Tancování a já

Toto je můj první PR článek 🙂 , psáno pro blog na www.seslosti.cz :

Možná čekáte že tady budu básnit o tom, jak jsem se v dětství věnoval gymnastice nebo že moje maminka byla baletka v národním divadle nebo něco podobného. Ale kdepak. Tancování na mě číhalo někde v skrytu pěkně dlouho. Trvalo mu to hodně přes čtyřicet let, než si mě konečně našlo. Kdysi na střední škole jsem sice do tanečních chodil, ale „flákal“ jsem to. Radši jsme tenkrát chodili se spolužáky do kina…

Ovlivnily mě dvě zcela nesouvisející věci. První bylo cvičení. Věnoval jsem se různým formám jógy, pilates a podobně. Jedna moje lektorka byla původní profesí baletka a také taneční pedagog a někdy si tanečními prvky cvičební hodinu obohatila. Sice mi to ze začátku vůbec nešlo, ale bavilo mě to 🙂

Druhý vliv byla – Jarmila 🙂 – z Prima Party. Když jsem s Prima Partou byl poprvé (bylo to na chatě Kurzovní v Jeseníkách) nejdřív jsem se jenom rozkoukával. Na večerní diskotéce mě Jarmila vyzvala k tanci. No a když vás vyzve sama šéfová, tak to se prostě nedá odmítnout. A tak jsem statečně „šlapal zelí“. Ale jsem také amatérský muzikant, takže cit pro rytmus mám a něco jsem přece pochytil tenkrát při cvičení ve fitku a tak jsem se rychle osmělil a začal si to užívat.

Všechno vyvrcholilo na hudebně uměleckých workshopech, kde jsem se, trochu i ze zvědavosti, kromě lekcí zpěvu a kytary přihlásil i na obor „výrazový tanec“. Chytlo mě to tak, že ihned po návratu domů jsem začal pátrat, kde bych v tom mohl dál pokračovat. Nyní třetím rokem chodím do dvou tanečních studií na „modernu“ (contemporary dance) a jazz dance a zkusil jsem si i pár lekcí swingu a dokonce i klasického baletu.

Na turistických pobytech s Prima Partou se těším na večerní diskotéky stejně jako výlety. Někdy se do tance zaberu tak, že jsem mírně upozorněn, že nejsem na parketu sám (a přiznávám, že na to občas skutečně zapomenu).

Tanec ve mně otevřel něco, o čem jsem do nedávna neměl ani tušení. Uvolnily se emoce, které byly uvnitř skryty a zatím neobjeveny. Co všechno pro mě tedy tanec znamená? Naplnění, relaxace, zábava, udržování kondice a pohyblivosti, koníček a snad i trochu umění… Protože jsem člověk renesanční a když se začnu zajímat o nějaký nový obor, snažím se jít tak hluboko, jak to jen jde. Takže jsem díky tanci získal nové přátele a setkal se s velmi zajímavými lidmi. Například s mistryní světa ve stepu, zatancoval jsem si fragmenty z muzikálu s autorkou choreografie přímo z divadla a dokonce se mihnul s taneční skupinou na televizní obrazovce…

dirty dancing oficiální taneční škola DVD lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

4 thoughts on “Tancování a já

  1. V tanci zrovna nevynikám a každoroční plesy očekávám s mírnými obavami. Několikrát jsem přesvědčoval choť, abychom se přihlásili do kurzů pro „starší a pokročilé“. Problém ale je, že s populárními televizními programy typu Star dance je o ně velký zájem a hned jsou obsazeny, navíc má drahá ani o to nemá zájem, tančit umí dobře a nepotřebuje se zdokonalovat.

    • Je dobře že něco jako taneční pro dospělé vůbec existuje – právě pro ty, co to v mládí flákali jako já. I když moje srdcovka jsou trochu jiné druhy tance než ty párové-společenské, jak je asi z mého blogu poznat. A co se týče tlevizních pořadů, na pár dílů Stardance jsem se podíval akorát na Youtube. Fajn, mile mě překvapil třeba herec Pavel Kříž. Úplně jiná liga – a hlavně se to víc týká těch mých oblíbených stylů – je americká show „So You Think You Can Dance“ (= takový „taneční X-Factor“). Bohužel sledovatelná je právě jen na Youtube. V Česku se takový formát pořadu nikdo nechystá uvádět, i když zájem mezi publikem i tanečníky by byl, pokud vím… Jenže dneska je v televizi „in“ hlavně vaření a nekonečné seriály.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *