Kdysi dávno…

V dobách bigbítových existovala kapela Mgr. Kelley se kterou jsme se (v podstatě náhodou) dostali do tlevize. Tak nějak jsem považoval záznam za zracený a nedohledatelný, když tu nějaká dobrá duše umístila tohle video na Youtube 🙂 (rok 1992:)

Zahrál jsem si ve filmu

Taky se vám stává, že poté, kdy nemáte nějaký čas skoro do čeho píchnout se v jeden den sejde několik událostí a míst na kterých potřebujete (nebo chcete) být? Trochu mi to připomíná den, kdy blesk udeřil do věžních hodin v komediální sci-fi trilogii Návrat do budoucnosti. Sobota 6.4.2019 – jednak zavolal brácha, že bude oslava narozenin jeho potomků (už to nejsou děti), jenže jsem už měl v katalogu CK Primaparta avizovaný propagační výlet zdarma – jako vedoucí. A kromě toho, na hradě Pernštějn probíhal slušně placený komparz – role mnichů pro nakrátko ostříhané muže 50+ (což bylo celý víkend od pátku do neděle). A v pátek byl zápis do komparzního rejstříku České Televize. Ten výlet jsem odříci nemohl, ale nebral jsem to jako povinnost, těšil jsem se. A když jsem se tedy nemohl stát mnichem, tak jsem vzal zavděk účastí na tom castingu ČT… „Máte příští pátek čas?“… ehm… už? Jo, mám, vezmu si dovolenou. Tak jsem si zakomparzoval ve filmu Veterán Jana Hřebejka (točilo se v Janáčkově divadle v Brně). Ty vesmírné časoprostorové siločáry se fakt musejí někde stýkat. Na natáčení jsem se potkal s kamarádkou z tancování. A moje hlasová poradkyně (kterou znám ostatně taky z tancování) tam komparzila jiný den, což jsem se dozvěděl dodatečně. Jo a kdyby vás někdy taky napadlo přihlásit se – počítejte s tím, že se především furt na něco čeká. Tři čtyčminutové záběry zaberou celý den…

Filmové kraviny 2 (sci-fi)

Jasně, spousta zdánlivých volovin se dá okecat ještě neobjevenými technologiemi nebo fyzikálními jevy. Budiž.

Ale že angličtina je univerzální vesmírný jazyk o tom suktečně vážně pochybuji – proč kosmonautům co přistáli na Planetě opic nebylo divné, že opice umějí anglicky mluvit a dokonce i číst? Členové SG-1 v seriálu Hvězdná brána konverzují s monoha vesmírmnými rasami také anglicky (i když se v začátcích seriálu zdálo, že se naučili aspoň trcohu goauldsky – během pár týdnů… pak se na to vykašlali).

Operační systémy počítačů jsou ve vesmíru také zcela univerzální. Prostě se připojíte k nějakému počítači a – jste tam. Například Den nezávislosti.

Průzkum celé planety trvá asi tak tři hodiny. Ve výjimečných případech i několik týdnů (seriál Hvězdná brána). Zatímco Zemi jsme neprozkoumali ani za celou dobu existence lidstva…

Lidé na úrovni doby bronzové uvažují o své domovině jako o planetě. WTF? Ještě ani pořádně nevynalezli kolo ale je už jim jasná nebeská mechanika? (opět seriál Hvězdná brána).

Filmové kraviny

Jo, tak nějak mi dlouho straší v hlavně několik blbostí, co se nám snaží filmaři nabulíkovat.

Jedna z nich je filmový výtah. Párkrát v životě jsem výtahem už jel i když bydlím v přízemí a momentálně pracuji v suterénu. Nevím jak vy, ale já jsem nikde neviděl výtah, u něhož by se dala zevnitř kabiny odklopit střecha. Ani pro případnou údržbu by to nemělo smysl, mnohem pohodlnější i bezpečnější je najet střechou výtahu do úrovně prahu dveří a dveře otevřít. Takže jediným smyslem otevírací střechy je skutečně pouze umožnit únik hlavnímu hrdinovi. Za všechny jmenujme například Matrix, 1. díl (1999, bratři Wachowští (dnes už jsou to tedy sestry, mimochodem))…

Další zajímavost – v bankách a tajných střediscích špionážních služeb je velmi důležité vytvořit větrací systém tak, aby se do něj spolehlivě vešel lupič i s nářadím a nebo ještě lépe – s nářadím a pomocníkem. Viz například Mission Impossible.

Filmové kamery: Bezpečnostní kamera někde na benzince nebo u vchodu do hotelu normálně zaznamenává v rozlišení nějakých 320×200 pixelů (dobře, ty novější třeba 1280×720, ale to stále na věci nic nemění), což k rozlišení obličeje tak nějak stačí. Ovšem agenti umějí čarovat a dokážou pomocí pár kliknutí myší z tohoto obrazu vykouzlit data, která tam vůbec nejsou, takže z neexistujícího obrazu dokážou přečíst i text na malém papírku (CIA, FBI, NASA, Google i Hasselblad blednou závistí…). Například film Next s Nicolasem Cagem.

