Šumava

Tak jsem si zase na chvilku odskočil z tanečního sálu do přírody – na týden do Železné Rudy. Tradičně s CK Primaparta, kde už pomalu začínám působit spíš jako spolupracovník.

Od doby, kdy jsem tam naposledy byl se toho dost změnilo. Dříve zarostlá nádražíčka dostala nová nástupiště a poněkud tím ztratila na romantice. Tunel pod Špičákem (1748m) už není nejdelší v republice, ale o deset metrů jej překonal Březenský tunel u Chomutova. Z lesní horské pěšiny mezi potůčky a kameny mezi Čertovým a Černým jezerem je teď promenáda (naštěstí ne asfaltovaná, ale jen z válcované šotoliny).

Rozhledna na Poledníku je vidět už zdálky přes zbytky stromů ohlodaných kůrovcem a polámaných hurikánem Kyrill. Před patnácti lety nebyla pro stromy vůbec vidět, teprve až jste přišli těsně k ní. Dříve to ale nebývala rozhleda, ale sloužila jako vojenský objekt k odposlechům rádiového provozu (expozice připomínající tuto historii je uvnitř).

Na vrchlu Špičák vyrostla předloni úplně nová rozhledna. Trochu se nahoře kýve. Ale rozhled je tam pěkný.

Konečně jsem dobyl jezero Laka, kam jsem se dlouho chystal. Pěkné. A taky Prášilské jezero. Kachny, kachny…

Houby rostly, ale kromě růžovek jsem skoro jiné druhy neviděl. Jo, to tenkrát v Kubově Huti to bylo přímo mučení. Na výletě z Volar do Vimperka a cesta lemovaná jen pravými hřiby, které jsem si nemohl vzít, protože – co tam s nimi? Na hotelu…

Z dalších zajímavostí – v Rudě se mi podařilo natrefit na parní lokomotivu 475.111, která mě celý den na výletě provokovala houkáním.
A taky na mládě užovky hladké a na opravdu velkou užovku obojkovou. Rys ostrovid ani tetřev hlušec mi (bohužel) přes cestu nepřeběhli…

Návštěva muzea lokálních bavorských drach na německé straně Alžbětína byla taky zajímavá. Jenže mi ty lokomotivy nic moc neříkaly, kdy jsem je neznal. Kromě toho červeného motoráku.

Zmizelá Šumava lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Fotobankový průzkum za rok 2015

Petr Václavek zveřejnil na svém blogu fotobankový průzkum za rok 2015 – jak se komu co a kde prodávalo a další statistické údaje. Velmi zajímavé. Letos jsem se ovšem nezúčastnil, protože jsem už pekelně dlouho na fotobanky nic nepřidával a nějak jsem cítil v kostech, že bych výsledky spíš zkreslil, než je svými nulami podpořil…

Nikon Coolpix S7000 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Vysoké Tatry 2015

 

Začátkem července 2015 jsem si zajel do Vysokých Tater. Vlastně se mi původně ani moc nechtělo, ale jiný letní týdenní turistický pobyt s mou oblíbenou CK Primaparta mi letos nevyšel. Nakonec, jak to tak bývá, to byla jedna z mých nejlepších dovolených vůbec. Měl jsem trochu obavy z davů lidí, ale kromě klasické západovýchodní magistrály na červené značce to nebylo tak hrozné. Bylo vedro. Ale aspoň nepršelo – kromě středy kdy jsme vtipně zařadili odpočinkový den s koupáním v termálech a prohlídku Belanských jeskyní.

Bylo docela zvláštní v krátkých rukávech překonávat sněhová pole ve výškách nad 2000 metrů nad mořem. Dobyli jsme, mimo jiné, Velkou Svišťovku, Bystré sedlo a Rysy. Priečně sedlo mi jednou před dvaceti lety stačilo. Kolmá stěna s řetězy už nějak není pro mě. Mimochodem – od roku 2013 je tahle žlutá značka (Zbojnická chata – Téryho chata) oficiálně upravena na obousměrnou. Dřív se mohlo jít jen směrem od Téryho chaty.

