Analogový vs. digitální fotoaparát

Předně, jak by řekl Jan Werich, slovní spojení „analogový fotoaparát“ jest kravinimum. Dřívější fotoaparáty nebyly analogové, ale filmové. Vůbec nepracovaly na principu zpracování elektrického signálu, takže analogové prostě být z principu věci nemohou. Ale nějak se to vžilo a už s tím asi nikdo nic nenadělá…

Čím více megapixelů, tím více „Adidas“

Od dob, kdy mají snímače ve fotoaparátech 16 MPx a více, už je vysoké rozlišení spíše jen reklamní trik, než nějaký významný přínos pro fotografa. Výhodou vysokého rozlišení je možnost výřezu fotografie při stále dobré kresbě. Ovšem nevýhody jsou minimálně dvě: Vyšší počet pixelů na malém čipu má za následek vyšší šum fotografie a za druhé, potřebujete větší a rychlejší paměťové karty a spotřebujete mnohem více místa na disku v počítači pro ukládání a zálohování. A s tím vlastně také souvisí vyšší nároky na samotný počítač a software při zpracování fotek. Takže těch mých 24MPx v Nikonu D5300 je spíš jen daní za to, že to byl jediný typ se zabudovanou GPS v dané kategorii (kterou jsem chtěl a používám při focení na výletech), než nějakým bonusem navíc…
Časem však i tento argument ztrácí na významu. S technologickým pokrokem se snižuje šum i na čipech s velkou hustotou.

Máš skvělé fotky, to máš určitě drahý super fotoaprát…

Ale ne… fotku nedělá aparát, ale fotograf. A může fotit čímkoliv.

Focení je umění

I když jsem se už setkal se striktním tvrzením, že fotografování je jen a pouze řemeslo, úplně se s ním neztotožňuji. Podle mě záleží spíš na úhlu pohledu na práci samotného fotografa. Reportážní fotograf, produktový fotograf nebo svatební fotograf – ano, to jsou řemeslníci. Vyfotí přesně to, co si zákazník přeje a něco navíc by bylo spíš na škodu. Uměním se fotografie stává, když fotograf má potřebu sdělit divákovi něco ze sebe a primárně nefotí podle zadání zákazníka (Havel, Saudek, Tichý…). Jestli je možné mít takové fotografování jako zdroj obživy je ovšem už na jinou diskusi…