Krátce z poslední květnové soboty roku 2014: S Klubem Českých Turistů jsem se vydal na výlet do Nového Města na Moravě – kraj který jsem si zamiloval. Už ve vlaku jsem byl jak u vytržení pohledem na krásnou pestrou krajinu s mnoha kopci, políčky, lesy, vesnicemi a sem tam s rybníčkem. Zahlédl jsem i mnoho ptáků, převážně dravců. Myslím že oblast mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Novým Městem by si zasloužila podrobnější průzkum, co se ptactva týče…

Nové Město na Moravě

Ale zpět k výletu: tentokrát se nevydáváme směrem, který je tu pro turisty (a v zimě lyžařů nejobvyklejší – tj. na sever, směr Skihotel, Fryšava, Vlachovice apod… ale naopak míříme městem na jih. Zde se napojujeme na červenou značku, které se my budeme držet celý den, i když ona nás párkrát opustí 🙂 Na rozcestníku zjišťujeme, že seznamovské mapy trasu poněkud podcenily a na rozdíl od avizovaných 20km jich máme do Skleného nad Oslavou před sebou pětadvacet (nic se neděje, trasa se dá zkrátit…). Takže vyrážíme. Hned na kraji města část z nás značku ztrácí a pokračuje po silnici. V Petrovicích ji opět nalézáme. Cesta vede střídavě po silnici a lesních a polních cestách většinou otevřenou krajinou s pěknými výhledy. Počasí je příznivé, není moc vedro a na obloze je hromada fotogenických bílých mraků. Kvete lupina – vlčí bob, kopretiny a spousta dalších květin. V Obytčově pak míjíme zajímavý kostel, který je někdy spojován se slavným jménem Santini.

Lupina – vlčí bob

Procházíme pod železničním mostem a u křížku se zastavíme na krátké občerstvení z vlastních zásob. Fotka mostu bez vlaku je jak flaška bez chlastu…. Konečně se dočkám i projíždějícího osobáku a nás pár zdatnějších pokračuje v cestě. V Ostrově nad Oslavou míjíme další Santiniho stavbu, tentokrát nikoli kostel, ale méně nápadný hostinec u silnice (dnes tam hostinec už není). Moderní restauraci pak necháme ostatním, kteří domů pojedou vlakem z Laštoviček. Les mezi Ostrovem a Skleným je vyhlášená houbařská oblast, jenže spíše podzimní, na suchohřiby… Nacházím jednoho hřiba kováře a dva sice velké, ale nepříliš vzhledné klouzky. Mrázkova louka, lesní chatová osada, závěrečné stoupání a křižovatka přes nedávno vybudovanou lesní „dálnici“ (kvůli lesní technice?, otočil by se tam i kamión s návěsem…) a v dohledu je už nádraží ve Skleném.

Kostel v Obytčově

Začíná trochu poprchávat. Slyším divné skřeky – a hele, trojice čejek chocholatých, ty nebývá vidět moc často… Na nádraží mě dobíhá ještě jeden turista, ve  vlaku se scházíme i s těmi, co nastupovali v Laštovičkách a my míříme zpátky domů do Brna.