Cestou na Rysy nás u Popradského plesa překvapil neobvykle krotký, ale divoký pták – ořešník kropenatý – jednoduše si přišel pro svačinu… Nic podobného jsem ještě neviděl.

Obrázek vydá za tisíc slov, jak se říká, takže se pokochejte fotogalerií…

Canon EOS 750D lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>


Začátek jara a bledule

V širším okolí Brna se nacházejí dvě významné lokality s hojným výskytem bledule jarní a jako každé jaro sem vyrážejí proudy turistů obdivovat tu nádheru. Jedna se nachází mezi Vyškovem na Moravě a Křtinami – údolí Račického potoka a druhá, známější a také lépe dostupná, je v údolí Chlébského potoka u Nedvědic a tam jsem se také dnes, v první jarní den roku 2015, vydal.

Říkal jsem si, že to vezmu po modré směrem na Skorotice přes kopec, že tam nebudou lidi. No, byli 🙂 Když jsem pak sbíhal k silnici se zelenou značkou do Chlébského, zastavil jsem se na focení krásného lýkovce. A u potoka už se tao začalo bělat. Mám pocit, že bledule pomalu postupují směrem k Nedvědicím, dříve rostly hlavně v severovýchodní části údolí. Lidí a aut bylo hodně, k příležitosti kvetoucích bledulí se na začátku údolí dokonce sezónně otevírá stánek s občerstvením. Takže jsem zalehl a fotil… Až mě to přestalo bavit, zvedl jsem se a pokračoval po zelené a červené směr Kačiny a Hrádky, kde jsem odbočil na neznačenou lesní silničku směrem na Osiky. Sakryš i tady jsou lidi… Ale pojal jsem to společensky a s náhodným takysólovým turistou jsme za družného hovoru dorazili do Lomnice u Tišnova, odkud jsme šli opět každý svou cestou. Po cestě jsem fotil další jarní květiny jako plicník lékařský, podběl jarní a jaterník podléšku. A ze Štěpánovic potom vlakem domů…


Konec zimy a zatmění Slunce

Poslední zimní den, 20.3.2015, jsme byli obdařeni výjimečným astronomickým úkazem – částečným zatměním Slunce, kdy Měsíc zastínil sluneční kotouč asi ze 74%. Další podobné zatmění uvidíme až v roce 2026, takže od toho bude na dost douho pokoj 😀 Zatmění je vidět stejně tak dobře z Kraví hory (kde se nachází brněnská hvězdárna) jako z okna servrovny… Joo, já vím, na hvězdárně prodávají špeci brejle, já mám ty z posledního zatmění, ale nevím kde… Tak jsem improvizoval se starou disketou – hlavě tedy co se fotografování týče. Byla trochu zmuchlaná, takže to, co by mohla být sluneční korona není sluneční korona (která je vidět stejně jen při úplném zatmění), ale odraz slunce od toho muchlu…

Vans Spicoli 4 Shades Black lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Zatmění Slunce 20.3.2015

Zatmění Slunce 20.3.2015

Stále žiju…

Zdravím případné návštěvníky blogu a zároveň za návštěvu děkuji. Poněkud jsem v přidávání článků polevil, ale to neznamená, že bych chtěl blog nechat „vyhnít“. Myslím že ze starých příspěvků je stále co vybírat. Možná je to i ročním obdobím a počasím, že inspirace trochu vyschla, ale věřím že ne na dlouho. Další nápady se mi už v hlavě rodí.

Stále se věnuji turistice i fotografování (a přispívám do microstock fotobank).

Nedávné taneční vystoupení na večírku Centra Tance Brno dopadlo dobře a možná přijde v tomto mém oboru menší překvapení (i já se nechám překvapit…).

Stejně tak jsem nezanevřel na hudbu, i když kapelu Bluechips čeká delší odmlka, protože kapelník se chystá k chirurgickému zákroku, který ho na čas „vyřadí z provozu“…

Samsung UE40H6200 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Rockové kurzy a letní umělecká dílna 2015

Muzikanti, textaři, zvukaři, malíři, fotografové, kameramani, tanečníci… už teď je čas myslet na to, co budete dělat v červenci a můžete pár stovek ušetřit, když se přihlásíte do pozítří. Podrobnosti na oficiálním webu akce.

rockdilna2015

Co se na takových kurzech děje se můžete dozvědět také z archivu ČT Art v pořadu Tečka páteční noci nebo na kanále Youtube:

Cort M600T lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Nový foťák. A taky objektiv. První dojmy…

Můj věrný Nikon D60 mi slouží spolehlivě už více než 6 let. Časy se mění, léta jdou, nároky stoupají… a dvacet tisíc cvaknutí závěrky je už vážně dost. A tak jsem se rozhoupal k nákupu nového přístroje. A když už tak už, rovnou i s novým objektivem. Ten původní „záklaďák“ od Nikonu není úplně špatný, ale chtěl jsem něco světelnějšího, abych s ním kromě krajinek mohl fotit pohodlně (=bez blesku) třeba i v interiéru. Mám sice pevnou 35ku, která má super světelnost 1,8, ale přece jen nemožnost zoomovat je v místnosti docela omezující.

Takže jaké tělo ? Samozřejmě Nikon, mám pár objektivů a příslušenství, tak by bylo nemoudré měnit úplně všechno. A bude to formát DX (APS-C), protože full frame je na mě přece jen trochu moc vysoká třída a asi bych ho ani dostatečně neocenil. Takže ve výběru mi skončily typy D7000, D7100 a řada D5000. Nakonec mě zlákala zabudovaná GPS a dálkové ovládání přes wifi u modelu D5300. A v sadě byl zajímavý objektiv Sigma 17-50 s nejmenší clonou 2,8 – jo, to je moje volba.

Platba převodem z účtu proběhla prakticky stejně jako u notebooku. Takže v takovém případě se prostě vždy zeptejte, jestli prodávajícímu již peníze na účet dorazily. Sám vám to neřekne… (tentokrát Megapixel). Zkušební fotka v prodejně a hurá domů. D5300 má tělo prakticky stejné jako D60, jen má víc „čudlíků“. A navíc výklopný polohovatelný LCD displej s možností živého náhledu. Podle mě dobrá věc, třeba při focení na koncertě s rukama nad hlavou, nebo naopak při focení rostlin nebo hub, když je aparát prakticky až na zemi. Navíc lze nahrávat full-HD video, v době D60 se video do zrcadlovek vůbec nedávalo. A ta citlivost ! ISO 12800 a ještě nad ním stupěň Hi-0.3, Hi-0.7 a Hi-1 (nastavení citlivosti je možná zbytečně „rozdrobené“ na příliš mnoho malých mezistupňů). To bude šumět… No, šumí to. Ale D60ka na ISO 1600 šuměla mnohem víc.

Objektiv Sigma působí sympaticky. Zoom se dá zamknout podobně jako u Nikonu 18-200, ale tam je to kvůli těžkému tubusu, který se samovolně vlastní vahou vysouvá, řekl bych že u Sigmy je skoro zbytečný. Bohužel nelze manuálně doostřovat v A režimu. Ale jinak je dojem veskrze příznivý.

Na větší rozlišení a také kvůli videu jsem potřeboval i rychlejší a větší paměťové karty.V Megapixelu jsou o 50-100% dražší než v počítačových prodejnách. Takže nakoupím jinde. Podle recenzí mi vycházely nejlíp karty Transcend. konkrétně typ SDHC 600x 32GB UHS-I a to především v poměru cena/výkon. Jiné podobné karty stojí třikrát tolik….

