Prodloužený víkend v Českosaském Švýcarsku

Státní svátek 28. října jsem využil k pobytu v krásném, ale stále ještě trochu pozapomenutém koutě naší země – v Českosaském Švýcarsku. S cestovní kanceláří Primaparta (jak je u mě obvyklé) jsem se vydal do Krásné Lípy, což městečko nedaleko Rumburka. Kdysi průmyslové, po odsunu německého obyvatelstva po Druhé světové válce chátrající, ale nyní z popela znovu vstávající. Z původního průmyslu nezbylo téměř nic, nyní žije tato oblast především cestovním ruchem.

Po příjezdu a vybalení jsme se s kamarády chopili kytar a tvořili kulturní program. Druhý den ráno jsme se vydali na výlet na rozhledny. Počasí nám bohužel nepřálo, byla mlha. Alespoň že nepršelo…Červená značka z Krásné Lípy směrem na západ vede údolím potoka Křinice a je lemována zajímavými stavbami (v těchto místech běžnými) – podstavovými domy. Některé jsou zrenovované, jiné polorozpadlé. Je zde i komín, který zbyl z bývalé Jaegerovy továrny – zde byly vynalezeny a vyráběny spodky – jégrovky. Z hradu Krásný buk toho moc nezbylo. Jen kopec s asi dvěma kameny. Zajímavé bylo, že jeden z našich průvodců se „přiznal“, že je potomkem majitelů a že je tedy vlastníkem části některého z těch šutrů 🙂 Poté jsme v houstnoucí mlze vystoupali k rozhledně Vlčí hora. Kvůli výhledu nemělo smysl lézt nahoru, ale někteří tak učinili.

Dále jsme šli po naučné stezce ke studánce „Veronika“ a dále po Koeglerově naučné stezce. V Zahradách u Rumburka mě zmátly rezavé koleje a rozpadlá staniční budova na nádraží. Řekl jsem si, že trať je tady asi už zrušená a zdokumentoval pár fotografií. Pokračovali jsme po žluté značce a za pár minut se s hukotem vynořil z mlhy historický motorový vůz – „Hurvínek“. A já byl s foťákem sto metrů od trati a koukal naštvaně na vláček jen přes kmeny stromů blízkého lesíka… No, stávají se i horší věci 🙂

Pod Dymníkem je golfové hřiště s umělým Stonehenge a také restaurace, kde jsme se občerstvili a já si trochu brnknul na místní piáno… Rozledna byla, jak jinak, v mlze. Stejně jako na Vlčí hoře mě ale trochu udivil místní zvyk zasklívání vyhlídkové terasy na vrcholu. Což má celkem tři důsledky – jeden příznivý: netáhne tam. Ale také dva nepříznivé: zevnitř je sklo zamlžené, takže není nic vidět ani když není mlha a další věc – nelze pořádně fotit výhledy. No, třeba se nad tím někdo zamyslí… Poté jsme se vrátili po modré do Krásné Lípy a opět jsme uzavřeli večer s kytarou.

Druhý den jsme se přesunuli vlakem do stanice Jedlová, což je zajímavá uzlová železniční stanice uprostřed lesů. Odbočují zde trati do tří směrů – na Nový Bor, Českou Kamenici a Rybniště, odkud se trať dále rozvětvuje na Varnsdorf a Rumburk.

Mlha byla stejná, možná větší než předchozí den. Ale i tak jsme se statečně vyšplhali na kopec Jedlová se stejnojmennou rozhlednou. Jako vždy, nebylo nic vidět… Při sestupu se však sluníčko troch ukázalo a my jsme si mohli prohlédnout kapli a křížovou cestu na Křížové hoře po které jsme pak sestoupili do Jiřetína. Naší vedoucí se podařilo domluvit mimosezónní prohlídku středověké štoly sv. Jana Evangelisty, což byl zajímavý zážitek. Jen škoda, že po výstupu z podzemí opět zašlo slunce za mraky. Zřícenina hradu Tolštejn byla naše další zamlžená zastávka. Z Jedlové jsme se vrátili vlakem. Večer tentokrát problěhl ve stylu oldies disco.

Poslední den pobytu se najednou vyjasnilo, i když byla zima. Byl jsem velmi zvědav na fakultativní výlet autobusem na německou stranu – do Saského Švýcarska. Přes Jetřichovice (tam jsem s touto cestovkou před pár lety také byl, doporučuji !) a Hřensko (všude vietnamští trhovci s trpaslíky = ostuda !) jsme dorazili do Bad Shcandau. Po krátké prohlídce města a části lázeňské kolonády následoval přesun podél Labe do Postelwitz – k východišti turistické trasy do skal zvanyých „Schrammsteine“ – zjizvené kameny, kde jsme nemohli minout zdejší nejznámnější vyhlídku „Falkenstein“. Tentokrát nám počasí přálo i když bylo větrno, chladno a směrem k západnímu obzoru toho nebylo proti slunci přes opar příliš vidět. Výlet jsme zakončili ve vesničce Schmilka, odkud nás autobus odvezl zpět. Ti nejstatečnější (včetně mě) pak ještě do půlnoci poskakovali v rytmu diska…

Z Krásné Lípy do Brna je kupodivu dobré vlakové spojení s jediným přestupem v Kolíně. Trochu nepříjemná je krátká doba na přestup na EC Vindobona, která nám ujela, ale naštěstí za chvíli po ní jede další „obyčejný“ rychlík. Jen člověka trochu zamrzí, že se ČD hodně zlepšily, co se týká čistoty a modernizace vlaků, ale nezájem a neprofesionální přístup některých zaměstnanců (což byla podle mě jediná příčina našeho zpoždění) jim ještě stále trochu kazí jméno…

Canon EOS 600D lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *