ale nedaří se mi splácat texty. Aspoň jsem ty hotové skladby „zoficiálnil“ a zaregistroval na OSA (statistika použití děl = 0). Ano, přiznávám svou účast na castingu do Hlasu Československa. Porota sice ukázala palec nahoru, ale do dalšího kola jsem se nedostal. Z TV Nova jsem se dozvěděl, že scie vybrali někoho jiného, ale „v každém případě je můj hlas velmi zaujal“. Tak nějak nevím co si o tom mám myslet. Kdyby prostě napsali, že vybrali někoho lepšího, nemám s tím problém. Ale když je můj hlas zaujal, měli mi třeba nabídnout místo v dabingu, žejo…
Jo a nachodil jsem přes 1000 km pěšky po vlastech Českých, Moravských a Slezských.
Na taneční soutěži Naruby jsem byl počtvrté, ale poprvé jen jako divák (poprvé fotograf, podruhé a potřetí v taneční skupině). Taneční veletrh Dance Life jsem letos úplně vynechal – byl jsem na srazu spolupracovníků cestovní kanceláře Primaparta. Nová zkušenost, byl jsem u zrodu katalogu na příští rok. V srpnu bych se měl na turistickém pobytu v Jeseníkách objevit již v roli jednoho z vedoucích.