V neděli by měl proběhnout výlet. Tak po pořízení prvních zkušebních snímků (fotky z obýváku sem dávat nebudu) budeme v recenzi a v dojmech pokračovat…

Transcend SDHC 600x 32GB UHS-I class 10 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Den železnice 2014

Den železnice

Den železnice

Dne 27.9.2014 se v železniční stanici Břeclav konaly oslavy při příležitosti Dne železnice a 175. výročí jízdy prvního parního vlaku na evropském kontinentě, který tenkrát přijel z Vídně do Břeclavi. Oslavy probíhaly jednak formou výstavy stojících vozidel ve stanici, doprovodným programem a také – především – jízdami historických vlaků, parních i motorových. Takovou slávu si správný „šotouš“ (= fotograf lokomotiv ze záliby 🙂 ) nemůže nechat ujít, obzvlášť když bydlí nedaleko.

Na nástupišti mě po vystoupení z vlaku čekal opravdu mohutný dav lidí, šotouši i rodinky s dětmi, dámy a pánové v dobových uniformách i v oblecích, ochranka, železničáři, no hlava na hlavě…. Pozdravil jsem se s jedním známým spolufotografem a po vyfocení několika záběrů jsem raději zahájil zrychlený přesun do stanice Boří Les, kudy velká část historických vlaků projížděla. Po cestě trochu mrholilo, ale to brzy přešlo a já jsem 4 km pěšky přes Poštornou zdolal za 40 minut. Fotografové zde byli také, ale celkem nás kolem trati během dne postávalo asi deset až patnáct, takže oproti Břeclavi pohodička… Spěchal jsem proto, abych stihl „Papouška“ 477.043 – krásná modrá parní lokomotiva. Patrové osobní vozy jí velmi slušely… V padesátých a šedesátých letech dvacátého století bývaly takové soupravy běžné a zajišťovaly hlavně příměstskou dopravu.

Po průjezdu Papouška směrem na Mikulov se z Lednice vracel „Velký bejček“ 423.009 s historickými vozy třetí třídy. Uhlím napřed, ale to nevadí, ještě pojede znovu opačným směrem. Tak jsem se nachystal na „Sergeje“ T679.1 – diesselová lokomotiva pro těžkou nákladní dopravu. Jedna z mála zahraničních lokomotiv, které v dobách socialismu v tehdejším Československu jezdily, tahle se vyráběla Sovětském svazu a jezdila hojném počtu nejen u nás, ale i v Maďarsku a Východním Německu. Historický nákladní vlak měl jednoho Sergeje vepředu a druhého vzadu, jak se odborně říká „na postrku“.

Po Sergejích jel od Břeclavi Velký bejček způsobně komínem dopředu 🙂 Občas jsem dělal informačního průvodce udiveným cykloturistům, kteří křížili koleje a divili se, co že se to tady děje a na co s těmi foťáky na krku čekáme.

Pak následovala polední pauza. Po svačince jsem se přesunul z východní části stanice k odbočce do Lednice na západní straně Bořího Lesa. Poté co se Velký bejček vrátil z Lednice jsme s ostatními fotografy vyhlíželi opravdu zvláště vyhlížející motorový vůz zvaný „Věžák“ M120.417 – přezdívka je samozřejmě kvůli neobvykle umístěnému stanovišti strojvedoucího ve věži na střeše nad vozem, podobně jako lodní můstek pro kapitána… Stroj krásný svou neobvyklostí. Vyrobený ještě před Druhou světovou válkou…

Další obdivuhodný stroj který se přiřítil čtyřicetikilometrovou rychlostí z Břeclavi byl Kocúr – 314.303 – v Česku suverénně nejstarší provozuschopná lokomotiva a možná nejstarší provozu schopný stroj vůbec. Smekám před Valašskými  nadšenci, kterým se ji podařilo zprovoznit. Byla vyrobena v roce 1898 !

Oslav se zúčastnila i rakouská strana. Po návratu Sergejů z Hrušovan nad Jevišovkou přijela jejich parní lokomotiva 78.618 . Přiznávám že se v rakouských a německých strojích příliš neorientuji. Připadají mi všechny dost podobné.

