51 let od železniční nehody

11.12.1970 došlo na železničním mostě mezi Řikonínem a Níhovem na Brněnsku, poblíž osady Kutiny, ke srážce expresu Pannonia s vykolejenými vozy nákladního vlaku na druhé koleji. Štěstí v neštěstí bylo, že se dva lůžkové vozy od soupravy odtrhly a ostatní zůstaly stát na mostě.
Následky byly tragické (viz tabulka na fotce), nešlo však o nejhorší železniční neštěstí na území ČR resp. Československa. Tím byla srážka motoráku a parního osobního vlaku u Stéblové na Pardubicku 14.11.1960…

Osada Kutiny má ještě další pohnutou historii – původně šlo o ubikace totálně nasazených dělníků, kteří pracovali v tunelech mezi Tišnovem a Níhovem tehdy ještě nehotové trati (dnes č. 250 z Brna do Žďáru nad Sázavou). Sem se, po vybombardování v roce 1944, přestěhovala z Vídeňského Nového Města továrna Wiener Neustädter Flugzeugwerke vyrábějící stíhačky Messerschmitt Bf-109. Zde působila pod krycím názvem Diana GmbH. Zbytky továrny jsou patrné dones, například pozůstatky úzkorozchodné železnice podél říčky Libochovky.

Pamětní tabulka

Pamětní tabulka na mostě u Kutin

Most u Kutin

Most u Kutin

Labutí píseň „Panťáků“.

Poslední měsíce provozu před zrušením čekají elektrické jednotky 560 (dříve SM488.0) pro příměstskou dopravu, známé pod přezdívkou „Panťák“. První dva prototypy byly třívozové, další pětivozové a v poslední verzi šestivozové. Od roku 1966 odvozily tisíce cestujících v osobních vlacích v okolí Brna především ve směrech na Žďár nad Sázavou a na Břeclav. Před několika lety byly převedeny na směry Letovice a Křenovice. Na svou dobu byly poměrně moderní, například centrální pneumatické zavírání dveří nebylo v šedesátých letech úplně obvyklé. Ovšem nástup a výstup cestujících komplikovaly strmé schůdky (v tomto směru byly pokrokovější, dnes již zrušené, „Žabotlamy“ EM475.1, resp. 451 a 452, které lze považovat za částečně nízkopodlažní). Umakartový interiér a nebo brzdící soustava se skřípějícími brzdovými špalky se už ale vážně do jednadvacátého století moc nehodí. Na některých výkonech je již nahradily dvousystémové jednotky RegioPanter. Náhrady Panťáků – nové červenobílé RegioPantery – pod obchodním názvem „Moravia“ (řada 530 a 550, napájení pouze 25kV/50Hz) se již v plzeňské Škodovce montují a některé už testují na zkušebním okruhu. Jedna souprava SM488.0 je v původním nátěru již vyhrazena jako muzejní exponát.

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka 560 – muzejní exponát

Den železnice 2014

Den železnice

Den železnice

Dne 27.9.2014 se v železniční stanici Břeclav konaly oslavy při příležitosti Dne železnice a 175. výročí jízdy prvního parního vlaku na evropském kontinentě, který tenkrát přijel z Vídně do Břeclavi. Oslavy probíhaly jednak formou výstavy stojících vozidel ve stanici, doprovodným programem a také – především – jízdami historických vlaků, parních i motorových. Takovou slávu si správný „šotouš“ (= fotograf lokomotiv ze záliby 🙂 ) nemůže nechat ujít, obzvlášť když bydlí nedaleko.

Na nástupišti mě po vystoupení z vlaku čekal opravdu mohutný dav lidí, šotouši i rodinky s dětmi, dámy a pánové v dobových uniformách i v oblecích, ochranka, železničáři, no hlava na hlavě…. Pozdravil jsem se s jedním známým spolufotografem a po vyfocení několika záběrů jsem raději zahájil zrychlený přesun do stanice Boří Les, kudy velká část historických vlaků projížděla. Po cestě trochu mrholilo, ale to brzy přešlo a já jsem 4 km pěšky přes Poštornou zdolal za 40 minut. Fotografové zde byli také, ale celkem nás kolem trati během dne postávalo asi deset až patnáct, takže oproti Břeclavi pohodička… Spěchal jsem proto, abych stihl „Papouška“ 477.043 – krásná modrá parní lokomotiva. Patrové osobní vozy jí velmi slušely… V padesátých a šedesátých letech dvacátého století bývaly takové soupravy běžné a zajišťovaly hlavně příměstskou dopravu.