Krátké bilancování

A je tu zase konec roku, toto letí. Zatímco vloni jsem se skoro vznášel v euforii, letošní rok zas taková hitparáda nebyl. Nové zaměstnání mi sežralo víc energie, než jsem čekal a tak jsem jej změnil podruhé. Chvíli jsem zase zabral na fotobankách a přibylo mi dalších sto dolarů za honoráře. Hudba a divadlo – tam už to tak slavné nebylo. Straší mi v hlavě nové melodie, ale nedaří se mi splácat texty. Aspoň jsem ty hotové skladby „zoficiálnil“ a zaregistroval na OSA (statistika použití děl = 0). Ano, přiznávám svou účast na castingu do Hlasu Československa. Porota sice ukázala palec nahoru, ale do dalšího kola jsem se nedostal. Z TV Nova jsem se dozvěděl, že scie vybrali někoho jiného, ale „v každém případě je můj hlas velmi zaujal“. Tak nějak nevím co si o tom mám myslet. Kdyby prostě napsali, že vybrali někoho lepšího, nemám s tím problém. Ale když je můj hlas zaujal, měli mi třeba nabídnout místo v dabingu, žejo…

Jo a nachodil jsem přes 1000 km pěšky po vlastech Českých, Moravských a Slezských.

Na taneční soutěži Naruby jsem byl počtvrté, ale poprvé jen jako divák (poprvé fotograf, podruhé a potřetí v taneční skupině). Taneční veletrh Dance Life jsem letos úplně vynechal – byl jsem na srazu spolupracovníků cestovní kanceláře Primaparta. Nová zkušenost, byl jsem u zrodu katalogu na příští rok. V srpnu bych se měl na turistickém pobytu v Jeseníkách objevit již v roli jednoho z vedoucích.

Lesy umírají

Zejména smrkové. Vlivem dlouho trvajícího sucha, vichřic a řádění kůrovce. Zatímco smrky opadávají, modříny jsou zelené. Toť paradox. Málokdy se mi letos stalo, že bych šel na výlet a nepotkal přitom dřevorubce likvidující následky této katastrofy…

Rájec Jestřebí

Rájec Jestřebí

Vysočina

Vysočina

Ondřejník

Holiny na Ondřejníku

Troška toho blues…

Abych z toho úplně nevypadl, tak jsem si trochu zaimprovizoval a nahrál tohleto. Kytara, baskytara, harmonika – já, bicí – hotové smyčky: 

Třeboňsko

Tak jsem pobyl první týden prázdnin v kraji rybníků a cyklistů – na Třeboňsku v Lutové, poblíž Chlumu u Třeboně. Nás, pár pěšáků, jsme tam byli spíše raritní kousky, ale sem tam se mezi cyklisty i nějaký další pěškochodec vyskytnul. Jeden z výletů jsem si dal spíš západním okrajem České Kanady. Navštívili jsme též sídlo Emy Destinnové ve Stráži nad Nežárkou. Více nechť promluví fotografie…

Stráž nad Nežárkou

Stráž nad Nežárkou

Rostou!

Rostou!

Třeboň

Třeboň

Rybník Svět v Třeboni

Rybník Svět v Třeboni

Schwarzenberská hrobka v Třeboni

Schwarzenberská hrobka v Třeboni

Rybník Rožmberk

Rybník Rožmberk

Chlum u Třeboně

Chlum u Třeboně

Rybník Starý Kanclíř

Rybník Starý Kanclíř

Lutová u Třeboně

Lutová u Třeboně

Opět fotobanky

Před časem mě nadchnuly microstock fotobanky . Začalo se to slibně rozjíždět, ovšem po některých organizačních změnách, zejména na fotobance iStock, mě nějak přešla chuť pokračovat a aktivity tímto směrem jsem na čas utlumil. Aktivitu jsem obnovil a (mimo jiné) i proto jsem založil facebookovou stránku Milan Pailčka – fotograf. Můžete kouknout…

Výlet Luleč – Ochoz u Brna

Snažím se každý víkend aspoň o jeden pěší výlet, takže tady je další – Luleč (okres Vyškov na Moravě) – Pístovice -Račice – Hostěnice – Ochoz u Brna (okr. Brno – venkov). Nebylo moc vedro, trochu pod mrakem, takže na 23 km procházku ideální počasí. Po mírném bloudění nepříliš dobře značenou naučnou stezkou jsme našli kostel i vyhlídku sv. Martina a poté jsem se už vydal na sólovou cestu směrem k Brnu. Krajina pěkná, sem tam i nějaké houby (babky, holubinky, růžovka…), lesní jahody a pár borůvek. K tomu spousta cyklistů a velká část cesty vedla bohužel po asfaltu… Ale jinak v pohodě. Jen nevím, jestli je úplně OK uzavřít veřejnou a zároveň turistickou značenou cestu kvůli akci – sraz veteránů a k tomu nějaký koncert v Hostěnicích – a nezajistit přitom žádnou obcházkovou trasu… Ale prošel jsem.

Luleč

Kostel sv. Martina

Kamenný žlíbek

Cestou k Ochozu u Brna

Les...

Někde nad Račicemi

Luleč

Pohled z vyhlídky sv. Martina

Luleč

Kostel sv. Isidora