Jo, takže v Bořím Lese se ničeho nového už nedočkám, takže mířím zpět do Břeclavi. Další historické vlaky jezdily směrem na Hodonín. Bohužel se nedá stíhat všechno a kromě toho, tímto směrem je koridor a těžko by se tam hledalo pěkné místo na focení. A navíc by to bylo „pod dráty“, což parním lokomotivám sice nevadí, ale není to prostě nějak ono…

V Břeclavi jsem si ještě udělal kratší túru na výstavu do depa (fakt nešlo vymyslet pro veřejnost nějakou kratší cestu ?). Opět davy lidí, takže na focení to zrovna ideální nebylo, ale dětičky se taky chtějí podívat a vyfotit před mašinkou… Už se mi začínají dělat mžitky před očima, je toho vážně hodně. Za depem mimo přístupný prostor ještě stojí rakouský „Hrbáč“, který jezdil i v Československu pod označením 375.0, za ním Kremák, Štokr, v depu rakouská hodně stará pára, kterou neznám, dvě Šlechtičny, tři Bardotky (čtvrtá se jela připravit na zvláštní vlak do Brna), Bobina…. jo a Modrý šíp, Taky krásný motorový vůz, určený pro rychlíky. Hurvínek, Kredenc…. německá parní rychlíková „nulajednička“… krásný rakouský elektrický „Krokodýl“… a stačí. Jede se domů.

Obrazový atlas Železnice lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Ohlédnutí za Rockovými Kurzy 2014

 Akce s názvem Rockové kurzy existuje již osmnáctý rok a letos jsem se jí zúčastnil již čtvrtý rok po sobě. Celý název zní „Rockové kurzy a Letní umělecká dílna“ od odby, kdy k hudebním oborům, jako jsou kytara, klávesy, baskytara, bicí, zpěv, tvorba hudebních textů nebo zvukařina přibyly i obory nehudební – kresba a malba, tvorba šperku nebo (můj nejoblíbenější) scénický tanec. Rockové kurzy (dále jen RK) to je deset dní nabitých workshopy, kdy se hraje, zpívá, maluje, fotí, tancuje a po večerech debatuje a také hraje na

Rockové kurzy

Rockové kurzy

terase až do brzkých ranních hodin. Pro účastníky (důvěrně se jim říká „kurzáři“) není problém si popovídat a zajamovat s muzikanty z první ligy – třeba s perkusistou od Čechomoru, vokalistkou od Kamila Střihavky, klávesistou od Felixe Slováčka nebo kytaristou z „Uvolněte se prosím“, který si zahrál v kapele i s Karlem Gottem 🙂 Atmosféra je nepopsatelná, to se prostě musí zažít… A tak zatímco někteří muzikanti svou účast na kurzech zkracují, protože mají „kšeft“ s kapelou, já to dělám obráceně. Oznámím kapelníkovi, že jsem na RK, takže proto nemůžu hrát na našem koncertě, jehož termín se kryje s RK. Slovo „rockové“ je třeba brát hodně s rezervou, stylově nejsou workshopy omezeny. Lektoři na úvodním a závěrečném jamu předvádějí skladby spíše ze škatulek „jazzrock“ a „fusion“, při kterých se lektor basové kytary Honza Tulenko často utrhne při hře ze řetězu při prezentaci kusů od Marcuse Millera a lektor kytary a autor celého projektu – kytarista Honza Militký – jen v pozadí sekunduje lehkým doprovodem s ostatními členy lektorské kapely 🙂