Po průjezdu Papouška směrem na Mikulov se z Lednice vracel „Velký bejček“ 423.009 s historickými vozy třetí třídy. Uhlím napřed, ale to nevadí, ještě pojede znovu opačným směrem. Tak jsem se nachystal na „Sergeje“ T679.1 – diesselová lokomotiva pro těžkou nákladní dopravu. Jedna z mála zahraničních lokomotiv, které v dobách socialismu v tehdejším Československu jezdily, tahle se vyráběla Sovětském svazu a jezdila hojném počtu nejen u nás, ale i v Maďarsku a Východním Německu. Historický nákladní vlak měl jednoho Sergeje vepředu a druhého vzadu, jak se odborně říká „na postrku“.

Po Sergejích jel od Břeclavi Velký bejček způsobně komínem dopředu 🙂 Občas jsem dělal informačního průvodce udiveným cykloturistům, kteří křížili koleje a divili se, co že se to tady děje a na co s těmi foťáky na krku čekáme.

Pak následovala polední pauza. Po svačince jsem se přesunul z východní části stanice k odbočce do Lednice na západní straně Bořího Lesa. Poté co se Velký bejček vrátil z Lednice jsme s ostatními fotografy vyhlíželi opravdu zvláště vyhlížející motorový vůz zvaný „Věžák“ M120.417 – přezdívka je samozřejmě kvůli neobvykle umístěnému stanovišti strojvedoucího ve věži na střeše nad vozem, podobně jako lodní můstek pro kapitána… Stroj krásný svou neobvyklostí. Vyrobený ještě před Druhou světovou válkou…

Další obdivuhodný stroj který se přiřítil čtyřicetikilometrovou rychlostí z Břeclavi byl Kocúr – 314.303 – v Česku suverénně nejstarší provozuschopná lokomotiva a možná nejstarší provozu schopný stroj vůbec. Smekám před Valašskými  nadšenci, kterým se ji podařilo zprovoznit. Byla vyrobena v roce 1898 !

Oslav se zúčastnila i rakouská strana. Po návratu Sergejů z Hrušovan nad Jevišovkou přijela jejich parní lokomotiva 78.618 . Přiznávám že se v rakouských a německých strojích příliš neorientuji. Připadají mi všechny dost podobné.

Jo, takže v Bořím Lese se ničeho nového už nedočkám, takže mířím zpět do Břeclavi. Další historické vlaky jezdily směrem na Hodonín. Bohužel se nedá stíhat všechno a kromě toho, tímto směrem je koridor a těžko by se tam hledalo pěkné místo na focení. A navíc by to bylo „pod dráty“, což parním lokomotivám sice nevadí, ale není to prostě nějak ono…

V Břeclavi jsem si ještě udělal kratší túru na výstavu do depa (fakt nešlo vymyslet pro veřejnost nějakou kratší cestu ?). Opět davy lidí, takže na focení to zrovna ideální nebylo, ale dětičky se taky chtějí podívat a vyfotit před mašinkou… Už se mi začínají dělat mžitky před očima, je toho vážně hodně. Za depem mimo přístupný prostor ještě stojí rakouský „Hrbáč“, který jezdil i v Československu pod označením 375.0, za ním Kremák, Štokr, v depu rakouská hodně stará pára, kterou neznám, dvě Šlechtičny, tři Bardotky (čtvrtá se jela připravit na zvláštní vlak do Brna), Bobina…. jo a Modrý šíp, Taky krásný motorový vůz, určený pro rychlíky. Hurvínek, Kredenc…. německá parní rychlíková „nulajednička“… krásný rakouský elektrický „Krokodýl“… a stačí. Jede se domů.

Obrazový atlas Železnice lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>