Do letošního roku se workshopy odehrávaly v penzionu Brněnka ve Velkých Losinách v krásném kraji pod Jeseníky. Když jsem sem přijel poprvé v roce 2011, zažil jsem dejavu – vlastně tu nejsem poprvé! Vždyť tady jsem už byl. Někdy před osmatřiceti lety… na soustředění s dětským pěveckým sborem. V paměti mi z té doby uvízly jen dvě věci: Velké Losiny a dřevěné chatky za ubytovnou. Ty chatky… jo, v těch jsme přece tenkrát bydleli! Je

zámek Velké Losiny

zámek Velké Losiny

vidět, že tohle místo je prostě nasáklé múzami už z dávné minulosti. Že by v tom měli prsty duchové upálených čarodějnic? A nebo se naopak tímto způsobem kají jejich kati? Ale čarodějnice se zde již neupalují. V losinském zámku vám průvodce poví, jak to tenkrát bylo. Ruční papír se tu však vyrábí stále. Můžete si jej i v prodejně vedle muzea papírnictví koupit. Ve Velkých Losinách byly RK bohužel naposledy. Příští rok se stěhují na Šumavu. Dříve bývaly u Prachatic, teď budou pravděpodobně v Domažlicích.

Co se týká hudebních oborů, workshopy nejsou příliš vhodné pro ty, kteří nikdy na nic nehráli (snad s výjimkou oboru „perkuse“). Pokud jste v životě nedrželi (například) kytaru v ruce, tak se tam tam na ni z nuly skutečně hrát nenaučíte. Ale pokud už chvíli na něco hrajete, můžete tu načerpat inspiraci, rozšířit si obzory, odbourat zlozvyky nebo prostě navázat nová přátelství. U nehudebních oborů to však zpravidla možné je. Sice se z vás přes noc nestane Picaso ani Harapes, ale něco se naučíte a možná vás chytne něco, o čem jste předtím neměli ani tušení, tak jako mě chytil tanec.

No a já jako vášnivý pěší turista a milovník Jeseníků jsem si neodpustil několik výletů. Hned v neděli dopoledne jsem se vydal na okružní výlet přes Rapotín, Kamenitý kopec a Maršíkov

z ranní procházky

z ranní procházky

zpátky k Brněnce. Přes den už pak v týdnu moc času nebylo, tak jsem to vyřešil ranními procházkami před snídaní – celkem tři vycházky od Brněnky přes hotel Diana na kótu „Prameny“ a zpět, každá celkem 8 km. A v pátek se mi povedlo utrhnout na půldenní výlet na Vřesovou studánku a Červenohorské sedlo. A konečně jsem si tak projel i celou želeniční trať ze Šumperka až do Koutů nad Desnou…

Tentokrát jsem si kromě mých tradičních oborů zpěv a tanec vzal i „kresbu a malbu“ kvůli rozšíření obzorů a také kvůli lektorovi Trigovi, což je velký srandista a zajímavý a kreativní člověk (to se ovšem dá říct o všech lektorech RK). Škoda, že jsem tam nechal moje dva výtvory – abstraktní obraz s hudební témaikou a komiksové auto v ulicích Detroitu, když to ještě bylo „rock city“ (jak zpívá skupina Kiss) a nikoli ghost city jako dnes…

Celá akce končí tradičně závěrečným vystoupením jednotlivých oborů (akce je veřejná) a prezentací libovolných hudebních i jiných seskupení. Obor „tanec“ byl bohužel zastoupen tak

Kraken blahopřeje...

Kraken blahopřeje…

skromně, že naše choreografie ani oficiálně prezentována nebyla 🙁 Na zpěvácké vystoupení jsem si vybral skladbu Dreamer od Ozzyho Osbourna a myslím že se mi povedla, jak jsem usoudil z reakcí publika. Stejně tak při vystoupení volných formací s podporou dalších muzikantů i prezentace Černé růže od Kamila Střihavky a na závěr jsem si dal Led Zeppelin na foukačku.

Tady zpívám Střihavku s kapelou:

To, že tady napíšu, že RK přišel popřát k osmnáctinám i mimozemský Kraken, to vám opravdu nic neřekne, pokud nejste na místě a nevidíte to na vlastní oči. Podobně jako Vánoce v červenci i s padajícím sněhem, ty jsem tu už taky zažil…

Jsem opravdu zvědav na příští ročník v Domažlicích. Změna je to veliká, ale jak praví klasik: změna je život…